Finální zhodnocení Mistrovství světa: dva hráči pohořeli, omluva a výhled do budoucna

Turnaj je za námi a je na čase si udělat za celou akcí tlustou čáru. Hokejisté stále slaví, premiér je přijal v Kramářově vile, kde dostali hokejisté ocenění a Petr Fiala podepsaný reprezentační dres. V době psaní článku se hokejisté nachází u prezidenta Petra Pavla, který mimo jiné byl navštívit tým již v šatně bezprostředně po zápasu, poděkoval jim za parádní výkon a za stmelení národu. Na oplátku byl prezident nepřímo postříkán šampaňským, takže odcházel kompletně promočený, což mu ale nezkazilo úsměv na tváři.

Chtěl bych napsat ucelené shrnutí turnaje, primárně pro sebe, kvůli vzpomínkám, avšak dát tomu nějakou formu, aby se to dalo veřejně číst. Neberte tedy prosím cokoliv uvnitř textu jako nějaký obecný názor, nebo snad názor experta, což očividně nejsem. V diskuzích mi bylo k článkům o hokeji vyčítáno, že moje názory nemají žádnou váhu a jsou psány z fleku. Což samozřejmě jsou a nikdy jsem nepředstíral, že jsem nějaký expert. Jsem jen další člověk z lidu, který veřejně píše své názory. Berte tedy prosím vše jako subjektivní pohled a hodnocení.

… přišel Jaromír Jágr poprvé během mistrovství světa mezi novináře. Rozzlobený na hokejisty, kteří se omluvili z nominace. „Měli by se zamyslet, z jakého důvodu se dostali do NHL. Díky starším hráčům, kteří jezdili na šampionáty,“ psalo se tehdy v roce 2010.

Ovečkin, Kovalčuk, Dacjuk. Ruská sestava byla tehdy nabitá a vyhlížela zlato stejně jako letošní rok Švédsko. Oproti tomu 26 omluvenek v českém národním týmu. Vrbata, Erat, Čajánek, Eliáš. Spousta hráčů nepřekousla čtvrtfinálovou prohru s Finskem 2:0, jiní měli zdravotní problémy. Jiří Hudler narovinu řekl, že trenéru Vladimírovi Růžičkovi nevěří.

Ačkoliv tým z roku 2010 zdobila některá významná jména jako Jaromír Jágr, Tomáš Vokoun nebo Michal Rozsíval, na turnaji hrál B-tým. Tým složený převážně z jmen z KHL nebo naší extraligy působil proti předchozímu olympijskému týmu jako fraška.

Ačkoliv se po porážce s Norskem, které tehdy platilo za stejný tým jako Francie nebo Itálie, psalo o uvadajícím českém hokeji, tým se neskutečně semknul, a nakonec porazil jmény nabouchané Rusko v infarktovém finále. Do dnes si vzpomínám, jak si všichni Rusové sundávali na znamení vzteku stříbrné medaile z krku. Všichni až na Alexandra Ovečkina, který si tím u mě získal respekt.

A zde přichází ta paralela. Náš tým sice na papíře nevypadal tak špatně a tým zdobily posily z NHL. Trenéři vyhlíželi hvězdy ze šampionátu dvacítek, pokud se uvolní a celkově byla chuť reprezentovat. Za těch čtrnáct let se však český hokej změnil a oproti roku 2010 nemáme plejádu hvězdných jmen hrajících v NHL. Totiž až na Pastrňáka reálně žádnou hvězdu nemáme. (Nutno dodat, že se jich pár během šampionátu zrodilo, o tom ale až později.)

Trenér Radim Rulík tedy měl z čeho vybírat, ale zároveň neměl. Bral, co bylo k dispozici. Pečlivě vybíral hráče celou sezónu, sledoval jejich formu a některé testoval během Euro Hockey Tour.

V tomto byla situace jiná, avšak tak jako v roce 2010 se nám i teď nevěřilo. Česko se poslední roky propadalo žebříčkem IIHF a dostat se do semifinále je považováno za úspěch. Každý doufal, že nás spasí Pastrňák jako v roce 2022, kdy jsme v podstatě hlavně díky němu získali bronz. Ten však hrál play-off a bylo potřeba se dívat na hráče, které máme, ne snít o příchodu samo spásné hvězdy.

