„Hlavně musíš myslet kriticky,“ chvástají se všichni. Mě to dostalo vždy do problémů

Pokud bych se měl podívat na definici kritického myšlení, shrnul bych to asi takto: Kritické myšlení je schopnost klást otázky, uznávat a ověřovat dříve zastávané předpoklady, rozpoznávat nejednoznačnost, zkoumat, interpretovat, hodnotit, zdůvodňovat a uvažovat, činit informované soudy a rozhodnutí a objasňovat, formulovat a zdůvodňovat stanoviska. Kritické myšlení je intelektuálně disciplinovaný proces aktivní a obratné konceptualizace, aplikace, analýzy, syntézy a/nebo hodnocení informací získaných nebo vytvořených pozorováním, zkušeností, reflexí, uvažováním nebo komunikací jako vodítko k přesvědčení a jednání. Zde jsem vypotřeboval snad všechny přísudky, které jsem si o studování kritického myšlení odnesl.

Kritické myšlení zkoumá struktury nebo prvky myšlení, které jsou implicitně obsaženy ve všech úvahách: účel, problém nebo otázka, předpoklady, pojmy, empirické základy; úvahy vedoucí k závěrům, implikace a důsledky, námitky z alternativních hledisek a referenční rámec. Dovolím si ještě jeden výňatek:

„Kritické myšlení - tím, že reaguje na proměnlivé předměty, problémy a cíle - je začleněno do rodiny vzájemně provázaných způsobů myšlení, mezi něž patří: vědecké myšlení, matematické myšlení, historické myšlení, antropologické myšlení, ekonomické myšlení, morální myšlení a filozofické myšlení.“

Proto si myslím, že výuka kritického myšlení by měla být začleňována do všech předmětů, aby člověk byl schopen kriticky přemýšlet nad různými obory v rámci dané podmnožiny. Nemyslím si, že existuje „jedno“ kritické myšlení, naopak by mělo být součástí každého vědního oboru jako separátní disciplína.

Spoustu lidí se domnívá, že kriticky přemýšlí, protože zastává opačný názor než většina. To je ze své podstaty špatná úvaha. Zastává totiž automatickou pozici nehledě na skutečnosti a nějaké snaze dobrat se k faktům. „Všichni věří v A, já tedy budu věřit v B.“ Do stejné kategorie patří i odsouzení určitého zdroje. „Tento člověk / médium / web / zdroj tvrdí A, já tedy automaticky tvrdím B.“ V politice je to velmi častý jev: „Babiš řekl, že to potřebujeme, takže to určitě nepotřebujeme.“ „NASA tvrdí, že je Země kulatá, takže je určitě placatá.“

Do kategorie automatického odsuzování patří také osobní prožitky. „Stalo se mi A, platí tedy A, i když data ukazují B.“ Nejčastěji tuto kategorii slyšíme ze zážitků z dovolené: „Ta Itálie je prostě nebezpečná, 2× jsem tam byl a 2× mě okradli, je to nejhorší stát v Evropě pro turisty.“ „Nechápu, proč je hygiena zavřela, chodím tam jíst každý měsíc a vždycky mi tam chutná.“

A nakonec se bavíme o nějaké sociální příslušnosti. Ať už se bavíme o subkultuře, prostředí výchovy nebo sociální sounáležitosti umělé struktury. Typickým příkladem jsou politické strany nebo fanouškové sportovního týmu. Zde hrají největší roli emoce a potřeba automaticky bránit svou vlastní subkulturu, ať už se jedná o rasu, národnost, lokální skupinu, nebo třeba dočasné vytvoření zájmové skupiny.

Všechny tyto kategorie (popsáno jich je mnohem více, podle různých způsobů dělení), jsou nepřítelem kritického myšlení a mají jednoho společného jmenovatele. Ego. Pokud chci nad nějakým problémem opravdu přemýšlet, nestačí se jen podívat na problematiku z protikladných stran. Spoustu lidí si myslí, že pokud mají problém, podívají se na něj z obou stran, tak kriticky přemýšleli, avšak nadále zaujímají preferované stanovisko.

