Středověký „komiks“ Tapisérie z Bayeux ukazuje poslední dobytí Británie, bitva u Hastings 1066

Rozhodující bitvu u Hastings krásně zobrazuje slavná tapisérie z Bayeux, v podstatě komiks z druhé poloviny 11. století. První část je věnována politickým přípravám a ideologickému zdůvodnění bitvy, což nyní pomineme a zaměříme se na bitvu samotnou zobrazenou v samém závěru tapisérie. Musíme ovšem zdůraznit, že tapisérii nechal vyrobit biskup Odo z Bayeux, což byl Vilémův nevlastní bratr, je tedy nezakrytě zobrazena z normanského pohledu a má oslavit jejich vítězství.

Vilémovy dračí lodě upomínaly na to, že Normané jsou přímými potomky Vikingů. Přistály u jihoanglických břehů 27. září 1066, pouhé dva dny poté, co král Harold porazil svého dalšího konkurenta v boji o anglický trůn, norského Haralda Hardrada daleko na severu u Yorku. Vilém využil čas a nechal budovat na pobřeží normanské pevnosti typu motte, tedy jakési opevněné návrší, aby si zajistil zázemí. Harold vyrazil proti němu hned, jak se o tom doslechl, přičemž celkově musel urazit s armádou asi 450 km během 10 dnů, což jeho muže značně vyčerpalo.

To byl jistě hlavní důvod, proč na Viléma přímo nezaútočil, ale zaujal se svými pěšáky obranné postavení na návrší Senlac Hill u Hastings nedaleko normanských motte. Přenechal tedy útok na Vilémovi a učinil tak výborný strategický tah, protože obrana nevyžadovala tolik sil. Věděl totiž dobře, že normanská jízda bude mít s postupem do kopce problémy. Vytvořil na podlouhlém návrší pevnou štítovou zeď dlouhou zhruba 550 metrů a hlubokou asi 10 řad mužů. Zleva je chránil zalesněný svah, zprava močál.

Podívejme se na zásadní rozdíl mezi oběma vojsky. Sasové se sice přesunovali na koních, ale v bitvě bojovali výhradně jako pěšáci. Střed tvořilo asi 2 000 huscarlů, tedy elitních bojovníků vycvičených v boji s mnoha zbraněmi, kteří však nejlépe ovládali sekery. Zbylých pět až šest tisíc bojovníků byli thénové (šlechtici) a slabě vyzbrojená domobrana zvaná fyrd. Saští lučištníci se bitvy nezúčastnili, zřejmě proto, že nestihli dorazit od Yorku.

Na druhé straně u Normanů tvořila hlavní sílu těžce obrněná jízda, připomínající už zárodek evropského rytířstva. Bylo jich skoro tři tisíce, doplňovala je tisícovka lučištníků a asi čtyři tisíce pěšáků. Početně byly tedy obě strany vyrovnané – Normané měli jízdu a luky, ale Sasové zase lepší postavení. Vévoda Vilém postavil své oddíly do tří řad – dopředu umístil lučištníky, doprostřed pěchotu a do zadní řady se seřadili jezdci. Na levém normanském křídle útočili Bretonci v počtu asi 2 100 mužů, na pravém nejslabším křídle oddíly franko-vlámské čítající 1 600 mužů. Zbytek tvořil střed skládající se z Normanů, jimž velel sám Vilém.

Útok zahájili normanští lučištníci, ale brzy zjistili, že proti velkým mandlovým štítům jsou jejich šípy téměř neúčinné, proto dopředu postoupila pěchota a hned za ní jezdci. Začal mnohahodinový vyčerpávající boj, který trval od rána až do pozdního večera. Průběh této nezvykle dlouhé bitvy můžete sledovat na závěru tapisérie z Bayeux okomentovaném na následujících řádcích.

Na tomto výjevu z tapisérie je vidět normanskou těžkou jízdu, kterak vyráží vstříc táborů Anglosasů seřazená do formace. Tito přímí předchůdci evropských rytířů (o rytířské kultuře můžeme hovořit až později) jsou ozbrojeni od hlavy až k patě do kroužkové zbroje. Mezi nohama je zbroj rozdělená uprostřed, aby se dalo sedět na koni a ovládat ho. Na hlavě mají kroužkovou kápi, na níž sedí typická normanská kónická (kuželovitá) helma s nánosníkem. V pravé ruce drží jako primární zbraň kopí, v levé mají velký mandlový štít.

V prvním střetu normanských jezdců se saskými pěšáky je vidět, že zámožní Sasové mají téměř stejnou výzbroj jako Normané. Kryje je také kroužková zbroj doplněná kónickou přilbou a v levé ruce drží velký mandlový štít. Se štíty tvoří velkou štítovou zeď, kterou má jízda problém prorazit. V pravé ruce mají také buď kopí, které se pro první fázi nárazu jízdy dobře hodí, nebo typickou sekeru, s níž vynikali zejména Haroldovi elitní huscarlové. V pravé části výjevu umírají v bitvě Haroldovi bratři Leofwine a Gyrth.

Obrnění bretonští jezdci na levém křídle musí útočit do kopce, takže jsou zaskočeni saskými sedláky z fyrdu, tedy domobrany. Ti nemají žádnou zbroj, přesto obrátí jezdce na útěk. Jenže pak dojde ke zlomovému momentu bitvy, když rozradostnění sedláci začnou prchající jezdce pronásledovat. Rozběhnou se, zruší obranné postavení a Vilém proti nim pošle své normanské jezdce ze středu formace. Ti je zcela zmasakrují a rozbijí tak pravé křídlo saské formace. Namísto kopí již používají zblízka většinou meče. Vpravo je vidět sám vévoda Vilém, jak zvedá přilbu a ukazuje svým mužům, že ještě žije. Kousek vlevo od něj je biskup Odo z Bayeux s kyjem. Jako duchovní totiž nesměl prolít krev, proto bojoval s tupou zbraní.

Na spodním pásu vlevo jsou vidět normanští lučištníci beze zbroje, kteří výrazně přispěli k narušení saské štítové formace. Seskupené elitní huscarly kolem krále Harolda totiž neustále zasypávali mraky šípů. Přesto těžce ozbrojení saští huscarlové i thénové s velkými štíty hájili vrcholek dlouhé hodiny a odolávali jak šípům, tak do kopce útočím jezdcům, kteří začínali být unavení. Teprve když zatlačili Sasy na návrší, mohli se lépe rozjet a dokonat saskou zkázu. V souhře s lučištníky nakonec překonali houževnatou saskou obranu. Vpravo je vidět sám král Harold zasažený šípem a posléze doražený normanským mečem. V dolním pásu vpravo je vidět řada mrtvol a usekaných údů. Protivníci mrtvé okrádají o zbroj. To ukazuje, jak krutý boj zde proběhl. Skončil naprostým vítězstvím Normanů a vedl ke korunovaci Viléma Dobyvatele anglickým králem.

_______________________________________

Literatura:

Kovařík, Jiří: Meč a kříž: (1066–1214): rytířské bitvy a osudy I. Praha Mladá fronta, 2005

Gravett, Christopher: Hastings 1066, pád anglosaské Anglie. Praha Grada, 2008

Morgan, Kenneth O.: Dějiny Británie, Praha NLN 1999