Článek
Klepla ho pepka
„Pepu odvedle klepla pepka. Tohle nedělej, nebo mě klepne pepka! Ještě aby dědu klepla pepka.“ Možná si s tou známou pepkou nespojíte slovo apoplexie, ale patří k sobě. Jde o náhlou poruchu krevního oběhu v určité části mozku - ano, je to mozková mrtvice. Základem, je sloveso plesso, které v řečtině znamená udeřit. A tak se z toho za léta lékařské hantýrky stala pepka, což se usídlilo i v expresivním vyjadřování běžných smrtelníků.
Čumí jak puk
Když někdo čumí jako puk, zírá nechápavě, nepochopil, co se mu snažíte říct, byl překvapený. Budete se divit, ale s hokejovým pukem to nemá nic společného. Ten ani nemá oči a moc toho nevykouká. Jde o výraz puk či pukl, který v jihozápadočeském nářečí označuje kozla. A kozel zkrátka moc chytře nekouká!
Jako malej Jarda
Teorie vzniku takového přirovnání se v dostupných zdrojech liší, nejčastěji se ale uvádí, že jméno Jaroslav je odvozeno od přídavného jména „jarý“. A jeden z významu tohoto slova je „vznětlivý“. Jde o velmi staré přirovnání a ačkoliv se často objevují teorie, že nějak souvisí s Járou Cimrmanem, pravděpodobně to není pravda.
Mít v merku
Když použijete přirovnání, že máte něco v merku, znamená to, že to sledujete, vidíte, zahlédli jste to, víte o tom. Pochází to z německého slova merken, které znamená všímat si nebo dobře zapamatovat, mít něco pod dohledem. Jen se nám tohle německé slovíčko dostalo do běžně užívané češtiny. Zřejmě už velmi dávno.
Sranda
Rádi si užíváte trochu té legrace, srandy a zábavy? V našem pojetí jde o totožná slova, dříve bylo ale slovo sranda považování za vulgární a označoval se tak průjem. Je odvozeno od slova „srát“ a bylo tak trochu zkomoleno se slovem „švanda“. Jak se zdá, původní význam slova zas taková SRANDA není!
Dělat křena
Budete se divit, ale přirovnání dělat někomu křena, ve významu, že jste někde navíc - obvykle u milostného páru, se kterým si vyrazíte například do kina, pochází až z Vídně. Tehdy se totiž začaly po vzoru Rakouska u nás servírovat párky s křenem. A jelikož křen je tam něco navíc, a je dobré, když ho tam není moc, přeneslo se to pak i do běžného života. Mimochodem, víte, že se slovem párek to taky není tak jednoduché?
Slovo párek totiž vzniklo podle toho, že se vždy prodávaly po dvojicích. I Slovník spisovné češtiny uvádí, že párek je „dvojdílná uzenina z jemného masa“. Motivovanost slovního spojení se ale vytrácí, a dnes je pro nás párek klidně i jedna nožička.
Je v čudu
Když je něco v čudu, je to pryč a definitivně ztraceno. Víte, kde se tohle přirovnání vzalo? Jsou dvě verze, kromě těch dalších neoficiálních. Slovník české frazeologie a idiomatiky má za to, že „čud“ je od slova čoud, tedy kouř. Občas dodnes používáme slovní spojení, že něco „čoudí“.
Ottův slobník naučený se pak zamýšlí nad tím, kde žili Čudové, a že šlo o národ, který přicházel z velké dálky. I to by dávalo smysl!
Za krále Klacka
Označuje se tak něco, co je zastaralé a tak dávné, že už nikdo neví, co to bylo a kdy to bylo. Ve skutečnosti žádný král Klacek neexistoval, ale šlo o krále území Kladska, které se nacházelo mezi Javornickým a Broumovským výběžkem.
Je mi to šumák, je mi to šumafuk
Se šumivým nápojem to nemá co dělat, význam bychom pravděpodobně našli ve francouzštině a spojení „je m`en fous“ (šmafu) = se*u na to.
Slovíčko „fuk“ má pravděpodobně souvislost s fíkem. Má několik možných původů, ten nejčastější se uvádí jako pojmenování posunku, kdy se palec prostrčí mezi ukazovák a prostředníček. Gesto se používá dodnes, dříve šlo o ochranu proti démonům.
Začalo se říkat dáti fík, nedostal ani fíček, dělám si z toho fík a konečně „je mi to fuk“.
Stát za pendrek
Pendrek má u nás hned několik významů - jde o pouťovou cukrovinku z lékořice, policejní obušek nebo synonymum pro ho*no. Lékořicovým sladkostem se začalo totiž v němčině říkat „barendreck“, neboli medvědí lejno. Němčinu u nás dříve znali všichni, a tak se z toho najednou stal zkomoleně pendrek.
Policejní pendrek má původ takřka totožný - byl totiž tmavý a podobný tomu cukrovinkovému.
