Článek
Bonus 47.
Absence vztahu mezi programy Základní škola (1996), Obecná škola (1995), Občanská škola (1996) a Národní škola (1997) je klíčová pro pochopení vývoje českého kurikula po roce 1995. Nejde o čtyři nezávislé programy, ale o paralelní kurikulární modely vzniklé v období transformace, které způsobily rozpad jednotných osnov.
Formálně nebyly osnovy z roku 1984 okamžitě zrušeny, po roce 1989 zůstaly de iure v platnosti. Fakticky došlo k jejich rychlé revizi, očištění od ideologického nánosu, v letech 1991–1993 vyšly funkční osnovy.
Vydání se již v roce 1991 chopila nová nakladatelství: Fortuna a Prometheus. Vydávalo je také dál SPN - státní nakladatelství, které mělo dříve monopol na učebnice a osnovy a transformovala se na Pedagogické nakladatelství, a.s.
Nakladatelství Fortuna vzniklo počátkem 90. let a od počátku se zaměřovalo na školní publikace, učebnice všeobecného vzdělávání.
Prometheus vzniká také počátkem 90. let transformací části SPN. Zaměřuje se na matematiku a fyziku; přebírá odborné autorské týmy ze SPN.
SPN, Fortuna i Prometheus byla nakladatelství, která neurčovala platnost, pouze publikovala schválené dokumenty. Platnost určovalo Ministerstvo školství.
Po roce 1989 se začalo experimentovat a decentralizovat, proces neskončil dodnes. Vedle plurality nakladatelství se za nedlouho objevily také alternativní vzdělávací programy. Vzhledem k absenci koncepce řízení, vznikly vzájemně si konkurující osnovy.
Charakter jednotlivých programů
Obecná škola (1995) - 1. stupeň ZŠ
Autoři Zdeněk Helus a Petr Piťha kladli důraz na návrat k tradici prvorepublikové školy, přidávali humanitní a kulturní rozměr, snažili se o menší encyklopedičnost; jednalo se spíše o „měkčí“ kurikulum, otevírající větší prostor pro učitele.
Občanská škola (1996) - 2. stupeň ZŠ
Tentýž tým. Důraz na demokratické hodnoty, aktivní občanství, participace žáků, silně hodnotově orientovaný program, méně strukturovaný obsah.
Základní škola (1996)
De facto pokračování tradičních osnov, důraz na strukturu obsahu, systematičnost, kontinuitu. Nejblíže původnímu centralizovanému modelu; naposledy aktualizován 2007.
Národní škola (1997)
Tým autorů z Asociace učitelů základních škol. Snaha o syntézu předchozích přístupů, důraz na vyvážení obsahu a dovedností (později kompetencí), ale nikdy se plně neprosadila jako dominantní model.
Program Základní škola byl spíše obsahový (osnovový), Obecná škola kulturně-humanitní, Občanská škola pluralitně-demokratický, Národní škola syntetický, alternativní.
MŠMT v letech 1994-1997 ministr Ivan Pilip umožnil pluralitu vzdělávacích programů, nese za rozhodnutí politickou odpovědnost.
Klíčový problém spočíval v tom, že všechny programy existovaly vedle sebe, bez jasného a jednotného standardu. Vztah mezi nimi nebyl stanoven, existovaly paralelně. Školy si mohly vybrat program, nebyl dán jeden závazný model. Tuto dobu je možné označit jako počáteční experimentální fázi systému bez snahy o prozkoumání reálných možností. Došlo k testování přístupů, hledání rovnováhy, ale bez možnosti reflexe. V důsledku vznikl pouze ideový rozptyl, který už nikdo nedokázal sjednotit. A jak to bývá, tak do uvolněného prostoru přišlo něco jiného - komptence, které však byly implementovány s tak velkým nepochopením, že vedly k amputaci obsahu - učiva; zbyly jen rámcové programy.
Přechod k RVP byl připraven
Pluralita vzdělávacích programů vedla k zásadní změně logiky: místo jednotně strukturovaných osnov vzniklo více vzdělávacích programů, které byly přetvořeny v jeden rámcový program (RVP); školám bylo přenecháno vytvořit si vlastní ŠVP. Kurikulární práce státu byla delegována na učitele. Ve výsledku místo tří vzdělávacích programů vznikly tisíce ŠVP. Bohužel do toho přišly ještě kompetence.
Poslední tři vzdělávací programy se držely osnov rozvržených do ročníků. V první fázi zachycoval RVP ZV (2004 - 2024) ještě obsah-učivo, ale neurčoval, ve kterém ročníku se má probírat. I učební plán byl vytvořen jen rámcově. Nové RVP 2026+ (nyní o rok aplikace odložena) destrukci struktury výuky dokončuje.
Jsme v poslední fázi, kdy existují zbytky osnov. RVP 2026+ dokončuje přechod od programů s obsahem k rámci bez obsahu, a to v době, kdy je struktura výuky kriticky důležitá.
Dovětek: Když se stal Pilip ministrem školství v roce 1994, bylo mu 31 let. Pilip je ekonom (VŠE). Než se stal ministrem školství pracoval v bankovnictví (Česká spořitelna), po roce 1989 vstoupil do politiky (ODS, později Unie svobody). Pedagogickou či didaktickou zkušenost neměl v podstatě žádnou. Měl nicméně typický profil oné doby: mladý reformní politik, který se orientoval na transformaci, liberalizaci a decentralizaci systému; systém byl bez šance na odborné řízení a postupně se rozložil.
Období Koucourkova začalo.
