Skuteční templáři v Čechách a na Moravě aneb Ne poklady, ale Templštejn a komtur Ekko: králův rádce

Počátky rytířských řádů jsou spjaty s křížovými výpravami a ochranou poutníků do Svaté země. Právě templáři přesvědčili papeže, aby povolil řeholi bojujících mnichů, kteří ve svém poslání spojovali boj s prosazováním křesťanských ideálů. Vytvořili tak ve středověku nezvykle kompaktní a dobře organizovanou armádu, která nebojovala pro vlastní malicherné cíle, ale dávala své meče do služby katolické církve proti muslimům. Proto se hlavní sídla řádu nacházela ve Svaté zemi kolem Jeruzaléma, kde boj probíhal. Již od svého vzniku kolem roku 1129 zakládali templáři v Evropě provincie, jejichž hospodářský zisk se následně používal na financování boje v Palestině.

Díky propracovanému systému provincií řád neuvěřitelně zbohatl, protože vznešené ideje přitahovaly mnoho lidí, kteří se buď stávali sami členy řádu, nebo mu alespoň věnovali dary. Templáři navíc zavedli v Evropě bankovnictví, protože uložené peníze z jedné komendy (sídla řádových rytířů) se daly vyzvednout v kterékoliv jiné komendě. Křesťanský poutník tak mohl jet do Svaté země zajištěn, aniž se musel bát okradení na cestách.

Evropské komendy nesloužily primárně jako sídla bojujících rytířů, ale většinou duchovních, úředníků a nižších služebníků řádu. Rytíři sem odcházeli pouze jednotlivě na odpočinek potom, co už dostatečně bojovali ve Svaté zemi, aby zajistili nějakou základní ochranu řádových majetků. Templáři se totiž nikdy nezapojovali do evropských válek křesťanů proti křesťanům. Bojovali pouze proti nevěřícím.

Všichni plnohodnotní členové řádu se museli vzdát osobního majetku, aby naplnili ideu Chudých rytířů Kristových, jak se řád také někdy nazýval. A nešlo jen o majetek. Templáři se ve skutečnosti měli vzdát všech individuálních tužeb, cílů a potřeb. Veškerá jejich činnost měla směřovat ku prospěchu celku. Podle osobních schopností jednotlivců se sice určovaly funkce a úkoly, nicméně měly být položeny výhradně do služeb řádu. „Ne nám, Pane, ne nám, ale ku slávě Tvého jména.“ Tak znělo templářské heslo.

Do českých zemí přišli templáři zřejmě kolem roku 1232 jako poslední ze tří velkých rytířských řádů. Johanité i němečtí rytíři zde měli sídla už od 12. století. A i rok 1232 je problematický, protože ho známe pouze z Hájkovy kroniky z 16. století, podle níž měli být v této době už ve velké oblibě u české šlechty. Víme, že kronikář Václav Hájek z Libočan si s ověřováním svých zdrojů nedělal hlavu, takže bůhví odkud onen údaj vzal. Nicméně k roku 1241 už se dozvídáme z francouzské listiny související s vpádem Mongolů, že byl ustanoven jakýsi nejmenovaný mistr pro Čechy, Uhry, Polsko, Německo a Moravu (v tomto pořadí). To by napovídalo, že se u nás ve třicátých už nějací templáři opravdu objevili a pravděpodobně i založili dvě řádové komendy – v Praze u kostela sv. Vavřince a na Moravě ve vsi Čejkovice.

Navíc už od roku 1227 byli templáři v nedaleké slezské Olešnici. Tehdy ovšem ještě Slezsko ke Koruně české nepatřilo. Několik tamějších řádových rytířů a stovky jejich služebníků také bojovalo proti Mongolům u Lehnice (1241). Jde o ojedinělou účast templářů v bojích Evropě zdůvodněnou tím, že se bojovalo proti nevěřícím – v tomto případě neúspěšně.

Komendy v Praze a v Čejkovicích zůstávaly po dlouhou dobu jedinými dvěma sídly templářů v našich zemích. První z nich představovalo správní centrum pro templářské majetky v Čechách, druhé na Moravě, což byly desítky vesnic a možná i několik městeček a tvrzí. Přesněji to dnes už neurčíme.

Pražská komenda je považována za základní sídlo templářů po jejich příchodu. Neznáme ovšem žádné pozvání od krále Václava I. (vládl 1230–1253) a dokonce ani v listinách není komenda zmíněna. Nicméně víme, že se řádoví bratři usídlili u starého románského kostela sv. Vavřince naproti johanitské komendě u kostela sv. Marie pod Řetězem. Komendy ležely na opačných březích Vltavy nedaleko kamenného Juditina mostu.

