Článek
Dnes žijeme v době, kdy je nepředstavitelné, že by někdo byl negramotný, tedy neuměl číst a psát. Máme stále ještě kvalitní systém školství, který našim dětem dodá potřebné vzdělání. Samozřejmě na někoho se „přilepí“ vzdělání více, na někoho méně, ale nepředpokládám, že by zde byl nějaký občan zcela negramotný. V jiných státech by nám mohli závidět. Například v USA je podle odhadů negramotných zhruba 8% populace, což je pro nás stěží uvěřitelné číslo.
Samozřejmě existují ještě další formy negramotnosti. Například začínáme trpět negramotností faktů. Tedy že neznáme spoustu souvislostí, které naši předkové běžně vyjmenovávali. Zvládnete například vyjmenovat postupně české krále? A zvládnout to současné děti? Bohužel internet, špatný pán, nám k takové neznalosti dopomáhá. Nikdo se nechce biflovat krále, když si je během půl minuty může vygooglit takřka kdekoliv. Za nás byly matematicko-fyzikální tabulky, jako dovolený tahák, dneska mají děti internet.
Jednou z dalších je negramotnost finanční. Pro život poměrně důležitá. Ačkoliv se zdá, že v Čechách je také téměř vymýcená, stejně jako negramotnost všeobecná, opak je pravdou. Svědčí o tom více než tři miliony provedených exekucí za loňský rok 2024. To všechno jsou většinou případy lidí, kteří si zkrátka neumí spočítat, jak správně vyžít s tím, co zrovna mají k dispozici a roztáčí dluhovou sporálu, která končí osobním bankrotem.
Půjčit si na byt je samozřejmost, to dává smysl i pokud jsme finančně gramotní (možná tím spíš). Ovšem lidé si nejčastěji půjčují na auto (či motorku). To se dá pochopit ještě v případě, že auto nutně potřebují třeba kvůli dojíždění za prací či kvůli dětem. Patrně ale ne všechny tyto případy jsou z nezbytnosti. Nemalá část dlužníků se upíše prostě proto, že to auto chtějí a s levnějším modelem se odmítají smířit. V případě půjček na spotřební elektroniku je to snad ještě horší (bílé elektro, tedy ledničky a pračky jsou započítávány zvlášť). Tedy lidé jsou ochotní se zadlužit například kvůli televizi, počítači, kávovaru, případně jinému vybavení bytu. Já sám si vzpomínám, jak jsem v tehdy novém bytě spával na matraci na zemi, než jsem našetřil na postel. A co je nejhorší, jsou mezi námi i tací, kteří jsou ochotní půjčit si na dovolenou, nebo dárky.
V čem tkví naše finanční negramotnost? Jednak to bude z části tím, že nejsme ochotní si počkat, než našetříme, jednak reklamním masírováním skrz televizi, rádio i internet, kdy nám „výhodné“ půjčky cpou horem dolem. Ale především schází konkrétní vzdělání. Pokud chceme tuto tíživou situaci nějak vyřešit, pak by bylo na místě rozmyslet si, jestli nechceme základní finanční gramotnosti učit už děti na základní škole.
Školy nám nabízejí kvalitní vzdělání, doplněné ještě nadstandardy typu lyžařský kurz, cyklokurz a podobně. Co si z nich však děti neodnáší je finanční gramotnost. A to je podle mého velká chyba. Protože deváťák sice umí lyžovat, ví jak se jezdí na kole, ale ve škole mu nikdy neřekli, že na lyžařský pobyt v Alpách si nemá půjčovat, že na cyklotoulky mu stačí kolo za 20 tisíc a nepotřebuje „raketu“ za 70, na kterou si musí půjčit.
Nestálo by za to obětovat nějaký takový kurz, nebo ořezat nějakou zbytnou hodinu, jako například výtvarná nebo hudební výchova, případně nějakou tu hodinu přidat, a naučit děti, jak mají hospodařit s penězi? Jistě by to prospělo nejen jim, ale také nám, jako celému státu, když bychom v populaci snížili počet finančních negramotů alespoň o polovinu. Zároveň bychom přestali kňourat, jak se máme špatně (ne, nemáme) a jak je tady číkoliv drahota. Mladí dospělí by věděli, za co mají a za co nemají utrácet a už v mládí by mohli odstartovat následující úspěšný život, namísto živoření o půjčkách a exekucích. Nejspíš by to za ty dvě hodiny týdně v deváté třídě stálo.
