Nakolik je euforie po Galatasaray česká? aneb Za úspěchem fotbalu v Evropě stojí mezinárodní mix

Koeficient české fotbalové ligy roste do nebes (i když je otázka, jestli po střetnutí pražských S s giganty typu Liverpool a AC Milán ještě má šanci někam růst, reálně můžeme nejvíc čekat od Plzně při souboji se Servette Ženeva), zmínění tři zástupci jsou mezi celkem 48 kluby, což je opravdu fenomenální úspěch. Nicméně leckoho možná zarazí, jak málo rodilých Čechů v našich nejlepších klubech hraje, zejména v těch tradičních pražských.

Ve čtvrtek na Letné proti Galatasaray vyběhli na trávník v základní sestavě pouze 4 rodilí Češi – mladý obránce Martin Vitík, jeho zkušenější kolega Filip Panák, na wingbekovi Tomáš Wiesner a útočník Jan Kuchta. K nim bychom mohli připočítat Slováka Lukáše Haraslína, což je díky podobnému jazyku podstatný faktor při tvoření party v kabině, ale pojďme se na to podívat spíše z pohledu národního mužstva, které by mělo odrážet to nejlepší z českého fotbalu. Ještě předtím si připomeňme, že v dresu Sparty hráli dva Dánové (Sørensen a Vindahl) a k nim lze připočítat ze Skandinávie i Fina Kairinena, což je nepochybně spojeno s národností trenéra Briana Priskeho, který si z rodné země (a obecně ze severu Evropy) vytahuje své „koně“. Další hráči pak zastupovali národnostně exotičtější destinace jako Ekvádor (Preciado), Nigérie (Olatunji) a Albánie (Laci).

Je takové složení mužstva tedy vůbec pozitivním signálem pro nového trenéra národního mužstva Ivana Haška? Posouvá to možnosti českého fotbalu, nebo je vlastně mnohem důležitější hledat reprezentanty v kvalitních zahraničních ligách? Když se na to podíváme, tak ze zmíněných Čechů patřil do užšího výběru reprezentace zatím vlastně jen Jan Kuchta a k němu bychom mohli připočítat Ladislava Krejčího, který ve čtvrtek nemohl hrát kvůli kartám. Jenže si pojďme říct, že při takových výkonech, jakých jsme byli svědky ve čtvrtek, by do reprezentace zcela právem patřili i Filip Panák a Martin Vitík, byť zatím spíše jen do širšího výběru a s nimi pak i střídající Jaroslav Zelený a možná časem i Matěj Ryneš, který rovněž stál kvůli karetnímu trestu. Vlastně ze všech zmíněných českých Sparťanů nemá reprezentační formu jen Tomáš Wiesner (a doufejme, že to Ivan Hašek vidí) a zatím to nevypadá ani na střídajícího Lukáše Sadílka, který se však může ještě rozehrát.

Když si to shrneme, tak i z nepochybně mezinárodního mužstva typu Sparty může Ivan Hašek čerpat dva hráče do základu (byť je pravděpodobné, že i Kuchta bude v pořadí útočníků až za Patrikem Schickem, takže v základu být vůbec nemusí) a další tři až čtyři kvalitní fotbalisty do širšího výběru. To mi nepřijde zase tak málo na jeden klub. Navíc je nepochybné, že těchto pět až šest fotbalistů se v mezinárodním prostředí posouvá mnohem víc k modernímu evropskému standardu, než by měli možnost v národnostně čistě (či alespoň většinově) českém klubu.

Dále je potřeba připomenout, že při pohledu na celou soupisku Sparty pořád vidíme nadpoloviční většinu českých vlajek, jen na hřiště zkrátka nastupují více hráči ze zahraničí, protože jsou kvalitnější. A tak by to mělo být. Když pomineme štace v mládežnických akademiích, tak do zahraničí by měl hráč jít až v okamžiku, kdy je natolik dobrý, že převyšuje běžný průměr dané země, takže ho svým způsobem obohatí. Vedle zmíněných zahraničních hráčů, kteří hráli ve čtvrtek proti Galatasaray můžeme jmenovat ještě vykartovaného Birmančeviče (Srbsko) a střídajícího Tuciho (Albánie), kteří také patří k nadprůměrným hráčům Sparty a trenér Priske je zřejmě hodlá hodně využívat, stejně jako Nora Solbakkena, který přestoupil v zimě a zatím se sžívá s novými spoluhráči.

Jelikož jsem z Brna, kdysi jsem chodil fandit Zbrojovce a slýchával jsem tam v kotli poměrně často od různých bezmozků, že když se někdo narodil na Moravě, má zůstat hrát na Moravě a nechodit do žádné „nepřátelské“ Sparty a tím méně ještě někam do zahraničí. Má přece reprezentovat svou rodnou hroudu, když už tady vyrostl a naučil se kopat do balónu, tak jí to má splatit! Bezpochyby v dnešním světě fotbalu (a nejen fotbalu) není většího omylu. Česká či moravská „zaprděnost“ by ve výsledku vedla pouze ke konzervaci a stagnaci daného odvětví (sportovního či jiného), čehož jsme byli ostatně ve fotbalu svědky mnohá léta v minulého desetiletí.

