Článek
Bonus 10.
Demokracie může znamenat:
A) Proceduru: volby, zastupitelský system, dělbu moci, právní stat. Tato forma sama o sobě nezaručuje spravedlivé školství. Může existovat demokratický stát, který toleruje silnou nerovnost ve vzdělávání.
B) Normativní ideál: Demokracie jako idea stojí na rovnosti občanů před zákonem, důstojnosti osoby, rovné šanci podílet se na veřejném životě. Z této roviny plyne, že bez vzdělání není možné porozumět veřejným otázkám, rozlišovat informace, nést odpovědnost. Proto demokracie potřebuje školství, které je přístupné všem, nerozděluje společnost do kast, vytváří sdílený jazyk.
Tady vzniká vazba na spravedlnost. Demokracie stojí před dilematem: má být škola nástrojem rovnosti? Nebo má být neutrální a odrážet/formovat sociální realitu Existují tři modely:
1. Meritokratický model. Každý má stejný start, výsledek závisí na výkonu. Problém je v tom, že start není nikdy stejný.
2. Rovnost výsledků. Systém kompenzuje rozdíly. Problém je v rezignaci na náročnost.
3. Rovnost důstojnosti a minimálního společného jádra. Každý má právo na kvalitní základní vzdělání, ale rozdíly v talentu a úsilí zůstávají.
Třetí model je nejblíže demokratické tradici Evropy. Proč demokracie bez spravedlivé školy dlouho nevydrží? Demokracie je založena na umění argumentace, řeči, schopnosti rozlišovat pravdu, manipulaci, ideologii a zdravý rozum. Pokud školství produkuje hlubokou nerovnost, nebo rezignuje na obsah v podobě závazného a sdíleného učiva, nebo redukuje vzdělání na imaginární kompetence bez jádra, pak se společnost fragmentuje.
Bez sdíleného vzdělávacího základu vznikne v dlouhodobém horizontu ještě větší nedůvěra v instituce, paralelní světy, politická radikalizace. V tomto smyslu je spravedlivé školství podmínkou a jedinou zárukou trvání demokracie. Jak si však s ním reformisté ve jménu demokracie zahrávají.
Paradox dnešní demokracie: deklaruje se rovnost, inkluze, právo na vzdělání, ale současně se diferencuje, individualizuje, oslabuje společné učivo. Výsledkem může být opak zamýšleného cíle: ne sdílená společnost, ale atomizovaná společnost. Demokracie se váže k ideálu spravedlivé společnosti. Ale spravedlivé školství nevzniká automaticky; je to především celospolečenský úkol související se sdíleným obsahem, strukturou a odpovědností za budoucnost.
Demokracie potřebuje školu, která chrání společné jádro poznání, zároveň umožňuje individuální rozvoj, a vytváří prostor pro skutečné kritické myšlení. Bez toho se demokracie redukuje na proceduru, a spravedlnost zůstane jen heslem.
