Článek
Svatý Jan Kapistrán (1386-1456) se narodil v Capestranu v Abruzzách v tehdejším Neapolském království. Jeho otec, francouzský baron, se oženil s italskou šlechtičnou, ale brzy po Janově narození zemřel. Jan vystudoval práva a působil jako královský správce v různých městech. Roku 1415 po propuštění z vězení vstupuje v Perugii do františkánského kláštera.
Dnešní mluvou by šlo o asketického vegetariána se sadomasochistickými sklony, neboť nepil víno, vyhýbal se konzumaci masa, a velmi často se trýznil sebebičováním. Jeho „image“ byla bosá postava oděna do chudého řádového oděvu.
V roce 1451 byl Kapistrán (v 65 letech!) pověřen papežem službou misionáře pro zaalpské země a „husitské“ Čechy. Moravská mise se vyplatila: jenom v Brně se mu podařilo odvrátit od husitství více než 3 000 lidí, na Moravě pak přes 11 000 kališníků. Brno navštívil Kapistrán celkem 3×, poprvé to bylo v červenci r. 1451.
Miloval kázání v italštině a nebo latině pod širým nebem, a na jeho „ohnivé“ bohoslužby prý přicházelo i na 30 000 věřících. Při kázáních mával divoce korouhví, která mu prý pomáhala určit směr větru, aby věděl, kam se má otáčet a mluvit.
Často se mylně tvrdí, že prý promlouval z kazatelny umístěné při západní stěně katedrály Petra a Pavla, tzv. „Kapistránky“. Není to však pravda, kazatelna byla postavena na připomenutí jeho působení v Brně až o mnoho staletí později.
Účelem Kapistránova kázání bylo přesvědčit v pohusitské době širší masy o škodlivosti husitského smýšlení. Kapistrán to ovšem dělal natolik netolerantním způsobem (např. od počátku neuznával platnost tzv. kompaktát, nebo tvrdil, že kdo přijímá „pod obojí“, že bude „bezpochyby zatracen“), že tím proti sobě popudil tehdejšího zemského správce Jiříka z Poděbrad (pozdějšího husitského krále, který by rád v Koruně České uchoval smír mezi utrakvisty a katolíky), že mu zakázal vstup do Prahy. Krom kázání se Kapistrán proslavil na Moravě vykonáním několika desítek „zázraků“, mezi ty největší patřilo údajné zmrtvýchstání jakéhosi Gabriela ze Starého Brna.
Podruhé navštívil Kapistrán Brno začátkem září téhož roku, ale více než konání zázraků se věnuje založení kláštera bratří /františkánů/. Ten stával mimo městské hradby v těsné blízkosti katedrály Petrov někde v prostoru dnešních Denisových sadů.
Ve snahách o založení brněnského kláštera mu pomohl vydatně cech pekařský, proto se stal Kapistrán jejich cechovním patronem. Kapistránovi se dostalo podpory i od cechu brněnských řezníků, když se ukázalo že pozemek pro klášter nestačí, podstoupili mu výměnou městská jatka, což stvrdil svou listinou český král Vladislav II., který krátce r. 1453 pobýval v Brně.
O tři roky později, v létě r. 1454, byl snad Kapistrán v Brně potřetí, i když pro toto tvrzení existují pouze nepřímé důkazy.
Klášter, v němž přebývalo pouze 12 mnichů, byl svědkem zajímavých událostí. Například se v něm 1.4.1490 zřekl utrakvismu Vilém z Pernštejna, mimořádná osobnost českých zemí své doby. Pro tuto chvíli tedy opusťme vyprávění o Kapistránovi a podívejme se na osud observatského kláštera.
Jeho historie byla pohnutá a od počátku souvisela se zajištěním bezpečnosti města před útoky cizích vojsk. Kvůli tureckému nebezpečí přicházejícímu od Vídně měl být stržen již v roce 1530, naštěstí se tak nestalo z rozkazu císaře Ferdinanda, který v tom roce přebýval v Brně, a na dalších 115 let byl klášter zachráněn.