Prohra 4:1, další 2:0 a poslední 2:1. Říká vám to něco? To jsou výsledky českého týmu na generálce mistrovství světa při Betano Hockey Games, české části turnaje Euro Hockey Tour. Obzvláště prohra proti Švýcarsku, které se bez hvězd ukázalo jako nejslabší článek celého turnaje, bolela. Během EHT nezískalo ani jednu výhru a za prohry v prodloužení si vysloužilo celkem dva body.

Po takovém debaklu před mistrovství světa byla nálada pochmurná a depresivní. Jen se podívejte pod odkazem na záznam z tiskovky oznámení nominace. Atmosféra by se dala krájet.

Komentátoři nešetřili kritikou a obavami. Za to jeden muž uklidňoval situaci. Byl to Jakub Voráček, který říkal, parafrázuji: „Je třeba pustit prohry za hlavu, na mistrovství světa se hraje od nuly, čistý štít a na turnaji nastoupí naprosto jiný tým“.

A měl pravdu. Již první zápas proti Finsku ukázal obrovskou chuť českého týmu předvést se před domácími fanoušky. Tempo proti Finům bylo vražedné a bylo zajímavé sledovat, jak se Fini musejí přizpůsobovat nám. Stav 1:0 pro Čechy po samostatných nájezdech je nic neříkající a zapadne do dějin. Avšak český tým v něm nastolil základní body, kterými se prezentoval po celý turnaj.

Nechci se zabývat znovu jednotlivými zápasy, protože jsem k nim psal konkrétní články. Chci se však podívat na turnaj jako celek a pokusím se najít klíčové faktory, které hrály v náš prospěch.

1. Schopnost všech formací

Když si porovnám tento turnaj s ostatními, asi největší rozdíl byla schopnost vstřelit gól. Ačkoliv jsme dokázali porazit Švédy 7:3, nebo Dány 7:4, většina našich zápasů byla s malým počtem gólů. Důležité však bylo, že je střídavě dokázaly vstřelit všechny lajny. Sedlák a Kubalík po pěti gólech, Roman Červenka tři, David Kämpf, Martin Nečas a další. Každý náš vítězný zápas táhla jiná lajna. Jiný hráč. A to si myslím byl jedním z rozhodujících faktorů. Náš tým se nespoléhal jen na první hvězdnou lajnu, ale věděli jsme, že kdykoliv nastoupí kterákoliv formace, hrozí soupeři gól.

A když už nehrozil gól, Jakub Flek a Ondřej Beránek ze čtvrté formace se postarali o obrovskou melu a zisk soupeřova obranného pásma.

2. Lukáš Dostál

Ačkoliv reprezentace ke zlatu dokráčela díky týmovému výkonu, přece jen měla jednoho hlavního hrdinu. Tím byl právě Dostál, který byl po zásluze vyhlášen nejlepším brankářem mistrovství. K čemu by nám totiž bylo, že naše lajny umí vstřelit gól a vyhrát 1:0, nebo 2:0, když bychom bez pořádné opory v bráně dostali těch gólů pět.

Lukáš Dostál prostě zavíral bránu svými neskutečnými zákroky a podobně jako Tomáš Vokoun v roce 2010 je pro mě hlavní aktér zisku zlata. Jeho flegmatická povaha, soustředěná a vyrovnaná snaha o podání co nejlepšího výkonu byla častokrát balzámem pro roztěkaný tým. Jeho zákroky měly v sobě ledový klid a profesionalitu.

Několik vychytaných nul během mistrovství světa. To musí být pro soupeře nervy drásající. Stejně jako ve čtvrtfinále proti Američanům přispěl k vítězství vychytanou nulou. Tradičně však zůstal naprosto skromný: „To je moje práce. Už jsem říkal mockrát, že mi je jedno, jak a kolik vyhrajeme. Hlavně, že jsme vyhráli,“ prohlásil v rozhovoru.

3. Trenér Radim Rulík

Když v sezóně 2022/2023 Český hokejový svaz jmenoval na pozici hlavního trenéra národního týmu Kariho Jalonena, vzbudilo to rozporuplné názory. Část Kariho vítala, jelikož nároďák potřeboval oživení a svěží vítr, nezaujatý pohled cizince, a navíc Jalonen je velmi zkušený trenér, který se svými týmy získal několik zlatých medailí a s Českem má trochu zkušenosti, jelikož byl trenérem týmu Lev Praha, který působil v KHL.

