Článek
Jak by řekl klasik, v posledních letech se nám tu rozmohla „ošklivá slůvka“. Některá jsou nově vymyšlená, ale horší to je slovy starými a normálními, jejichž význam se změnil. Nejednalo se však o významový posun, jenž je v rámci vývoje jazyka častý a přirozený. Tento posun je příliš rychlý a hlavně příliš velký, takže jde spíše o záměrné překroucení významu slov.
Židé jako klasika
Není náhodné, že různá takto „unesená“ slova se vyskytují v souvislosti s Izraelem. Například pojem „zavražděné palestinské děti“ reálně mnohdy znamená „mladiství nad 15 let zabití při účasti na ozbrojených akcích teroristické organizace Hamás“ (další příklady zde), „genocida“ se z původní podoby znamenající záměrnou likvidaci civilního obyvatelstva (viz třeba židé, Arméni a Tutsiové) posunula do významu „dílčí zpomalení prudkého nárůstu obyvatelstva v Gaze“ (v období 2012-2021 tam vzrostl počet obyvatel o více než čtvrtinu), dále „civilní oběti“ často znamená „ozbrojení teroristé Hamásu v civilním oblečení“, „izraelské bombardování“ reálně znamená „špatně zamířená raketa palestinských teroristů“ (viz zde), „spravedlivá výměna“ fakticky vždy znamená „desítky či stovky propuštěných Palestinců za jednoho propuštěného (možná, ale ne nutně živého) Izraelce“ (blíže viz zde) atd.
Přirozeně tento jev se netýká pouze židů, ačkoli na mnoha místech stále přetrvává věčná myšlenka, že za vše špatné mohou, ať už přímo či nepřímo, právě židé, kteří jako jediné etnikum na světě jsou souběžně obviňováni z toho, že jsou bohatí („plutokraté vykořisťující lid“) i chudí („vychytralí příživnici parazitující na lidu“), zbožní („tmářští náboženští fundamentalisté v podivných kloboucích“) i ateističtí („bezbožní marxisté, kteří vynalezli komunismus“), internacionální a multikulturní („zrádní kosmopolité, kteří rozvrací národní jednotu“) i nacionalisté („genocidní sionisté, kteří v Palestině jdou ve stopách Hitlera“).
Perly z východu i západu
A není náhodné (nýbrž naopak to vychází z osvědčené historické tradice), že dlouhodobě je v této aktivitě přeborníkem Rusko. Kromě věky osvědčené (od nečekaného ukončení aliance s hitlerovským Německem) klasiky, jako je pojem „fašista“ ve významu „kdokoli, kdo jakkoli nesouhlasí s Ruskem či se ruskému vedení nelíbí“, nově existuje též ve formě „nacista“ ve významu „každý, kdo nesouhlasí s ruským ovládnutím Ukrajiny“.
V posledních letech z tohoto vydatného zdroje přibyly nové pojmy jako „osvobození a ochrana civilistů“, „gesto dobré vůle“, „chirurgicky přesné údery proti ryze vojenským cílům“ a legendární „vše jde podle plánu“. K nim pak letos vyrůstá nový konkurent „jednání o příměří s cílem zabránit civilním ztrátám“ s významem „oslabit Ukrajinu a poskytnout Rusku příležitost válku ještě prodloužit a ukousnout si další území“, případně „kompromis“ neboli „dohoda výhodná pro Rusko“ a „nestranné zprostředkování“ neboli „jednostranné poskytování výhod Rusku bez jakékoli protihodnoty“ (například zde).
Západ v tomto směru též nezůstává pozadu a z USA byly do Evropy importovány například pojmy jako „antirasismus“ ve významu „rasová segregace a selektivní výklad právních norem na základě rasového původu“, případně „diverzita“ ve významu „rasové kvóty v přijímacích zkouškách a hodnocení výkonu podle rasové příslušnosti“ (viz zde).
