Děti se potřebují umět nudit. Přemíra stimulace škodí

V dnešní době, kdy jsou děti obklopeny neustálým tokem podnětů a zábavy, je důležité přemýšlet nad tím, jaký vliv má tato konstantní stimulace na jejich vývoj. Jak zabavit dítě v autě, jak zabavit dítě doma? A proč vlastně MUSÍM zabavit dítě?

Internetová fóra jsou plná stížností a přání rodičů, „Ten náš malej má tolik hraček a vůbec si s nimi nehraje,“ „Pokud si s ním nehraju, tak jen sedí kouká a chce pustit pohádky.“ Od nás z okolí rodičů, kteří mají podobně staré děti jako my, slýcháváme totéž. „Ty děcka jsou tak rozmazlený. Deset hraček dostal na narozeniny a s každou si hraje tak pět minut.“.

U našeho malého jsme to také přehnali, což mě vlastně donutilo zamyslet se a napsat tento článek. „Tati tati půjdeme si hrát?“ bombarduje mě malý tři vteřiny potom, co přijdu z práce. Člověk mu na jednu stranu chce dát pozornost, na druhou stranu ze sebe nechce dělat otroka. Když jsem přemýšlel, co s tím, jak to změnit a zlepšit, napadl mě nový přístup k malému, který rozepíšu na konci příspěvku, ale hlavně jsem při získávání informací o problematice došel k původci tohoto chování.

Ve svém starém příspěvku jsem se zmiňoval o dopaminové závislosti v souvislosti s přemírou elektroniky. Ve zkratce řečeno, dopamin je neuropřenašeč, který je vyplavován v souvislosti se stimulací, jak negativní, tak pozitivní. Na dopaminu tělo získává závislost, mozek si pamatuje činnosti, při kterých byl dopamin vyplavován a snaží se konat tak, aby se situace opakovala a člověk dostal svou dávku. Tělo si však na dopamin navykne a časem potřebuje silnější a silnější dávky. Běžný stimul pro něj již není dostatečný a potřebuje stále silnější zážitky. A stejně tak funguje dopamin u dětí.

Přílišná stimulace může vést k závislosti na externích podnětech. Děti, které jsou neustále ponořeny do virtuálních světů her nebo sociálních médií, mohou začít pociťovat nedostatek zájmu o reálný svět kolem sebe. Například, pokud dítě tráví dlouhé hodiny před obrazovkou, může začít pociťovat nepohodlí při absence elektronických podnětů.

Omezený prostor pro vlastní myšlení je také důsledkem přílišné stimulace. Při přeplněném harmonogramu může být dětem odepřena možnost vytvářet vlastní myšlenky a názory. Nepřetržitý proud podnětů může vést k tomu, že děti přijímají hotové informace, aniž by měly příležitost je kriticky zpracovat. Například, když jsou děti neustále zapojeny do organizovaných aktivit, může se omezit čas na samostatné myšlení.

O tom, že přemíra elektroniky je pro dítě škodlivá, myslím není nutno spekulovat. Zde ale přicházím s dalším bodem a tím je přemíra pozornosti. Pokud si s dítětem hrajete, vymýšlíte za něj aktivity, je to pro jeho tělíčko podobná stimulace jako sledování televize. Stejně tak, pokud s dítětem blbnete. Já a můj syn jsme tím byli pověstní, přišel jsem z práce a ihned hra na indiány, policajty a lupiče, řev, běh, lechtání, smích. Krásná, utužující aktivita. Manželka i sousedé na prášky, my s malým v rauši. Když jsem ale na malém vypozoroval, že mu již běžné, klidné hry nestačí a potřebuje pouze tyto „akční,“ zpozorněl jsem.

