Článek
Kdo má děti školou povinné, obzvláště na prvním stupni, jistě zná věčné lamentování rodičů nad průběhem vzdělávání jejich potomků. A to ať už se sám aktivně zapojí a kritizuje, nebo je jen pasivním příjemcem negativních informací ze strany rodičů ostatních spolužáků. Případně si mohou přisadit ještě nějací prarodiče, protože ti se do výchovy zapojují často též.
U rodičů tomu bývá nejméně dvacet let, obvykle však ještě mnohem více, kdy oni sami chodili do školy. A v té hlavě, když už nic jiného, zůstalo alespoň to, jak to v té škole chodilo a co se smělo, co se nesmělo. Možná, že rodiče už z hlavy neodříkají násobilku ani vyjmenovaná slova, ale pamatují si, jak se je učili. Jak tiše seděli a ládovali své hlavy učivem. A pamatují si také, jak doma seděli nad domácími úkoly. A jak byly učitelé přísní a rodiče nesmlouvaví.
Tyto poznatky a zkušenosti pak logicky očekávají od školního systému i dnes. Protože co by se mělo na školním systému a přístupu k dětem měnit? Prostě se děti mají biflovat letopočty, vyjmenovaná slova i násobilku a basta. Protože o tom přece vzdělání je. A je na škole, potažmo na učitelích, aby to do dětí nějakým způsobem naládovali.
Jenže ono za těch třicet let, kdy rodiče navštěvovali školu, se toho poměrně dost změnilo. Výuka už neprobíhá, jako tehdy, už je daleko hravější (Komenský by měl radost). Někde se upouští od domácích úkolů. Přeučování leváků je přežitek, stejně jako plošná výuka ruštiny. Introverti již nejsou nuceni se slzami v očích přednášet báseň před tabulí. Dnes se také furt někde trajdá, samé lyžáky, bruslení, plavání. To za nás nebylo. Tedy ano, ale jednou za rok. Dnes se chodí pravidelně. Do toho občas nějaký ten projektový den, při kterém se děti neučí násobilku. A mnohdy už nemáme ani klasické třídní schůzky, kde se vlastně rodiče nic moc nedozvěděli, případně se styděli před celou třídou a děti pak doma lhaly, až se jim od pusy prášilo, že si paní učitelka vymýšlí. Nahradily je takzvané tripartitní schůzky, tedy schůzka rodičů, žáka a učitele, kde si všechno vyříkají mezi šesti očima a kde se lže dost blbě.
Mnozí rodiče pak tyto změny snášejí obzvláště špatně, a když potkají nějakého kolegu rodiče od jiného spolužáka, hned ve dveřích školní družiny si postěžují, jak je ta škola špatná a že jestli to takhle půjde dál, tak budou muset dát své dítě jinam, protože pro něj chtějí jen to nejlepší vzdělání. Kterého se mu přece nemůže tímto způsobem dostat. Je třeba, aby si plnily hlavy násobilkou, vyjmenovanými slovy i letopočty. Potom na druhém stupni pak díly Vrchlického i Hrabala, nebo fyzikálními i chemickými vzorci. Taky aby doma seděly u domácích úkolů (což se hodí, neboť dítě se na chvíli samo zaměstná).
Tito stěžující si rodiče (a prarodiče) však nechápou jednu poměrně podstatnou věc. Oni znají školství před pětadvaceti lety. Od té doby, kdy dostali v deváté třídě (ti starší v osmé) poslední vysvědčení, ztratili kontakt se školou a vyučovacím systémem. Tedy v jejich představách se systém výuky nijak nezměnil. Jenže on ten pokrok přišel i do škol. Ani vyučovací ústavy nezůstaly stranou a průběžně se modernizují. To jak technicky, tak myšlenkově. Kantoři jsou chca nechca hnáni na mnohá školení každý rok. Přístup k látce i přístup k žákům se jednoduše mění. A nikdo to nemůže vědět lépe než právě učitelé. Ti pak svou výuku přizpůsobují moderním trendům, částečně podle osnov, částečně podle svého vlastního uvážení a zkušeností, které získali na školeních, případně při své praxi.
Pokud mi někdo hodlá tvrdit, že tomu rozumí lépe než učitelé, tak nejspíš jezdí, co půlrok na pedagogická školení, konzultuje s výchovnými poradci, řeší děti na školních schůzích a denně komunikuje s některým z nespokojených rodičů. Protože jinak nemůže vědět, jak se dnes mají děti správně učit. A jeho domněnka, že když on umí Máj nazpaměť, tak to musejí umět všechny děti, je poněkud zcestná a především zastaralá. Jednoduše pokrok se týká i školství.
Ještě jsem nezažil, že by třídní učitelka vysvětlovala některému z tatínků, jak má správně opravit auto, nebo mamince, jak má dělat účetnictví. To proto, že tomu jednoduše nerozumí. Takže kdo hodláte opravovat učitele a stěžujete si na způsob vyučování, zamyslete se, jestli tomu rozumíte více než třídní vašeho dítěte. Předpokládám, že ne. Takže nechte raději na učitelích, jak bude výuka probíhat. Oni vám to dítě hloupější nevrátí.
