Článek
Vladimir Iljič Lenin zmasakroval více než 1 milion lidí z politických nebo náboženských důvodů, zavraždil až 700 000 lidí při genocidě kozáků, více než 15 000 rolníků při povstání v Tambově, přes 3 000 námořníků a civilistů při povstání v Kronštadtu, tisíce dělníků, kteří se odvážili stávkovat nebo nemohli pracovat, téměř 2 miliony lidí, kteří zemřeli v koncentračních táborech Gulagu.
Jak tvrdí Konstantin Kisin, komunismus je ještě horší než fašismus. Násilná odrůda komunismu, kterou vytvořil Lenin a v níž pokračovali Stalin a Mao, zabila nejméně 100 milionů lidí, ale jak historici pátrají hlouběji, toto číslo stále roste. Pro srovnání, fašismus zabil zhruba 36 milionů lidí.
George Washington ne, Vladimir Iljič Lenin ano
I přesto dnes můžeme na světě vidět vztyčenou sochu Lenina. A podivili byste se, ne jen v Rusku a některých zemích bývalého Sovětského svazu. Socha Vladimíra Lenina si našla své místo ve Spojených státech amerických, konkrétně v Seattlu. Tato 5 metrů vysoká, bronzová socha, kterou vytvořil Emil Venkov, byla původně v roce 1988 vystavena v Československém Popradu. Skrze tok času a různé mecenáše umění si nakonec našla své místo za velkou louží.
Socha Lenina ve městě Seattle, stát Washington
Po celé zemi v USA se strhávají sochy slavných lidí, někteří se zasloužili o vznik americké Deklarace nezávislosti, jiní za ni přímo bojovali proti Britům. Například v Portlandu strhávají sochy Thomase Jeffersona a George Washingtona, protože navzdory tomu, že Washington založil jednu z největších liberálních demokracií v dějinách lidstva, vlastnil na svém panství Mount Vernon 123 otroků, zatímco Jefferson více než 600 otroků. Ale Lenin, který vybudoval jeden z nejhorších režimů světa, zotročil národ a zabil miliony lidí, má sochu.
Lenin a Hitler, kdo byl horší?
Když jsem se dozvěděl, že v USA mají sochu Lenina, přirozeně jsem si řekl, přece by nikdo nikdy netoleroval sochu Hitlera, tak proč tolerujeme sochu Lenina? Zvláště když z určitého hlediska byl Hitler „méně zlý“ než Lenin, protože Hitler se zaměřoval pouze na lidi, o nichž byl osobně přesvědčen, že jsou pro společnost škodliví, zatímco Lenin se zaměřoval i na ty, o nichž sám nebyl přesvědčen, že jsou jakkoli škodliví, byl jednoduše lhostejný ke všemu a všem.
Jinými slovy, Hitler ve své zvrácené mysli věřil, že chrání nevinné. Stejně jako mnoho dalších nejhorších postav historie si myslel, že je ten dobrý. Budiž to poučením, čeho jsou lidé schopni, když sami sebe přesvědčí, že jsou nezvratně spravedliví. Hitler samozřejmě blouznil, ale co je ještě děsivější, Lenin věděl, že zabíjí nevinné lidi - a bylo mu to prostě jedno.
Na pomyslném pekelném žebříčku tak Lenin (i Stalin) stojí mnohem výše než Hitler, jakkoliv jsou všichni tři antikristé moderního světa. Můžeme si jen představit, kolik lidí by Lenin zabil, kdyby Sovětský svaz ve 20. letech 20. století disponoval takovou ekonomickou a vojenskou silou jako Třetí říše. Ale Lenin byl rozhodně jiný druh monstra. Hitler, Stalin a Mao vyrůstali v dusivé chudobě s brutálně násilnickými otci. Stalinův otec, švec Besarion Džugašvili, byl šílený opilec, který brutálně bil svou ženu a syna Josefa. Hitlerův otec Alois byl nejen násilnický opilec, ale také incestní pedofil.
Jde o to, že muži jako Hitler a Stalin se stali zrůdami díky strašlivým okolnostem. Naproti tomu Leninův otec zdaleka nebyl chudý. Byl ředitelem základních škol pro Sambirský okres, později pro celou provincii, a nakonec byl jmenován šlechticem. Lenin vyrůstal v pohodlí a nebyl veden na zkázonosnou cestu fyzickým ani psychickým týráním. V dětství ho nepřejel koňský povoz jako Stalina, ani ho nebili za čtení knih jako Maa. Nikdo z něj neudělal zrůdu, a ať už se v jeho srdci skrývalo jakékoli zlo, zřejmě tam bylo od narození.
Lidé někdy tvrdí, že velkým zlem sovětského Ruska nebyl Lenin, ale Stalin. Rád jim připomínám, jak napsal David Remnick ve své Pulitzerovou cenou oceněné knize Leninův hrob, že podobnou poznámku kdysi někdo pronesl na adresu sovětského diplomata Vjačeslava Molotova, jednoho z mála lidí v historii, kteří osobně znali jak Lenina, tak Stalina. Molotov odpověděl: „Ve srovnání s Leninem byl Stalin pouhý beránek.“
Rozdíl mezi Hitlerem a Leninem si vysvětluji jako rozdíl mezi Joffrey Baratheonem, hloupým a sadistickým narcistou, který se přesto považuje za stranu dobra, a Hannibalem Lecterem, sžíravě inteligentním a vypočítavým psychopatem v nejčistším slova smyslu, který pojmy jako dobro vůbec nezná. Touto analogií bych také rád podtrhl irelevantnost obětí obou režimů v porovnání dvou monster. Jakkoliv počet obětí komunistického režimu přesahuje nad obětmi nacistického režimu, pomyslný žebříček zrůd nevede Lenin kvůli číslu, ale právě kvůli jeho přístupu a pozadí masakrů. Uvažte také, že zatímco Hitler, Stalin a Mao byli průměrně inteligentní, Lenin byl intelektuální gigant, který nejenže hrál šachy s největšími ruskými mistry té doby, ale dával jim pořádně zabrat.