Jako zářný příklad slouží již zmiňovaný sport. Představte si, že na hráče vašeho týmu byl udělán faul. Jako příslušník subkultury, která přišla fandit svému týmu okamžitě začnete pískat a bučet na rozhodčí, pod vlivem emocí a okolí se necháte strhnout davem a veškerá logika jde stranou. Dejme tomu, že si uděláme kritický brainstorming a podíváme se na opačnou stranu mince. Proč byl faulován? Protože o 10 vteřin dříve on sám udělal faul na jiného protihráče. Proč tedy nebyli vyhození ze hry oba? Protože rozhodčí již z kraje zápasu nastolil široké mantinely, hráče povzbuzoval „hrajte, hrajte“ a oba tresty tzv. vykrátil. „Ty jsi udělal něco na hraně, on udělal něco na hraně, vzájemně jste si to vykrátili, hrajeme dál.“ I přes to divák emočně zainteresovaný do zápasu bučí a křičí na faul na svého hráče.

Souboj s emocemi a egem je tím nejdůležitějším aspektem, který brání kritickému myšlení. Podívat se na problematiku mimo svou existenci, mimo své preference, shrnout fakta a rozhodnout se na základě přijatých informací, a ne automatické kategorizace, nebo osobní preference. To je těžká disciplína, kterou ne každý ovládá.

Myslím si, že spoustu lidí neumí kriticky přemýšlet a ze všech výše popsaných jevů nejvíce převládá tribalismus, tedy kmenová příslušnost. Já sám vědomě říkám, že nejsem expert kritického myšlení, nemyslím si, že se vždy umím perfektně rozhodnout a zamyslet se nad problematikou. Zároveň ale jsem si vědom tohoto svého defektu, snažím se učit a snažím se maximálně bojovat proti tomu, aby mé názory tvořily zkreslené představy. I přesto všechno se pořád bavíme o osobním názoru. Čapkův pragmatismus říká, že ultimátní pravda existuje, není však dosažitelná, tu zná jenom Bůh.

Velmi často se mi stává, že se však má snaha o kritické přemýšlení potká se silným odporem, čím zabedněnější člověk, tím hůře.

1) Vyhození z online skupin politických stran, které volím.

Nejsem člověk věrný, jsem člověk přelétavý. Nemám rád takové ty typické voliče po vzoru USA. „Moje rodina už 40 let volí republikány, jsme tradiční republikánská rodina.“ Je to přesně ten případ: „Ta druhá strana říká A, takže my tvrdíme B. A když moje strana řekne C, tak my automaticky tvrdíme C.“

Já volím ty, kteří mi aktuálně připadají nejvhodnější, a to nejen pocitově, ale i názorově, včetně různých volebních kalkulaček, kterými testuji svou sounáležitost. Můj problém ale je, že mám tendence tuto stranu, kterou volím, nejvíce kritizovat. Proč bych také marnil svůj čas kritizováním strany, kterou nevolím? Ne vážně, proč chodit na stránky SPD a Tomia Okamury a chytat je za slovo, smát se jejich názorům a kritizovat je, že jsou stupidní, když vím, že tuto stranu nebudu nikdy volit. Naopak svou kritiku směřuju na stranu, kterou volím. S plným vědomím, že nikdy nebude existovat politická strana, která by mi 100 % vyhovovala a s plným vědomím, že „i ti moji jsou špatní a nikdo není dokonalý,“ kritizuju kroky vládních a nevládních činitelů té mé frakce.

Tento postup samozřejmě vyvolává obrovské rozhořčení. Prakticky nemám v této kritice zastání, protože tribalismus nedovoluje kritizovat vlastní. Zároveň jsem automaticky nálepkován jako protistrana, nebo jako troll. Nikdo mi vlastně nevěří, že jsem opravdu voličem té konkrétní strany, když je kritizuji a hledám maličkosti a drobnosti. Vše skončilo tím, že jsem byl moderátorem na Facebooku zablokován. Důvod? Trolení.

2) Smazání příspěvku na Novinky.cz

V květnu 2023 jsem vedl diskuzi na Novinkách ohledně USA a válkychtivosti. Nakonec mi bylo řečeno, že USA nikdy nevedlo zbytečnou válku a všechny byly opodstatněné, načež jsem si vybral tři historické události, které byly prokazatelně označeny za lež. Můj příspěvek mi však byl smazán viz. obrázek níže.