Původní jednoduchý kostelík sv. Vavřince ve tvaru rotundy řád v templářském stylu upravil a doplnil o podlouhlou přístavbu, takže dosáhl délky kolem 20 metrů. Dodržel přitom architektonické zásady, jaké známe z templářských sídel z Jeruzaléma i západní Evropy. Bohužel však byla tato stavba už roku 1318 zbourána, takže známe pouze její základy z archeologických průzkumů.

Komenda fungovala v podstatě jako klášter, kde se bratři modlili a věnovali intelektuální činnosti, případně hospodaření. Je možné, že u ní fungoval i špitál, ale ten není doložený. Stejně tak nic nenasvědčuje existenci tvrze, která by ostatně uprostřed Prahy postrádala smysl. Navíc nemáme žádné zprávy o tom, že by v Čechách či na Moravě sídlil nějaký skutečný bojující templářský rytíř, i když na komendách jich obvykle pár bydlelo. Už bylo řečeno, že bratři v Evropě prakticky neválčili, takže tu mohl žít spíše nějaký ten starší vysloužilec. Přesto se pražská komenda stala téměř jistě sídlem zemského mistra, i když možná jen pro Čechy.

Druhou a poslední komendu v Čechách založil řád Chudých rytířů Krista nedaleko Prahy v Uhříněvsi. Ačkoliv patří k jedněm z mála nesporných templářských majetků, máme o ní písemné zprávy teprve z devadesátých let 13. století, takže o dřívějším vlastnictví můžeme jen spekulovat. Podle častějších zmínek v listinách se zdá, že mohla svým významem zastínit původní pražské centrum, které nemělo prostor k rozšiřování. Ale i tato úvaha zůstává v rovině spekulací. Stejně jako existence opevněné tvrze, na niž můžeme usuzovat jen podle toho, že se Uhříněves nazývá komendou.

Přesuňme se nyní z Čech na Moravu, konkrétně na Hodonínsko. I zde se podle početnějších zmínek o Čejkovicích zdá, že moravská komenda byla možná alespoň zpočátku větší a významnější než ta pražská. A snad také starší. Už roku 1244 se uvádí v jedné rakouské listině jako svědek jistý bratr Fridrich, komtur domu templářského pro Moravu. V dalším půlstoletí se zdejší bratři účastnili několika sporů o majetky a před rokem 1269 tu vybudovali opevněnou tvrz. Ostatně i nevýznamnější český templář mistr Ekko (viz níže Zemský komtur královským rádcem) působil nejprve jako komtur na Moravě, než v devadesátých letech přesídlil do Prahy. Asi chtěl být blíž ke králi Václavovi II.

Druhým templářským domem na Moravě se staly někdy před rokem 1279 Jamolice nedaleko Moravského Krumlova. Mohly využít tvrz i s románským kostelem, kteréžto stavby zde stály už před jejich příchodem. Dnes bohužel zůstaly jako doklad jejich přítomnosti pouze základy tvrze a kostel Nanebevzetí Panny Marie, značně přestavěný v pozdějších obdobích. O to výraznější památku zanechali zdejší bratři nedaleko Jamolic, kde nad pravým břehem řeky Jihlavy vybudovali pevný hrad Templštejn, na české poměry unikátní řádovou pevnost. Podle ní někteří nadšení badatelé usuzují, že templáři u nás měli mnohem důležitější základnu a pozici, než se zdá z řídkých písemných pramenů.

Jádro Templštejna tvoří nepravidelný pětiúhelník přizpůsobený terénním nerovnostem, což naznačuje inspiraci mohutnými křižáckými hrady ze Svaté země, ovšem pochopitelně v menším měřítku. Uvnitř pětiúhelníku stály obytné a hospodářské budovy a zůstal i prostor pro dvorek neboli malé nádvoří. Původního templářského původu je zřejmě rovněž vnější hradba prstencového tvaru, další přístavby jsou už pozdější. Nenajdeme tu kupodivu žádnou věž, takže se nabízí otázka, k čemu měl vlastně hrad templářům sloužit.

