Článek
Je pravda, že drobné náznaky tam byly už v těhotenství. Karel třeba nechápal, proč by mi měl přispívat na lékařská vyšetření, která si hradí žena sama - například první screening. Říkal, že přece vyšetřují mě. Nepřišlo mi to divné, asi jsem byla naivní.
Přišel bez dárku
V nemocnici jsem pak toužila po nadstandardu, na který jsem měla štěstí. Karel ale při odchodu řekl, že mi ho nezaplatí, protože jsem ho přeci využívala já. Nepřinesl ani žádný dárek pro syna, nic pro mě za porod.
Řekl, že dítě jsem si přála já a on už udělal dost, „když mi ho udělal“. Jako by byl jediný na světě, se kterým jsem mohla otěhotnět. Doufala jsem, že se jeho vztah k synovi změní poté, co trochu vyroste. Dávalo mi smysl, že chlapi si k sobě přeci najdou cestu. A tak jsem v prvních týdnech vyčkávala.
Proč bych tě měl živit?
Když mi ale skončila po půl roce mateřská, najednou přišlo úskalí. Rodičovský příspěvek byl mnohem menší, a já jsem potřebovala peníze na plenky, vlhčené ubrousky, oblečení, ze kterého malý vyrostl snad každý týden. Chtěla jsem mu koupit nějaké hračky, potřebovala jsem domů jídlo. Karel se o nic nestaral.
Když jsem ale tohle téma nadhodila, řekl mi, že nechápe, proč by mě měl živit, když mám dvě zdravé ruce a nohy. Prý, že manželka jeho kolegy chodí také na brigádu a věčně si nestěžuje. Mrzelo mě to, protože jsem měla pocit, že jsem si vedla dobře, o malého jsem se starala, doma vždy bylo o vše perfektně postaráno.
Našla jsem si teď brigádu v místní samoobsluze, kde můžu mít s sebou i kočárek, ale není to ideální. Občas chodím i uklízet do domácností, kde nevadí, že si s sebou vezmu miminko. Ale nebudu lhát, to noční vstávání, úklid doma, postarat se o vše, každý den na brigádu, abych si něco vydělala, vše doma vyprat - už je toho na mě moc. Opravdu to takhle funguje všude?
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s hlavní aktérkou Andreou J.