Samozřejmě, že je nejvýhodnější pro hráče i pro celý český fotbal, když ti nejlepší odejdou do zahraničních TOP 5 lig (Anglie, Německo, Francie, Itálie, Španělsko), jenže bohužel v realitě k tomu moc nedochází ani v posledních letech. Vlastně jsou nyní v této nejkvalitnější Evropě jen dva kluby, odkud česká reprezentace pravidelně čerpá hráče – West Ham v Premier League a Leverkusen v Bundeslize. Jenže, když se na to podíváme, tak West Ham prožívá od Nového roku slušnou krizi, takže je otázka, s jakou náladou a přínosem přijedou na sraz Tomáš Souček a Vladimír Coufal. Na druhé straně Leverkusen je na tom přesně opačně a prožívá zřejmě nejlepší období ve své novodobé historii, jenže pro Čechy je problém, že ani jeden tam pravidelně nenastupují. Adam Hložek tam vyloženě stagnuje a ani Patriku Schickovi se po návratu z dlouhé rekonvalescence moc nedaří. Snad jen mladý brankář Matěj Kovář chytá pravidelně alespoň v pohárových zápasech a u něj jde zřejmě vše podle plánu postupného zapojování.

Z dalších hráčů jde spíše o jednotlivce rovněž s kolísavou formou. Nejlépe je na tom asi Václav Černý ve Wolfsburgu, zatímco Antonín Barák ve Fiorentině sbírá zápasové vytížení po minutách a Tomáš Čvančara se zranil. V Cagliari občas nastupuje Jakub Jankto, ale ten v poslední době příliš reprezentační formu neměl. Je otázka, nakolik se probudí v Hoffenheimu mladý David Jurásek po neúspěchu v Benfice a jestli se podaří zlepšit výkonnost Ondřeji Lingrovi ve Feyenoordu, který se dá taky počítat mezi špičkové evropské kluby, byť není v TOP 5 ligách. Ještě horší je situace mezi brankáři, když jde Tomáš Vaclík do druhé španělské ligy, Pavlenka v Brémách nechytá, takže se musí uvažovat o mladém Jarošovi ze Sturmu nebo naopak starším Václavu Hladkém v druhé anglické lize.

Není v takové situaci lepší, když si reprezentační trenér může vytáhnout hráče z nejlepších českých mužstev? Ta se při správném rozvoji vlastně pomalu zařazují úspěšné evropské kluby, byť se samozřejmě nikdy nebudou moct srovnávat s giganty typu Manchester City, Barcelona, Bayern Mnichov nebo Liverpool. Ale v nejlepších evropských mužstvech hrající o titul v Lize mistrů dnes hráče opravdu nemáme a nevypadá to, že bychom v nejbližší době mít měli. Přesto jsou dnes Sparta i Slavia na úrovni druhého sledu evropských klubů, tedy třeba onoho Feyenoordu, Galatasaraye, West Hamu či třeba Freiburgu, Ajaxu, Betisu či Villarealu a to není úplně špatný stav, byť můžeme spekulovat o tom, jestli by v konfrontaci s nimi uspěli v dlouhodobé soutěži. S čistě českým kádrem by se však určitě na takovou úroveň neměli šanci dostat.

Na závěr se zastavme ještě u Slavie a Plzně, které by měly také dodat nějaké zástupce do národního mužstva. Ve Slavii je také spousta zahraničních hráčů, kteří nastupují jako opory, byť lze říci, že tam je onen český základ pořád mnohem citelnější než v dnešní Spartě, což je jistě způsobeno národností trenéra. Ve skutečnosti se dnes opírá v obraně jen o Igoha Ogbua (Nigérie), dále o záložníky Oscara Dorleyho (Libérie) a otázkou je pozice Norů Wallema a Zafeirise, kteří jistě patří v naší lize k nadstandardním hráčům, ale první má kolísající výkonnost a druhý byl zraněný. Koho však může Slavia poslat české reprezentaci? Možná jednoho z brankářů Staňka či Mandouse, když se pořádně rozchytají, v obraně asi bude stálicí zkušený Tomáš Holeš, byť v poslední době už mu to taky nejde jako dříve. U mladíků Tomáše Vlčka a Davida Zimy (nejdražší to posily české ligy) bude otázka, jak se na jaře rozehrají a jestli třeba Vlček vůbec dostane příležitost. Do zálohy může Ivan Hašek sáhnout pro Provoda či Ševčíka, jenže oba mívají problém s častým zraněním a u Masopusta i Douděry je otázkou jejich forma. Nadějně vypadá i mladý Matěj Jurásek. V útoku hrají v reprezentační formě Chytil s Jurečkou, ale zejména první jmenovaný vlastně jen někdy.

Přestože Slavie byla v posledních letech opravdu evropské mužstvo, je v současné chvíli otázkou, jak moc pracuje se špičkovými českými hráči, i když početně jich tam má víc. Bude opravdu záležet na jarní formě i výsledcích v Evropské lize, kolik hráčů Slavie se dostane na Euro a kolik z nich nastoupí v některém ze zápasu v základní sestavě. Šanci má asi hlavně Holeš a možná Provod, když bude zdravý.

Plzeň za svými pražskými rivaly v posledních letech přece jen zaostává, byť i ona pracuje s řadou zahraničních hráčů, ale nejvyšší úrovně z nich dosahovali asi jen Durosinmi (nyní zraněný), Mosquera a Sampson Dweh, plus k nim můžeme připočítat zkušeného Traorého, vesměs jde tedy o hráče z exotických destinací. Základ je v Plzni opravdu stále český, západočeský klub jde jiným směrem a má jiné možnosti než bohatá pražská S. Na Euro si Hašek může vzít asi jen Tomáše Chorého a nominaci by si snad konečně zasloužili i Šulc, Kalvach či Hranáč, ale všechno to jsou hráči spíše širšího kádru, u nichž se nedá počítat se základní sestavou. A nemělo by se zapomenout ani na Pavla Buchu, který v zimě odešel do USA.

V každém případě je jasné, že pouze mezinárodní konkurence dává českým hráčům mezinárodní výkonnost a bez ní by to žádné české kluby nikdy nedotáhly do vyšších pater evropského fotbalu.