Článek
Dosud byl největším ziskem koeficient 10,333 za sezonu 1995/1996, kdy se Slavia probojovala do semifinále tehdejšího poháru UEFA. Po včerejším večeru má za letošní rok český fotbal rovných 12 bodů a to se dá předpokládat, že ještě něco přidá na jaře.
Asi nemá smysl zabývat se zde poměrně složitou matematikou počítání koeficientu. Všem zájemcům o tuto problematiku doporučuji, aby pravidelně sledovali stránku coen.wz.cz, kde uvidí vývoj všech národních koeficientů a dozví se i způsob výpočtu. Podstatné je, že po vzniku nových evropských soutěží (Evropská liga a Evropská konferenční liga) a zavedení základních skupin, které v devadesátých letech v pohárech nebývaly, se tři dekády staré koeficienty s těmi novými jen těžko srovnávají. Celkově jsou zisky všech zemí samozřejmě mnohem větší, než bývaly dříve. Letos se navíc zavedly i bonusové body za umístění v základních skupinách, což zrovna českých týmům hrálo do karet.
Přes to všechno je tato sezóna opravdu průlomová a nevídaná. Ještě nikdy neměl český fotbal tři zástupce v jarní části pohárů a z toho dva postoupili dokonce přímo do osmifinále svých soutěží (Slavia EL a Plzeň KL). V letošním hodnocení se český koeficient dostal dokonce na 5. místo ze všech soutěží v Evropě. Nejenže jsme předstihli mnohem bohatší ligy Belgii a Francii, ale zaostáváme pouhých 0,687 bodu za Španělskem, asi 1,6 bodu za Německem a Anglií a 2 body za Itálií. A to se bavíme o nejlepších ligách Evropy, které měly v Evropě 7-8 zástupců. Jistěže to také znamená, že body za každé vítězství se dělí větším počtem týmů (to jsme opět u té pohárové matematiky), ale pořád měly tyto země možnosti mnohem větších bodových výdělků.
Celkově je pro nasazení do dalšího ročníku evropských pohárů (tedy sezóny 25/26) podstatný součet koeficientů za posledních pět let a i v této disciplíně útočíme na 10. místo, kde je nyní Skotsko, kterému zůstal v Evropě už jen jeden klub – Glasgow Rangers, vesměs neoblíbený českými fanoušky, kvůli incidentům při zápase se Slavií několik let zpátky. Desáté místo by zaručilo přímou účast českého šampiona v lize mistrů a i současné 11. místo to může při vhodné konstelaci zajistit.
Co stojí za úspěchem?
Když se podíváme na posledních zhruba 13 let, kdy se mezi českou špičku propracovala Viktoria Plzeň, tak zjistíme, že se nikdy nepodařilo dostat naše tři nejlepší kluby současně do pohárů. Buď tam chyběla Slavia, která si prožívala své temné období pod vládou Aleše Řebíčka a jeden čas (do roku 2015) byla zralá skoro i na sestup, nebo Sparta, která se sice mezi českou špičkou pořád držela (nejhůře 5. místo), ale až do příchodu trenéra Briana Priskeho se herně vlastně pořád hledala a tak trochu trápila. Byť se čas od času zúčastnila i základní skupiny Evropské ligy, tak výraznějších úspěchů nedosáhla. A když už se do pohárů dostala obě pražská S, tak tam zase v letech 2019-2021 chyběla Plzeň. Ano, občas se do základních skupin dostaly i další české kluby (Slovácko, Liberec, Jablonec a dokonce i Zlín!), ale ty většinou byly rády, že k bodům za předkola přidaly aspoň pár drobných ve skupině a o nějakém postupu dál mohly spíš snít.
Letos poprvé jsou v základních skupinách skutečně všechny tři nejbohatší české kluby a na rozdíl od minulé sezóny jsou všechny nebývale úspěšné. Ano, můžeme žehrat na to, že Sparta neporazila doma Rangers a nezískala nějaké body v Glasgow či v Seville… ale nechtěli bychom už přece jenom trochu moc? Všechno se přece podařit nemůže.
Systematická a skvělými technickými daty podložená práce dánského trenéra Briana Priskeho vyzvedla konečně Spartu na úroveň svého rivala, kde dlouhodobě vládne Jindřich Trpišovský s důrazem na kondičku hráčů a překvapivými trenérskými tahy v sestavě. U obou se úspěch očekával, ale rozhodně není samozřejmý – vzpomeňme na loňské působení Slavie v Konferenční lize a vypadnutí Sparty v prvním předkole. Překvapivé jsou spíše evropské výsledky trenérského matadora Miroslava Koubka v Plzni, ale rozhodně nejsou náhodné. Všechno si zkrátka sedlo tak nějak dohromady, sečetla se dobrá forma všech tří týmů a dohromady teď můžeme konečně po letech být na český fotbal opravdu hrdí.
Teď ještě vylepšit reprezentaci! Ta ve skutečnosti může z úspěchů českých klubů výrazně těžit, a to i přesto, že velká část týmů pražských S pochází z ciziny. Čeští fotbalisté se mohou od svých zahraničních kolegů učit a dostat se na vyšší úroveň, která jim třeba zajistí i slušné angažmá v Evropě, nebo aspoň dobré výkony v mezinárodní konkurenci na Mistrovství Evropy… a doufejme, že zase jednou po mnoha letech i na Mistrovství světa.
