Článek
Navzdory velmi rozšířenému omylu až bludu, paradoxně často šířenému organizacemi a jedinci, kteří vzdělávání mimo školní budovy propagují, individuální vzdělávání vám musí být za stejných, zákonem daných, podmínek povoleno na každé škole.
Jak jsem na to přišel? Nebojte, nebudu vás zdržovat komplikovaným právním výkladem, jemuž stejně čert ví, jestli se dá věřit. Podíváme se rovnou, co si o tom myslí nejvyšší velitelství sezení ve školních lavicích – MŠMT. Už v roce 2016 vydalo ministerstvo metodiku, kde otázky kolem individuálního vzdělávání (ze svého pohledu) vysvětluje.
Rozhodnutí o povolení individuálního vzdělávání je rozhodnutí správní (§ 165 odst. 2 písm. k) školského zákona), na které se v plném rozsahu vztahuje správní řád. Ředitel školy rozhoduje podle důvodů uvedených v § 41 odst. 3 školského zákona. Z dikce školského zákona jasně vyplývá, že pokud žadatel o individuální vzdělávání splní všechny zákonem předepsané podmínky, ředitel školy individuální vzdělávání žáka povolí.
Čtete správně: ředitel nerozhoduje sám za sebe, pouze posuzuje, jestli žádost o individuální vzdělávání splňuje zákonem dané podmínky. Pokud splňuje, povolit musí, ať si on sám osobně o individuálním vzdělávání myslí cokoli. A naopak, pokud žádost zákonné podmínky nesplňuje, žádný ředitel je povolit nesmí! Opět slovy ministerstva „možnost správního uvážení tedy není prostorem pro libovůli ředitele školy“. Situace, kdy by jeden ředitel žádost zamítl, ale jiný individuální vzdělávání na tutéž žádost povolil, odporuje zákonu.
V souladu s § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly; jedná se o promítnutí obecného zákazu diskriminace a zásady rovnosti před veřejnou správou do úpravy správního řízení. Ředitel školy si musí být vědom toho, že svým rozhodnutím podle § 41 školského zákona v konkrétním případě sám vymezuje další hranice svého správního uvážení v dalších shodných nebo obdobných případech. Ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu nepřipouští, aby ředitel školy v dalším skutkově shodném nebo podobném případě bezdůvodně rozhodl odlišným způsobem.
Častou obavou z rozhodnutí ředitele bývají tzv. „závažné důvody“, kterými je třeba žádost o individuální vzdělávání podložit. Ani zde není nutné propadat panice. Ve zmíněné metodice myslí MŠMT i na ně a přímo vyjmenovává několik příkladů. Kromě zdravotního stavu žáka a častých pracovních cest do zahraničí zmiňuje zejména „potíže žáků různého charakteru“, například „konflikty žák/učitel, šikana žáka, stres ze školy“. Ano, MŠMT uvádí stres ze školy mezi legitimními závažnými důvody pro povolení individuálního vzdělávání.
Zákon i ministerstvo je na vaší straně. Nárok na individuální vzdělávání máte za stejných podmínek na každé škole. Trvejte na něm, nezdráhejte se využít opravné prostředky (často stačí dát najevo, že svá práva znáte a hodláte hájit) a nenechte si lhát.