Evropa pak kontrovala v kontextu migrace, a tak se objevili „běženci v ohrožení života“ ve významu „ekonomičtí migranti cestující přes řadu bezpečných zemí do Evropy v rámci nemalé finanční investice vyplacené organizovanému zločinu“, jejich podkategorie „zranitelní nezletilí bez doprovodu“ s významem „dospělí migranti bez nároku na azyl, kteří o sobě tvrdí, že jsou nezletilí a tím se úspěšně vyhýbají deportaci“ (přičemž snaha lékařským vyšetřením ověřit jejich věk je rovněž „rasismus“), pak specificky v německém kontextu „doktoři a inženýři“ ve významu „jakýkoli migrant ze Sýrie, případně z širší oblasti Blízkého východu“, nebo specificky v českém kontextu „dětští sirotci“ ve významu „problematičtí teenageři (tj. s takto deklarovaným věkem) či adolescenti, jejichž rodina zatím zůstala v zemi původu a bude později žádat o sloučení“ (podrobněji viz kauza „sirotci z Řecka“).
Těžké kalibry a konzervatismus
Zvláště nebezpečné v tomto směru jsou pak pojmy ve své podstatě spíše obecné a teoretické, protože u nich, na rozdíl od výše uvedených příkladů, jejich významový posun není tak očividný a na první pohled bizarní, a proto jsou daleko více využitelné v rámci propagandy a účelového vyvolávání těch „správných“ dojmů. I zde je široce oblíben pojem „nacismus“, hojně používaný v deklarovaně pokrokových kruzích (zajímavá podobnost s ruskou oblibou téhož, viz výše) ve významu „kdokoli kdo nesouhlasí s woke kultem a zpochybňuje dogmata o diverzitě, genderu, rasismu, pohlaví atd.“.
Termíny „kult“ a „dogmata“ nejsou v tomto ohledu žádnou nadsázkou, neboť podobnost „probuzenosti“ (v originále „woke“) s náboženstvím je viditelná už dlouho (podrobněji viz například zde). Jeho základem je „historická vina bílého muže“, samozřejmě přes generace děditelná a nesmytelná (tj. obdoba „prvotního hříchu“) vyžadující permanentní pokání klimatem a antirasismem, včetně placení odpustků (například ve formě emisních povolenek), za dohledu specifické skupiny nepochybujících a neomylných aktivistů a expertů (tj. fakticky členů církve) poskytujících ta „správná“ školení a dohlížejících na provádění požadovaných rituálů (tj. obdoba bohoslužeb).
Důsledkem tohoto pojmového únosu pak je i věčný politologický „oříšek“, kdy socialismus je ze své podstaty levicový, ale národní socialismus je považován za tu nejpravicovější (neboli extrémní) pravici, ale tato otázka už odbíhá spíše do akademické roviny (viz téma porovnávání nacismu a fašismu). Souvisí s ní však další oblíbený významový posun, a to inflace pojmu „ultrapravice“, jenž je v současnosti masově používaný pro to, co ještě před pár desítkami let bylo mainstreamem pravicové či středopravicové politiky. Pro ilustraci je možno si najít politické postoje třeba Ronalda Reagana a Billa Clintona a posoudit, jakými pojmy by v „liberálních“ kruzích byly tyto postoje popsány dnes.
Titulek tohoto článku se však vztahuje k podobné inflaci pojmu „konzervativní“, jenž bývá hojně používán velmi rozdílnými subjekty a nezřídka za diametrálně odlišným účelem. Souvisí to se skutečností, že jeho původní obsah má širší záběr než ve své původní podstatě menšinové kategorie jako nacismus či ultrapravice a zároveň má podstatně pozitivnější konotace. Další výhodou v tomto směru je, že většina příjemců intuitivně tuší, co si pod tím představit, ale tato představa bývá obvykle spíše vágní. Tedy ideální kandidát pro únos.
Proto tedy v letošní volební kampani už teď, v její nevrcholné fázi létá „konzervatismus“ ze všech stran a v nejrůznějších podobách. Někdy naostro, někdy pod maskovací zástěrkou pojmů jako „národní“ nebo „vlastenecký“. A ohání se jím kdekdo. Včetně těch, od nichž bychom to nečekali. Od SPD, přes ANO až po komunisty (a přirozeně s Ruskem jako zemí plnou „konzervativních hodnot“).
