Článek
Ve skutečnosti jde o institucionální vrchol dlouhé linie státní kontroly a organizace školních knih, která začíná už v 18. století.
Počátek: rok 1774 a státní školní systém
Klíčovým bodem byl Všeobecný školní řád 1774, který přinesl zavedení povinné školní docházky, vznik státní školní soustavy a potřebu jednotného obsahu výuky a jednotných učebnic. Rakouská monarchie si uvědomila, že bez kontroly učebních textů nelze řídit školství. Nakladatelství bylo založeno 10. června roku 1775 s názvem Knihsklad.
V habsburské monarchii byly učebnice schvalovány státema často i centrálně vydávány; vzniká tradice „oficiálních učebnic.“ Typické rysy: jednotnost, normativnost, vazba na osnovy. Tento princip později SPN zachovalo.
Během první republika existovala větší pluralita nakladatelství, ale stát stale schvaluje učebnice a určuje osnovy, vznikají soukromá pedagogická nakladatelství. Od roku 1919 se nakladatelství jmenovalo „Státní školní knihosklad“ a od června 1921 „Státní nakladatelství“. Svou publikační činností zahrnovalo celou republiku. Bylo samostatné s vrchní správou Ministerstva školství a národní osvěty.
Po roce 1948 vzniká Státní pedagogické nakladatelství, které je monopolní státní instituce, které vydává všechny učebnice, metodiky, osnovy. Charakteristická je plná centralizace, jednotný obsah, ideologická kontrola. Od 1. listopadu 1950 se změnilo na „Státní nakladatelství učebnic“. Nakladatelství ukončilo svou činnost roku 1993, stalo se z něj SPN - Pedagogické nakladatelství.
Důležitá ale byla kontinuita. SPN sice byl „státní podnik,“ ale nebyl to vynález komunistického režimu, ale pokračování tradice státní kontroly učebnic sahající k roku 1774.
Rozdíly: 1774–1918 státní kontrola + částečná pluralita, 1918 - 1938 regulovaná pluralita, 1948–1989 monopol (SPN), 1989-2026, neregulovaná pluralita.
Po roce 1989 vznikají další subjekty (Prometheus, Fortuna), monopol SPN končí. Celý vývoj však ukazuje, že od roku 1774 do roku 1991/1996 existoval stabilní princip: stát řídil obsah vzdělávání skrze osnovy a učebnice.
SPN bylo extrémní podobou s úplnou centralizací, ale stojící na kontinuitě. Státní pedagogické nakladatelství bylo vrcholným projevem dlouhodobé tradice státní kontroly učebnic sahající až k reformám roku 1774, kdy stát poprvé systematicky spojil školní osnovy s jednotnými učebními texty, přičemž komunismus tuto tradici dovedl k úplnému monopolu.
Podívejme se opět k sousedům - V Rakousku např. VERITAS Verlag je soukromé nakladatelství, které patří do skupiny Cornelsen Gruppe; zaměřuje se na učebnice pro rakouské školy. Důležité je, že není státní, ale jeho produkty podléhají státnímu schvalování (kontrola dle osnov a standardů).
V Německu Ernst Klett Verlag je také soukromé nakladatelství, které je součástí Klett Gruppe; je to jedno z největších školních nakladatelství v Německu, působí i mezinárodně. Mateřská firma sídlí ve Stuttgartu a na německém trhu působí nepřetržitě již od roku 1844, v ČR od roku 2005.
Klíčový rozdíl oproti ČR - Rakousko i Německo: nakladatelství jsou soukromá; stat neurčuje vydavatele, ale přísně schvaluje učebnice podle jasných osnovy (Lehrplan).
Model je jasný: obsah (osnovy) určuje stát, realizace (učebnice) je svěřena trhu, kde funguje konkurence nakladatelství, ale nad pevnou obsahovou strukturou. Bez této struktury se system rozpadá.
Veritas v Rakousku i Klett v Německu jsou soukromá nakladatelství, která fungují na konkurenčním trhu, avšak jejich učebnice podléhají přísnému státnímu schvalování vycházejícímu z jasně definovaných osnov.