Další část však vyčítala působení cizince. „Cožpak Česko nemá dostatek kvalitních trenérů?“ ptali se mnozí. Když ve své první sezóně Jalonen po několika letech přinesl českému národu medaili, byť bronzovou, byl za hrdinu. O rok později se však postaral o nejhorší výsledek českého týmu na MS. Reálně jsme se báli, že se nedostaneme do čtvrtfinále, a i tam jsme vypadli ostudně 3:0 s USA. Nešlo však jen o výsledky, ale o předváděný hokej. Defenzivní styl, neutříděná hra, málo napadání a živosti. Již památný je komentář Milana Antoše, který směrem k výkonu českého týmu prohlásil: „Je mi z toho zle, je to hnusný hokej, nedá se na to koukat“.

Byť měl Jalonen ještě platnou smlouvu, pro ročník 2023/2024 se hledal nový trenér. Český trenér. Domácí mistrovství světa bylo moc důležité na to, aby se potenciální úspěch, ale i neúspěch, svěřil do rukou cizince. A zde přišlo na Radima Rulíka, který si získal svou pověst u reprezentační juniorky a vytáhnutím Litvínova až k titulu.

Radim Rulík není člověk výřečný, za to efektivní. Po emotivních trenér jako byl Ivan Hlinka, nebo Vladimír Růžička, ale vlastně i Alois Hadamczik přišla éra kamenných tváří a skoro až introvertů a flegmatiků. Mezi Pešány a Jaloneny se řadí i Radim Rulík, ovšem s jednou výjimkou. A tou je herní projev.

Nebudu opakovat, jak se Češi pod Rulíkem zvedli, ovšem ihned na začátku sezóny vyhráli bez ztráty květinky celý Karjala Cup. Hokej to byl najednou záživný a hezký na pohled. Ačkoliv tým zažil na Betano Hockey Games debakl, Rulík ukázal, že má dlouhodobou vizi. Zlato, které získal není zlato jednoho zápasu se Švýcarskem, ale je to výsledek roční práce. Rulík nastavil systém, tomu systému věřil a šel si za ním, a po té se snažil najít vhodné hráče a napasovat vše dohromady tak, aby fungovala chemie a herní styl, kterým se chtěl prezentovat.

4. Kapitán Roman Červenka

Roman Červenka neskutečně vyrostl. Už od začátku jeho kariéry byl médii velmi milovaný, mluvilo se o něm jako o srdcaři a platném hráči pro národní tým. Já osobně patřil do táboru, který Červenku moc rád neměl. Když se na něj pěly ódy v roce 2010, nechápal jsem. Pro mě to byl hráč, co nic neumí, jeho útočný projev bylo: střelit brankáři z levé strany do betonu. Nechci bagatelizovat, ale takhle jsem to viděl.

Samozřejmě jeho extraligová kariéra, která se zdobila ve většině sezón 50 a více body, byla úchvatná. V nároďáku ovšem, za mě, nikdy nezářil. Což se však změnilo v posledních letech. Už cca od roku 2016, kdy byl poprvé kapitánem národního týmu, bylo vidět, že hokejově zraje a stává se z něj lídr. O dalších 8 let později pěju na Červenku samou chválu.

Jeho herní projev, dravost a celkový styl hry se mi líbil, a ačkoliv nehrál první lajnu, byl to kapitán - srdcař, jakého jsme potřebovali.

Tah Radima Rulíka s přijetím tří hráčů z NHL uprostřed turnaje vyšel. Velmi jsem kritizoval rozhodnutí a mluvil o narušené chemii. Místo toho jsme dostali tři virtuózy, kteří svou hrou získali cenná vítězství. Martin Nečas ještě v prvním zápasu působil trochu nejistě a moc toho nepředvedl, což se vzhledem k náročnému přesunu dalo očekávat. Od druhého zápasu však předváděl neskutečnou hru, jeho piruety bavily, herní chytrost ohromovala a jeho bezchybný přehled vytvářel přihrávky, které ohrožovali protivníkovu bránu. Během turnaje si připsal jeden gól, šest asistencí a +/- hodnocení +6.