Nově tedy děláme stejné blbosti, ale tak s polovičním intervalem v rámci jednoho týdne. Stejně tak hraní. „Tati tati, půjdeme si hrát s vláčkami?“ Po hodině hraní, „Tati tati, půjdeme si hrát s autama?“ Po půl hodině hraní střídání stráží, „Mami mami, jdeme si hrát s vláčkama a potom malovat?“ Skákali jsme kolem malého v domnění, že přece nechceme být rodiče, kteří na své dítě kašlou. Vyřízení, zdeptaní, hlavně, že byl malý šťastný. Obrátilo se to proti nám přesně v momentě, kdy jsme neměli čas, potřebovali udělat něco důležitého, nebo jsme byli nemocní a malý nebyl schopen zabavit se sám. Bez naší přítomnosti ho to prostě nebavilo, protože ten stimul, kdy si on sám musel vymýšlet příběh, je náročnější než pod nos naservírovaná hra vytvořená od rodiče.

Jednou z výhod nudy je podpora kreativity a fantazie u dětí. Když nemají okamžitý přístup k externím podnětům, začnou využívat svou vlastní představivost k vytváření her a příběhů. Například, když jsou nechány samy se sebou v pokoji bez elektronických zařízení, mohou začít stavět imaginární světy s pomocí hraček nebo si vytvářet vlastní příběhy. Vracím se k tomu, je mnohem jednoduší požádat rodiče, aby mu tento stimul dodal on, ale je důležité vytrvat a nechat dítě nudit se, aby si muselo vymyslet vlastní zábavu.

Další výhodou nudy je rozvoj schopnosti seberegulace. Když nemají okamžitý přístup k vizuálním podnětům, děti se učí čekat a plánovat svůj čas. To může vést k lepšímu schopnosti zvládat čas a plánovat své aktivity. Například, když nemají konkrétní plán na odpoledne, mohou samy rozhodnout, jak si čas naplní, což podporuje rozvoj plánovacích dovedností.

Emoční inteligence je další oblast, která může být posílena nudou. Když jsou děti nechány samy se sebou, mají příležitost zkoumat své vlastní myšlenky a emoce. To může přispět k lepšímu porozumění sobě samým a k rozvoji emoční inteligence. Například, když mají čas o samotě, mohou se zamyslet nad svými pocity a lépe je porozumět.

Vyhledání rovnováhy mezi stimulací a nudou je klíčové pro optimální rozvoj dětí. Rodiče by měli podporovat děti v objevování vlastních zájmů a aktivit a zároveň respektovat potřebu klidných chvilek pro samostatné zkoumání světa kolem sebe. Neustálá stimulace nemusí nutně znamenat lepší výsledky. Nuda může být klíčem k hlubšímu porozumění sobě samému a světu kolem nás. Místo reakce, „rychle mu dát něco do ruky, aby se nenudil,“ nechte vaše dítě třeba koukat z okna auta během jízdy.

Stres a úzkost jsou další nebezpečí spojená s přílišnou stimulací. Děti, které jsou neustále vystaveny různým podnětům, mohou začít pociťovat tlak a stres. Nedostatek času na odpočinek a regeneraci může negativně ovlivnit duševní zdraví.

My jsme u nás doma změnili režim. Hrát si spolu ano, ale jen po omezenou dobu, televize ano, ale jen večer po sprše, v autě nic, koukej se z okna. Uvidíme, jak změny budou fungovat v dlouhodobém režimu, ale aktuálně bojujeme s tím, aby malý přijal, že si musí hrát sám. Ta závislost na rodiči, který se mu věnuje a vytváří mu podněty, zábavu a dopaminové stimuly, je v něm vybudována tak silně, že třeba omezení televize vůbec nebyl problém, ale společných her ano.

Zdroje:

https://forbes.cz/obrazovky-jako-digitalni-heroin-jak-deti-ochranit-pred-zavislosti/

https://www.lidovky.cz/orientace/vzdelavani/svitici-deti-jaky-maji-zarici-obrazovky-dopad-na-vyvoj-a-dusi-holek-a-kluku.A211130_104402_ln-vzdelavani_ape