Článek
Miloš byl zkrátka suverén, to se mi na něm líbilo. Když studujete něco tak konzervativního, jako je právo, tíhnete k lidem, kteří přemýšlí stejně. A ti, kteří už mají něco odžito, mají zkušenosti ze soudů a dokážou vám dobře poradit, to vás zkrátka láká.
Slovo dalo slovo…
Přesto jsem nečekala, že se tak bláznivě zamiluju. Kdyby mi to někdo řekl dřív… Samozřejmě, 41 let bylo až příliš i pro mě. Šli jsme na skleničku, pak na sushi, pak jsme si občas napsali, začali si tykat. Milošovi celá kancelář patřila, přišlo mi lákavé a sexy, že s ním mám takový tajný vztah.
Brzy se to utajit nedalo, on mě hrdě přiznal, nebyla jsem totiž žádná nevěra, Miloš byl několik let rozvedený a partnerku neměl. Bylo to krásné, všichni to dobře přijali a tak jsem si žili takový obyčejně neobyčejný život - cestovali jsme, postavili jsme dům, koupil mi ke kulatinám auto a dal mi na něj velkou mašli… Splněný sen!
Přišly otázky na děti
Trvalo pár let, než jsem začala uvažovat o dětech. Jenže o tom Miloš nechtěl ani slyšet, připadal si na to už zkrátka starý. A hlavně měl dvě děti, které byly ještě starší než já. Nepřekvapí vás, že mě neměl ani jeden z nich příliš v lásce. Ale dávala jsem tomu čas.
Miloš neustále argumentoval tím, že už tu brzy nemusí být a skončím na vše sama. Byla jsem ochotná to riskovat. Ostatně, kdo z nás ví, jak dlouho tu bude? Vždyť to bych si mohla pořídit děti s někým o desítky let mladším, stane se tragédie a taky tu nebude. Takhle se to nedá brát. To pořád Milošovi opakuju. Ale on o tom nechce ani slyšet. Jsem zoufalá. Mám zůstat bezdětná kvůli životu po jeho boku, kvůli muži, kterého miluju a byl ke mě vždy slušný a hodný… Nebo ho opustit a vydat se do neznámých vod? Hledat otce pro své vytoužené dítě?
