Článek
Když se Bára vrátila do seriálu Zlatá labuť, všechno se najednou stalo mírně řečeno podivné. Jak je možné, že zase bydlí u babi, jako by se nechumelilo? Chodí si do Zlaté labutě, už se nebojí Grubera, že by ji znovu nechal zavřít? Nebojí se prozradit, že je zpátky, ačkoliv se chvíli tvářila, že se vlastně skrývá pod šálou a kabátem?
Petr se musí rozhodnout, které ženě dá přednost
Otázky, zda Toni věděla, že je naživu, se množí. Bude to konec její lásky s Petrem? Nebo se snad mladý pán Kučera rozhodne pro tu, kterou nechal utéct kdysi samotnou? A proč se Bára neptá, kde má synka Edu?
Není někomu divné, že se Gruber znovu postavil své manželce a nechal Alenu s Lebensbornu utéct? Navíc je i tenhle příběh historicky úplně mimo, jak už to u Zlaté labutě bývá. Podle dostupných zdrojů probíhal na veltruském zámku tento pečlivě utajovaný program až od roku 1941, někdy se uvádí od roku 1942. Zlaté labuť se ale už padesát dílů točí v letech 1939. Je zvláštní, že inspirace skutečností je všude opakována, ale realita velmi nesedí. Navíc v bodech, které se zdají špatně tak nějak zbytečně.
Dancingerová je příliš moderní
Na první pohled se Bára prostě zdá až příliš moderní, feministická, rázná. Žena tehdejší doby možná byla uvnitř taková, ale opravdu to dávala najevo? Jako by tam pro ni už nebylo místo. Zdá se, že kdyby děj pokračoval bez ní, scenárista se soustředil na Petra a Toni, na konci by měl seriál daleko větší smysl.
Návrat Báry by totiž připadal v úvahu, kdyby poslední díl seriálu byl konec války, kdy se dojemně shledají dva, kteří se bláznivě milovali a celou dobu na sebe čekali. Myšlenka, že se do roku 1940 vrátí žena, kterou hledá gestapo, a ještě má myšlenky na to, že zavraždí velitele Prahy, je tak trochu absurdní - ačkoliv pohádka je to pěkná.
Zdroj: autorský text, TV Nova
