Článek
Jsem rozhodně pro finanční gramotnost, myslím, že by bylo určitě fajn jí ve školách věnovat více prostoru, než se jí věnuje nyní. Ale je toto vzdělání dostatečnou prevencí k tomu, aby lidé nekončili v dluhové pasti?
Já se domnívám, že nikoli. Problém podle mne není v tom, že by lidé nevěděli, že zadlužovat se je problém. Obzvláště zadlužovat se kvůli věcem, které nutně nepotřebují. Stejně tak si nemyslím, že by pro lidi byl zase až takový problém si spočítat, kolik peněz jim zbyde po zaplacení nutných výdajů a tuto částku si ohlídat. Většině lidí podle mne i dojde, že se hodí mít nějakou rezervu, třeba pro případ, že se něco rozbije.
Problém vidím spíš v tom, že lidé za samozřejmost považují stále více věcí. A odmítají se bez nich obejít. Mít hezky vybavený byt je samozřejmost. Co na tom, že na vybavení toho bytu nemám peníze, tak ho nakoupím na splátky. Že bych se mohl kouknout, zda někdo nenabízí nábytek za odvoz či za pár šupů? No ano, mohl. Ale já chci přece nový a moderní nábytek. To je nutnost! Stejně tak velká televize, tablet, značkový mobil, herní konzole, auto, jednou za rok dovolená u moře a jednou za rok zimní dovolená. Pravidelné návštěvy restaurací a různých zábavních podniků jsou samozřejmě také nutností. U žen můžeme přidat ještě právo na obarvené vlasy, umělé nehty, značkovou kosmetiku a parfémy. Někteří jedinci jsou zase předsvědčení o tom, že i když mají problém uživit sebe, popř. sebe a svou rodinu, mohou si klidně ještě pořídit zvířátko. Mít zvířátko je totiž přece normální, tak si ho pořídím. A hlavně ho chci. Nad tím, jak ho uživím, budu přemýšlet, až to bude nutné.
Jiní lidé jsou vcelku rozumní, umí si ledacos odpustit. Ale pak mají děti, které ze školy přichází s tím, že musí mít drahý značkový mobil, aby je spolužáci brali. A taky drahé značkové boty, oblečení, tablet, peníze na fastfood… A rodič ze strachu, aby jeho dítko nebylo odstrčené či rovnou šikanované, se snaží toto vše dítěti dopřát i za cenu zadlužení. Sice by dítěti asi prospěli lépe, kdyby mu vysvětlili, že na tyto věci, bohužel, nemají peníze. A naučili ho žít podle toho, na co mají. A vážit si jiných hodnot. A možná mu i pomohli najít si jiné kamarády. Či o problému informovali školu a požádali ji o pomoc s řešením problému, ale takhle je to pro ně (prozatím) asi jednodušší.
Další věcí, která přispívá k zadlužení je pak neochota či neschopnost zbavit se svých zlozvyků. Tímto zlozvykem bývá nejčastěji kouření. Někteří lidé bojující s nedostatkem peněz by rázem měli peněz dost, pokud by se vzdali kouření. Zvláště, pokud žijí s někým, kdo také kouří. Vždyť v takovém případě může jít klidně i o pět tisíc měsíčně a více. Když to přepočtu na rok, tak za to už jsme měli vloni vcelku luxusní dovolenou.
Dalším problémem je jakási obecná tolerance zadlužení a života v exekuci. Takový člověk se vlastně nakonec nemusí mít vůbec špatně. Věci, které si za půjčky nakoupil nechá oficiálně napsat na někoho jiného. Na práci si najde nějakou „černotu“ a ještě si skočí na ÚP pro dávky, které mu exekutor zabavit nesmí. Nebo si najde sice práci, ale oficiálně si nechá vyplácet minimální mzdu a zbytek si nechá dát „na ruku“. Pro mnoho lidí je navíc dlužník chudáček, kterého litují a někdy se mu i snaží pomoci, zatímco exekutor je „parchant“ a ostatní věřitelé rovněž. Ve výsledku je pro mnohé dlužník jen obětí politiků, kteří dopustili, že se do takových dluhů může někdo vůbec dostat.
Z těchto důvodů si myslím, že prevencí před zadlužením není jen finanční gramotnost. V první řadě je podle mne důležité dětem otevřít tak trochu oči a ukázat jim, jak lidé doopravdy žijí. Přijde mi totiž, že často vnímají, jak žijí různé celebrity a jejich nejbohatší spolužáci, a touží žít stejně. A hlavně přijímají tento životní styl jako standard. A připadají si jako „socky“ a neuvědomují si, že kromě těchto pár spolužáků je na tom většina dětí ve třídě podobně jako oni a pár spolužáků i hůř.
Dále je podle mne důležité u dětí budovat i určitou odolnost a vytrvalost. Naučit je, že ne vše můžou mít hned. A něco dokonce nemůžou mít nikdy. Učit je, jak se vyrovnávat s negativními emocemi a s frustrací. A také je učit kreativitě a různým praktickým dovednostem. Aby pak jednou např. vzaly nedostatek peněz na vybavení bytu jako výzvu a dokázaly sehnat nábytek zdarma či „za pár šupů“ a i tak z něj vykouzlily útulný domov. Leckomu by se určitě i hodil praktický nácvik nakupování. Naučit se porovnávat třeba složení produktů a jejich ceny. Ukázat si, jak lze některé věci vyrobit doma za zlomek ceny v obchodě. Nebo se také naučit se cíleně vyptávat prodavačů na rozdíly mezi spotřebiči. A naučit se při nákupu pracovat s recenzemi.
A pracovat na vztazích ve třídě a snažit se vytvořit takové prostředí, ve kterém nebude dítě za outsidera jen proto, že má levný telefon, nenosí značkové oblečení a místo na dovolené u moře bylo „jen“ na táboře a párkrát na výletě. Nedílnou součástí by mělo být ukázání dětem, že i levná zábava může být zábavná, levná dovolená zážitek a levné oblečení pohodlné a slušivé.
Nutnost je také věnovat prostor prevenci kouření a dalších závislostí, popř. učit děti možnostem, jak se s těmito závislostmi vypořádat, pokud už závislost vznikla.
Jako vhodné také vidím učit děti účelné komunikaci. Pokud jim někdo jednou bude nabízet nějaký finanční produkt nebo třeba telefonní tarif, měly by být schopné důkladně se informovat o podmínkách produktu, nemělo by jim být trapné trvat na přečtení a prostudování smlouvy a zeptat se na případné nejasnosti. A rozhodně by neměly mít problém produkt odmítnout, pokud jim podmínky nevyhovují. V případě, že již mají nějaký dluh, by o něm měly umět vhodně komunikovat s věřitelem. A případně i se svým okolím.
Pro prevenci zadluženosti se mi také zdá důležité posilovat v dětech pocit vlastní odpovědnosti za své chování a vést je k tomu, aby se svých pochybení poučily a aby se je pokusily napravit.
Závěrem bych chtěla říct, že finanční gramotnost vnímám jako velmi důležitou součást vzdělání na základní i střední škole. Jen si myslím, že za zadlužováním se (tím opravdu nemyslím hypotéku nebo leasing na auto) je často spíš než neznalost v této oblasti neschopnost si něco odmítnout, na něco si počkat a myslet dopředu.
