Článek
Zaměřím-li se na výuku českého jazyka na druhém stupni základní školy, pak se mi zdá, že je nerovnoměrně rozložená.
V šestce se „kopu do zadku“?
V šestém ročníku mi přijdou žáci zatíženi nedostatečně, na druhou stranu jsou vystaveni nutnosti aklimatizace na odlišný systém: nový třídní, více předmětů i vyučujících, různorodé požadavky, nastupující puberta. Většinou až ke konci roku se řeší hlouběji základní větné členy a možná jsou zmíněny i členy rozvíjející, aby v sedmém ročníku nebylo žactvo úplně v šoku.
Puberta x grafický rozbor a vedlejší věty
Sedmička přináší větné členy základní i rozvíjející, včetně grafického rozboru věty jednoduché (tzv. pavouka). Grafický rozbor může napomoci pochopení toho, které slovo je rozvíjeno jakým i uvědomění, že například „cokoliv, co rozvíjí podstatné jméno je přívlastek“. Avšak bazírování na grafickém rozboru v tom smyslu, že překreslujeme slovo za slovem tak, abychom mohli ze „vzorce přečíst větu“ mi přijde krapet obsedantní a postrádající smysl. V druhém pololetí je žactvo obšťastněno druhy vedlejších vět.
Zkouška výdrže: souvětí souřadné a podřadné
Ti, co pochopení češtiny nevzdali v souvislosti s rozvíjejícími větnými členy, budou v pokušení tak učinit v předposledním ročníku základního vzdělávání s nástupem souvětí souřadného a podřadného, spojek souřadicích a podřadicích, poměrů. Čest výjimkám!
Méně může být více
Ubylo-li by v českém jazyce učiva, jehož smysl je pro žáka základní školy diskutabilní, mohlo by být ve škole lépe. Stačilo by i méně hodin češtiny. Jestliže se podle Piageta abstraktní myšlení rozvíjí mezi 12. a 15. rokem, nemusí být někteří jedinci učivo ani schopni pojmout. Takové pak škola demotivuje, oni rezignují a někteří z nich posléze končí na výučních oborech, přestože je zřejmé, že mají vyšší potenciál.