Psychologický profil Lenina
Víme, že Lenin byl už v raném mládí na rozdíl od Hitlera nebo Stalina amorální zrůda, která mučila své sourozence a projevovala nelidský nedostatek empatie. Známý irský psychiatr Michael Fitzgerald ve své předmluvě o Leninově psychologii píše, že Lenin „v dětství projevoval hrubý nedostatek empatie, ale zároveň dokázal být okouzlující“.
Fitzgerald dodává, že Lenin „odmítal pojmy jako svědomí, soucit a dobročinnost … zajímal se jen o to, jak využít lidi, aby z nich dostal to, co může“, a byl „panovačný, sadistický a puntičkářský“. Jakmile se dostal k moci, poznamenává Fitzgerald, Lenin „miloval zabíjení lidí“ a „byl zjevně machiavelistický“.
„Lenin byl psychopat,“ uzavírá Fitzgerald. Aby si to tvrdě uvědomil, prochází řádek po řádku heslo pro antisociální poruchu osobnosti neboli psychopatii v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch a píše, že Lenin byl „zcela zaměřen na sebe a své touhy“ a „měl problémy s empatií, intimitou“ a „byl manipulativní, prolhaný, bezcitný, nezodpovědný“.
Lenin žil ve volžském regionu, který byl hladomorem zasažen nejvíce, a na vlastní oči viděl hluboké utrpení rolníků. Věděl, že svými činy zabije právě ty lidi, o které se tvářil, že mu na nich záleží, ale jak poznamenali Fitzgerald, byly to pro něj nepodstatné starosti. Lidé pro něj byli prostředkem k dosažení cíle. Čím více jich zemřelo, tím lépe, pokud to vyvolalo dostatečné sociální nepokoje, aby skončil carský režim.
Mohlo by se zdát, že je prostě ochoten rozbít několik milionů vajec, aby si udělal omeletu, ale jeho cílem nebylo vyšší dobro. Byla to osobní věc. Jeho starší bratr Alexandr byl terorista, který se pokusil zabít Alexandra II. a byl oběšen. Rodina se vyhýbala slušné společnosti, a ať už Lenin svého bratra skutečně miloval, nebo byl jen uražen urážkou jeho pověsti, zahořkl a léta strávil posedlostí násilnými představami o pomstě.
Tato touha se naplno projevila, jakmile se dostal k moci. Podle Dmitrije Volkogonova, který na základě tajných sovětských archivů napsal Leninův životopis, „nedostatek soucitu, třídní nenávist a machiavelismus byly … nejvyššími revolučními hodnotami“. Vedle nich to byl terorismus, protože „teror by zlomil vůli k odporu milionů lidí“. Volkogonov dále píše: „Lenin nabízel ospravedlnění zla, které chtěl spáchat, a odvolával se na revoluční svědomí.“
Později se přestal přetvařovat a začal opakovat frázi Maxima Gorkého „logika sekery“, což znamená přesvědčování popravou. Už se nepotřeboval přetvařovat. Byl to masový vrah v čele mafiánského státu, ryzí psychopat, a krev a utrpení neskončí ani u něj, ani u jeho nohsleda Stalina.
Co bohužel zaniklo, není jeho zlovolná politická kauza, vraždění lidí ve jménu lidu. Tu můžete dodnes najít v genocidě, kterou provádí Čína, nebo ve zpěvech podporujících Hamás, které zpívají studenti v amerických kampusech. Co bohužel vybledlo, je naše paměť na tohoto muže a na to, kým skutečně byl. Žádná osoba v dějinách lidstva nikdy nepoložila kámen, který by rozdrtil více lidí nebo za sebou zanechal více krve.
Komunismus, nebo fašismus?
Zamyšlení nad otázkou, zda byl horší komunismus či fašismus, nás přivádí k bolestným kapitolám lidských dějin. Obě ideologie nesly s sebou totalitární prvky a způsobily nesmírné utrpení. Přestože fašismus, zejména v podobě nacistického Německa, zanechal nevymazatelnou stopu hrůzy, vždy připomínám, že komunistické režimy v Rusku a Číně si vyžádaly nesčetně více lidských životů a u zrodu stál právě Lenin.
Přesto je pozoruhodné, že ve veřejném diskurzu se zdá, že hrůzy fašismu jsou často zdůrazňovány více než hrůzy komunismu. Možná je to způsobeno tím, že fašismus je spojován s konkrétními historickými událostmi, jako je holocaust, který zůstává jednou z nejtemnějších kapitol 20. století. Naopak, komunismus byl v některých případech tolerován nebo bagatelizován, což může být způsobeno politickými sympatiemi nebo nejasností ohledně reálných dopadů komunistických režimů na lidi.
Tak jako tak, Lenin je hrůznou postavu lidských dějin a není od věci připomenout si, proč tomu tak je, třeba zrovna na výročí jeho úmrtí.
Další užité zdroje:
Lenin: Počátek teroru, Dmitrij Antonovič Volkogonov, ISBN: 80-238-0621-1
Lenin's Tomb: The Last Days of the Soviet Empire, David Remnick, ISBN: 978-0679751250
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Ilji%C4%8D_Lenin
https://victimsofcommunism.org/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josif_Vissarionovi%C4%8D_Stalin
Hitler : 1889-1936 : Hybris, Ian Kershaw, ISBN: 80-7203-581-9
Hitler : 1936-1945 : Nemesis, Ian Kershaw, ISBN: 80-7203-634-3
