Jak dnes žije spartakiádní vrah Straka? Na svobodě pod novým jménem. Jsem starší a rozumnější, řekl

Po svém propuštění se vrah Jiří Straka usadil na Těšínsku a žije pod novým jménem. Dokonce přišel Deník.cz s informací, že se v novém bydlišti stal předsedou sdružení nájemníků. Jeho příběh přitom děsí i po letech.

„Chtěl bych tě jen poprosit, abys, pokud budeš moct, ses mě nevyptávala proč, kvůli čemu a co mě vedlo k tomu, co jsem udělal. Bylo by to pro nás oba nepříjemné a ani bych ti nemohl odpovědět, protože se zatím ani sám v sobě ještě pořádně nevyznám. Nemusíš mít o mě starost, zatím se mi daří po všech stránkách dobře,“ psal Straka své mamince z vazby v září 1985.

Bylo jaro 1985. A nikdo snad neřešil nic jiného než spartakiádu. Miliony lidí žilo tím, že nacvičovali sestavy, pro vládnoucí komunisty to byla velká událost.

V té době začal v pražských ulicích vládnout strach. Mrtvé ženy, sexuálně zneužité. „Ty tlaky, zvláště když vražd přibývalo, byly nepředstavitelné,“ vzpomínal Jiří Markovič. Mimo tří žen, které Straka usmrtil, měl na svědomí také pět znásilnění, tři loupeže a několik krádeží. Dvakrát se o vraždu pokusil.

Nejen vyšetřovatelé po jeho dopadení překvapilo, jak ochotně spolupracoval. Ale to už ho veřejnost nenáviděla a žádala pro něj smrt. „On opravdu spolupracoval natolik, že on nám ukázal místa, kam odhazoval věci. Ty rekonstrukce, které proběhly v tý Praze, to bylo za nesmírně až drastických bezpečnostních opatření. Já jsem se nebál, že mě uteče. Já jsem se bál, že ho někdo zabije,“ vypověděl Jiří Markovič v reportáži pro Českou televizi.

Bylo mu šestnáct let, když byl původně odsouzený na deset let. Málokdo by si ale tehdy troufnul tvrdit, že se někdy podívá na svobodu. Jenže všemu napomohla změna politických poměrů v roce 1989. „Myslím, že se snad někdo zbláznil. Já to nepovažuju za rozumné řešení ani ve srandě. Kdyby byl starší, tak dostal špagát. To, že nebyl starší, to ho z toho nijak nevyviňuje,“ řekl vyšetřovatel Markovič.

Psychiatr tehdy uvedl, že důvody jeho ústavní léčby pominuly. Odmítl operaci mozku, ve vězení prodělal kastraci. Nesouhlasili pozůstalí, policisté ani veřejnost. Ale v roce 2004, ve věku 36 let, opravdu brány vězení opustil.

Sice se mu těžko hledalo místo k žití, kde by sousedům nevadil a místní ho přijali, v prvních letech po propuštění ale vystupoval dokonce v televizi. Když mu jeden z pozůstalých vmetl do tváře, že nemá právo žít, odvětil: „Když jste mě tehdy nepověsili, tak mne nechejte žít.“

Velmi brzy se pak snažil Straka od zájmu médií i veřejnosti izolovat, aby nakonec našel útočiště na Těšínsku. Tam měl pracovat v nadnárodním obchodním řetězci, co dělá dnes není známo. Možná ale právě proto, že se stal jedním z nejděsivějších zločinců u nás, médiím nikdy spát nedal. A tak se teď televizní tvůrci rozhodli, že jeho trestná činnost bude námětem další série úspěšné Metody Markovič, která v první sérii přinesla příběh Ladislava Hojera.

Byl to mladík, který vypadal nenápadně. Ženy ho považovaly za neškodného puberťáka. Hrozivě se mýlily.„Ve svých obětech Straka nevzbuzoval sebemenší podezření. Uměl mimořádně klamat,“ řekl o něm detektiv Josef Doucha. Žádnou z žen, kterým Straka ublížil, neznal.

První brutální útok odnesla Milana Hudečková, bylo jí 19 let. Pracovala jako restaurátorka knih, Straka na ni zaútočil v březnu 1985 cestou z autobusové zastávky v Novodvorské ulici na Praze 4. Ani mu tehdy nebylo šestnáct let, zničehonic ji zezadu napadl a škrtil ji. Ubránila se tím, že naoko souhlasila se stykem. Jakmile však přišli do míst, kde bylo světlo, křičela o pomoc. Pustil ji, ale chtěl peníze. Dala mu šest korun, Straka odešel, ale Milana útok nikde nehlásila. Později vypověděla, že nechtěla „puberťákovi“ přidělávat trable a domnívala se, že se jednalo o ojedinělou záležitost.