Pohroma přišla až s obléháním města Brna švédskými vojsky za třicetileté války (1618-1648). Velitel obránců města R. Souches tehdy ze strategických důvodů nařídil strhnout všechny budovy do 600 kroků od městských hradeb. S nimi šel k zemi i první františkánský klášter.
Klášter však byl již v ohrožení o 2 roky dřív, při prvním obléhání Brna Švédy. Tehdy samotní obránci Brna klášter podpálili, aby se nemohl stát útočištěm nepřátel. Odlétávající hořící šindele z kláštera pak byly příčinou katastrofálního požáru, při kterém byla totálně zničena katedrála sv. Petra a Pavla (nebylo to tedy, jak se často mylně tvrdí, z důvodu přímého útoku Švédů). Shořely tři oltáře, dvoje varhany, roztavilo se šest zvonů a shořela především vzácná knihovna i s kapitulním archivem, kde byly uloženy originály důležitých listin.
Z hlediska památky na sv. Jana Kapistrána v Brně se jednalo o nenapravitelnou ztrátu; se ztrátou františkánského kláštera jako kdyby se vytratilo i jméno jeho zakladatele. Po ztrátě konventu se františkáni přesídlili po r.1606 do kostela sv. Máří Magdalény. Za josefínských reforem ke konci 18. stol., kdy se mnoho řádů rušilo, museli františkáni opustit i tento. Ale zpět ke Kapistránovi.
V „zahraničně-vojenském“ měřítku se osoba Jana Kapistrána proslavila především při obraně Bělehradu proti Turkům v roce 1456. Jan Kapistrán, jeho zachránce, téměř v 70ti letech shromáždil 60 tisíc křesťanských bojovníků proti sultánovu vojsku o 150 000 mužích. Do čela křesťanů postavil Jana Hunyadiho. Ačkoliv obránci Bělehradu byli špatně vyzbrojeni (cepy, palcáty, vidle a kosy proti tureckým dělům!) jejich odhodlání, víra a především válečné heslo „Ježíš“ udělalo své. Navíc Kapistrán vyhlásil, že všichni kdo bojují na křesťanské straně jsou přáteli. Ačkoliv už křesťané byli téměř poraženi, obrátili vývoj bitvy v největší své vítězství nad Osmany v průběhu 15. století.
Kapistránovo (Hunyadyho) vítězství tak pomohlo na dalších 70 let odvrátit útoky ze strany Osmanské (Turecké) říše na Uhry a západní Evropu. Slavné vítězství však mělo neslavnou dohru: velitel vítězů Hunyadi byl raněn a krátce na to umírá na mor. Po jeho smrti dostává mor i Kapistrán, a v říjnu roku 1456 (dva roky před korunovací zemského správce Jiříka českým králem) na něj rovněž umírá.
Zajímavostí je, že na připomínku vítězství křesťanů nad islámem, se vyzvání poledne na všech katolických kostelích po celém světě. Tento zvyk zavedl papež Kalixt III.
Za blahoslaveného je Kapistrán prohlášen r. 1622 (že by symbolicky po bitvě na Bílé hoře?), v r. 1690 pak za svatého.
Dodatek:
Jan Kapistrán, ač studovaný muž se širokým rozhledem, organizuje v Itálii na přelomu 15. až 16. stol. protižidovské pogromy v mnoha městech. Svým kázáním štve davy do mnoha nechutných excesů. Brzy mu Itálie nestačí, a v letech 1453 až 1454 přenese svoji „bohumilou misi“ do Slezska, kde zinscenuje několik „monstrprocesů“ se židy, obviněnými z rituálních vražd. Ti jsou samozřejmě krutě mučeni a upáleni – a Kapistrán má „volnou ruku“ ke svému protižidovskému štvaní a organizování dalších pogromů.