Určitě se nechystali bojovat proti žádnému vnějšímu nepříteli a zdejším krajem nevedla žádná významná obchodní stezka, kterou by měli chránit. Logickým vysvětlením je, že zde shromažďovali vybrané poplatky z majetků na Moravě, a možná i v Čechách a Rakousích. V neklidných dobách po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli (1278) chtěli mít zřejmě jistotu, že jejich cennosti neukradnou žádní bandité a lupiči, kterých se zde v době bezkrálí pohybovalo dost a dost. Je možné, že zde mohl spočívat i základ romantických pověstí o templářském pokladu. Záznamy o výši templářské hotovosti (mincí, zlata, stříbra, šperků a jiných cenností), či o jejím pohybu směrem do Svaté země, se ale bohužel nedochovaly.

Nejvýraznějším templářem v našich zemích se stal mistr nazývaný v listinách Ekko (Ecko, Echko). Získal vliv na domácí politické dění, ale o jeho původu nevíme nic: zda byl měšťan či šlechtic, ani jestli pocházel z Čech nebo Moravy. Poprvé je zmíněn roku 1292 jako komtur v Čejkovicích, ale o pět let později už určitě sídlil v Praze, odkud lépe řídil řádové majetky jako mistr pro Čechy i Moravu. Roku 1302 se nazývá provinciálním komturem pro Čechy, Moravu a Rakousy, což mělo zřejmě naznačovat rozdělení původní velké říšsko-polské provincie na tři části, z nichž měl jednu mít na starosti právě on.

Ekko se pohyboval v blízkosti Václava II. a patřil zřejmě k jeho rádcům, byť nevíme, co a proč mu vlastně radil. Politický zájem českých templářů spočíval patrně ve stabilitě a klidném vybírání poplatků. Situace se změnila po olomoucké vraždě Václava III. (1306), jíž vymřeli Přemyslovci a rozhodovalo se o novém obsazení trůnu. Templáři tehdy zpočátku podporovali Jindřicha Korutanského a stáli proti Habsburkům. V roce 1308 se však komtur Ekko pohyboval v blízkosti Fridricha Habsburského a s nástupem Lucemburků na říšský trůn (1308) se projevil jejich francouzský vliv. Ekko vyjádřil jasnou podporu mladému Janu Lucemburskému, jenž se stal roku 1310 českým králem. Došlo k tomu v době, kdy ve Francii už několik let zuřil monstrproces s jeho řádovými představenými a velmistr Jacques de Molay strádal v celách francouzského krále Filipa Sličného.

Nicméně už roku 1312 přišlo oficiální zrušení řádu a dle papežské buly Klementa V. měly všechny templářské majetky připadnout johanitům. V té chvíli mizí z listin i jméno komtura Ekka a jeho další osud neznáme. Přechod majetků proběhl poměrně hladce a po templářské přítomnosti se vcelku bez větších reakcí slehla zem. Je z toho poznat, že pro naše poměry nebyl slavný řád zvlášť významný. Nebýt hradu Templštejna a vinných sklepů v Čejkovicích, dnes by po něm zbyly jen romantické legendy.

Kromě čtyř komend vlastnili templáři v českých zemích řadu majetků. Většinou šlo ovšem o vesnice, případně kostely. O tom, že by snad měli v držení mohutný královský hrad Veveří nedaleko Brna, neexistují žádné dobové doklady, jen zmínky v pozdějších kronikách (včetně obligátního Hájka) a z nich vybájené legendy o tamním pokladu. Veveří měl podle nich údajně navštívit před svým uvězněním sám velmistr Jacques de Molay.

Méně fantastické jsou zprávy o městě Vsetíně, který i s blízkým hradem Freundsberkem (dnes zřícenina hradu Klenov) předali templáři roku 1308 na 31 let do rukou Voka z Kravař. Stalo se tak se souhlasem tehdy už zatčeného velmistra Molaye. Je to sice jediná doložená listina, ale obsahuje zprávu o těžbě tamních nerostů a také patronátních právech kostelů, kterým měl zůstat vždy jeden svobodný lán, po jedné měřici žita a ovsa z každého lánu a také celkový výnos z každého desátého lánu. Kromě majetkových poměrů ovšem nevíme nic víc a o osídleném řádovém domě ve Vsetíně můžeme jen spekulovat.

________________________________

Literatura:

Melichar, Jaroslav (Templarius Bohemicus): Templáři v zemích českých králů 1 – Čechy, Praha, nakladatelství MH, 2009

Melichar, Jaroslav (Templarius Bohemicus): Templáři v zemích českých králů 2 – Morava, Praha, nakladatelství MH, 2010

Chochouloušek, Prokop: Templáři v Čechách, Praha 1929