Když napadl druhou ženu, Ludmilu Šímovou, které bylo 20 let, bylo to o osm dní později. Škrtil ji, ale ubránila se tím, že začala zvonit na náhodný zvonek domu. Straka utekl. Ona sice napadení hlásila, ale tehdejší bezpečnost vyhodnotila incident jako omezování osobní svobody. Netušili, s kým mají to dočinění. Ona sama měla takový strach, že se okamžitě z bytu odstěhovala na vysokoškolské koleje. Ale byla to právě ona, kdo později Straku jednoznačně určil při rekognici. A to mu musela stát tváří v tvář. Překonala strach a významně vyšetřovatelům pomohla.

Osudové setkání, které jí stálo život, zažila se Strakou matka dvou dětí Alice Petříčková. Uložila děti na návštěvě u mámy na konci Novodvorské ulice a chtěla jít za svým milým Ivanem Šándorem. Prý plánovala, že se rozvede a budou spolu. Její muž seděl ve vězení.

Straka jí jen pár set metrů od domu brutálně znásilnil a zavraždil. „Návštěva u Ivana neměla být dlouhá, maximálně tak hodinku. Chtěly jsme se totiž v deset večer spolu dívat na komisaře Moulina,“ vypověděla její maminka.

Straka se pak začal potulovat po ulicích a v době, kdy své matce tvrdil, že jede na internát, hledal ženy pro svůj další brutální čin. „Uvažoval jsem, že bych mohl ty napadené zavraždit. Protože pak by mi nemohla žádná překazit soulož a nic by mi nemohla udělat. Furt to bylo lepší než nic,“ říkal lékařům v Bohnicích po svém zadržení.

Hledal tak dlouho, až další skutečně našel. Byla jí Vlasta Štěpánková. Ženě bylo 54 let a ten večer byla s přáteli ve vinárně. Škrtil ji, ale když si všimnul, kolik jí je, od znásilnění upustil a hodil jí na korbu dodávky. Přežila, ale nikdy se z napadení nevzpamatovala. Zemřela pět let poté. Její syn pak volal po tom, aby dostal Straka provaz. To se ale nestalo.

Ještě ten den zavraždil Straka Věru Fikarovou, které bylo 30 let. Byla to lékařka, učila se na zkoušky a ven v té době moc nechodila, měla hodně učení. Ten den udělala výjimku, protože měla rande s kolegou Davidem. Přemlouval ji, ať přespí, ale to nechtěla. Když jí nabídnul taxík, zdál se jí drahý. Jela tramvají.

Straka ji sledoval, napadl a znásilnil. Zavraždil ji jen pár metrů od dveří jejího bytu. Podle internetových zdrojů se její maminka léčila ze smrti dcery dlouho na psychiatrii, když pak Straka vystoupil v televizi, jejího tatínka ranila mrtvice.

Martu Michalčíkovou, které bylo 28 let, zavraždil Straka chvíli před pátou ranní, když šla do práce. „Mami, já se teď bojím sama chodit do práce. Ulice jsou ráno úplně prázdné. Co když narazím na toho škrtiče?“ říkala prý se strachem, který v té době vládnul v pražských ulicích.

Zůstaly po ní dvě děti, a její syn Zdeněk byl jediný, kdo se se Strakou po jeho propuštění setkal tváří v tvář. „Je mi hrozně líto, že jsem ti zabil mámu, a zničil ti tak život,“ řekl mu Straka.

Pozůstalý Zdeněk pak Strakovi vmetl do tváře, že nemá právo žít. Straka ale žije, dodnes. V ústraní, má práci a o zájem veřejnosti už nestojí.

Když vystoupili jeho rodiče na kameru po jeho propuštění, řekli, že si bývali pro syna přáli smrt. „Bylo by to pro něj vysvobození. To, čím prošel za posledních dvacet let, není žádná procházka růžovým sadem. A bylo by to vysvobození i pro nás,“ řekla v roce 2004 jeho matka.

„Když nám policisté poprvé řekli, že syn zabil nějakou ženu, vysmála jsem se jim. Nevěřila jsem tomu až do poslední chvíle. Pořád jsme se drželi za ruce a brečeli. Mohu děkovat pánubohu, že máme ještě mladšího syna. Tehdy mě nenapadlo, že mě vlastně ještě Jirka bude potřebovat,“ dodala a přiznala, že v době, kdy byl Straka odsouzený, přemýšleli jeho rodiče o sebevraždě.

Nad tou podle svých slov přemýšlel i Straka. „Přemýšlel jsem, že bych to skončil. Ale byl jsem k tomu tak tlačený, že jsem si řekl, že takovou radost nikomu neudělám. Spíš jsem si přál, aby mě zabil někdo jiný,“ řekl. „Teď jsem starší a rozumnější,“ tvrdil, že je absolutně přesvědčený, že už by nikdy nic podobného neudělal.

Dodal, že se nenávidí za to, že je spartakiádní vrah a jeho matka v reportáži pro Českou televizi řekla, že se až do své smrti nezbaví viny, že přivedla vraha na svět.

Zdroj: denik.cz, iDNES.cz, denik.cz, Česká televize