Když se podíváte na důvody, tak tam není žádná reklama, není to provokace ale diskuze, neodvádím řeč jinam, příspěvek jsem vložil jednou a není napsán velkými písmeny. Logicky tedy byl smazán z důvodu, že si moderátor novinek myslel, že šířím konspirační narativy a text jsem zkopíroval z konspiračních webů, což není pravda, text jsem napsal sám.

Neberu mu to za zlé, když se zamýšlím nad tím, proč byl můj příspěvek smazán, nejedná se o nějakou cenzuru názoru, Sorosem zaplacené mazání pravdy, ani nevím co. Dotyčný moderátor si jen čistě ze své nevzdělanosti myslel, že šířím konspirační, nedokázané informace. Což je opět krásný příklad tribalismu. Píši něco proti USA, text obsahuje informace kritizující USA, musí to být tedy nutně lež a nepodložená konspirace. Nechal jsem celou situaci být a nereagoval jsem, avšak vzdělanější člověk ví, že jsem nečerpal z konspiračních webů, ale v případě Tonkinského zálivu vyplula informace napovrch díky reportu americké NSA, Grenadu zase odhalil report amerického oddělení Ministerstva obrany a absence zbraní hromadného ničení v Iráku je zase přímo z reportu vyšetřovací komise OSN.

Celá ta podstata tkví v tom, že i když jsem příznivcem Západu, raději volím USA a EU místo Ruska, tak se nebojím podívat se do „vlastních řad“ a říct: „Děláme něco špatně.“ I my máme na rukou neoprávněnou krev. Co jsem však zjistil v průběhu let, právě tady kritické myšlení často selhává. Ignorování vlastních problémů ve prospěch zvýrazňování problémů našich nepřátel. Ať je ten nepřítel jiný sportovní tým, jiná politická strana, nebo jiná země, vždy se bavíme o nějakém potlačování kritického myšlení ve prospěch vlastního ega, které nám říká: „Chraň si to své.“ A vědom si tohoto defektu, jsem ochotný se veřejně přihlásit k Západu, zároveň jej kritizovat a zároveň říct, že i na ruské politice je spoustu pozitivních věcí a častokrát jim bylo ukřivděno.

Jak tedy trénovat kritické myšlení? V první řadě musíte nechat umřít své ego. Naučit se podívat se na situaci mimo své pocity a preferenci. Mně osobně k tomu často pomáhá takové myšlenkové cvičení.

Představím si, že jsem členem té protistrany, se kterou nesouhlasím. Snažím se je obhajovat a hledat důvody, proč se cítí, jak se cítí, nebo proč zaujímá stanovisko, jaké zaujímá. Často se mi tak stává, že druhou stranu dokážu pochopit. Nesouzním s ní, ale minimálně chápu její kroky a postoje, což ve výsledku způsobí, že méně kritizuji, více chápu.

Dalším takovým cvičením může být čisté studium faktů. Když mám nějakou velmi palčivou otázku, která je nejednoznačná, reálně strávím dny hledáním všech faktů. Většinou se to týká mé práce a jsem schopný zajít tak daleko, že si klidně pročítám tisícistránkové dokumentace, jen abych se dobral pravdy. Často tak zjistím, že mé stanovisko bylo pouze z nevědomosti a s načerpanými znalostmi ve výsledku zaujímám naprosto opačný názor.

Prvním krokem je však uvědomění. Nejsme dokonalé bytosti, ani vy, ani já. Tvoříme nedokonalé názory, nedokonalé struktury. Nic není absolutní, ani to, že obloha je modrá a s tímto vědomím vlastní malosti a pokory je potřeba bádat nad pravdou, hledat ji, zkoumat, prověřovat i když bývá často nedosažitelná, nebo se nám nelíbí.

Zdroje:

Faktomluva, Jan Melvil, ISBN: 978-80-7555-056-9

https://kritickemysleni.cz/

https://orangeacademy.cz/clanky/kriticke-mysleni/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kritick%C3%A9_my%C5%A1len%C3%AD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ego,_superego_a_id

https://nesslabs.com/how-to-think-better

https://www.youtube.com/watch?v=3I2nA70SRlc