Nakonec Pavel Zacha, kterého mnozí kritizovali za to, že několikrát odmítl reprezentovat nás poslal do semifinále jediným gólem proti USA. A famózní Pastrňák předvedl svou signaturní střelu, jednu jedinou v turnaji, která nám vyhrála zlato.

Radim Rulík a Martin Nečas, dvě postavy, které jsem chybně kritizoval. Omlouvám se.

Kde ale nenechám nit suchou, to jsou dva hráči, kteří mě neskutečně rozčilovali.

Tím prvním je brankář Petr Mrázek, který chytal otřesně. Zápas Česko : Norsko jsme sice vyhráli 6:3, ale v jeden moment jsme prohrávali 1:3. Jeho zákroky byly nejisté. Brankářova noční můra. Proti outsiderovi dostat v 1. třetině 3 góly ze 6 střel. Po zbytek zápasu měl minimum dalších zákroků, takže si špatné statistiky ani nemohl vylepšit. Zápas proti Rakousku jsme sice také vyhráli, ale jeho zákroky byly stejně nejisté jako proti Norsku. Jeden čtenář to řekl v diskuzi dobře: „Mrázek má fluktuační výkony, někdy chytá jako bůh, někdy nechytí ani pomalou střelu.“

No a kritiku bych zakončil Radkem Gudasem. Jeho tvrdá hra sice baví, jeho bodyčeky, nárazy, zastrašení. V tom všem plní svou roli perfektně. A sestřih, kdy šikanoval Tkachuka, byl prostě perfektní. Zároveň však způsoboval naprosto zbytečná vyloučení. Ať to byly zbytečné fauly, které nic nepřinesly, tedy nezískaly nám výhodu, neznalost pravidel, nebo vyhození puku z hlediště, Gudas nasbíral 16 trestných minut. Nejvíce z celého týmu. A je jen štěstí, že nám tyto fauly nezpůsobily v nějakém zápase trabl a prohru.

Dívám se na celou situaci realisticky a nemyslím si, že nás najednou čeká plejáda medailí. Myslím, že pokud se sejde dobrá parta, máme šanci určitě zopakovat medaili, jen si nemyslím, že zrovna tu zlatou. Taková parta, takový tým se opravdu sejde jednou za čas. Pořád však před námi stojí několik výzev, které jen tak neodezní.

Český hokej má před sebou náročnou cestu, ale zároveň mnoho příležitostí k růstu a zlepšení. Klíčové bude efektivně zvládnout výzvy spojené s výchovou mládeže, konkurencí a financemi, a zároveň maximálně využít dostupné technologie, mezinárodní spolupráci a popularizaci sportu. Myslím si, že na další zlato si počkáme, protože unikátnost tohoto turnaje se nebude jen tak opakovat.

Zároveň doufám, že na medailovém stupínku vítězů, ne nutně zlatém, budeme stát častěji. Třeba hned příští rok.

Další zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=P4f8SYE2eL4

Zhlednutí zápasů Mistrovství světa v ledním hokeji 2024

https://www.sport.cz/clanek/hokej-ms-2010-omluvenky-se-hrnou-dal-hokejisty-na-ms-neposili-ani-erat-fleischmann-a-hanzal-168295

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ledn%C3%AD_hokej_na_Zimn%C3%ADch_olympijsk%C3%BDch_hr%C3%A1ch_2010_%E2%80%93_turnaj_mu%C5%BEi

https://www.livesport.cz/hokej/evropa/betano-hockey-games/#/n19KklLo/table

https://medium.seznam.cz/clanek/jespicak-cesi-zvladli-primarku-proti-finsku-chci-se-ale-pozastavit-nad-hernim-projevem-62285

https://www.expres.cz/sport/jaromir-jagr-robert-reichel-hokej.A160510_225427_dx-sport_mzk

https://www.betarena.cz/rubriky/hokej/statistiky-ms-v-hokeji-kanadske-bodovani-strelci-cesky-tym_7220.html

https://sport.aktualne.cz/hokej/ms-v-hokeji/bez-golu-bez-nadeje-cesi-se-louci-s-ms-ve-ctvrtfinale-podleh/r~3874ca00fb1111ed82b7ac1f6b220ee8/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kari_Jalonen

https://cs.wikipedia.org/wiki/Radim_Rul%C3%ADk