Článek
32. díl - cíle
Z rozhovoru s autorkou knihy Sedm mýtů ve vzdělávání Daisy Christodoulou:
V Česku aktuálně probíhá kurikulární revize, která má posílit kompetenční pojetí výuky a odlehčit nároky na objem učiva. Na školách se etabluje výuka, která klade větší důraz na objevování zákonitostí žáky, diskusi, spolupráci a diferenciaci. Co byste vzkázala autorům revize?
Řekla bych důrazně: „Zastavte to!“ Každá země, která nastoupila tuto cestu, toho později litovala. Může dojít ke škodám, jejichž náprava pak bude trvat roky.
Především bych ale chtěla vysvětlit, co moderní výzkum říká, a co už nikoli. Mezi „moderní“ a „badatelskou“ výuku nemůžeme dát rovnítko. Badatelství je ve skutečnosti velmi zastaralá metoda, která byla v průběhu uplynulých zhruba sta let opakovaně vyvrácena. Stejně tak ani „redukce znalostí“ není „moderní“. Veškerý aktuální výzkum ukazuje, že k tomu, abychom mohli myslet kriticky a dokázali řešit komplexní problémy, potřebujeme disponovat velkým objemem znalostí uložených v dlouhodobé paměti. Příkladem skutečně moderních přístupů je výzkum procvičování vybavování z paměti rozložené v čase (spaced retrieval practice) nebo výzkum užívání online platforem a algoritmů, které mohou žákům pomoci se zapamatováním velkých objemů informací.
Také bych autory pozvala do Anglie, aby se přijeli podívat na to, co a jak děláme. Měli jsme kurikulum založené na kompetencích, které znalostem přisuzovalo jen druhořadou roli. Tento model jsme po letech opustili, protože nefungoval.
Dá se usoudit, že na trendy nahlížíte spíše skepticky. Přesto, kam myslíte, že se bude vzdělávání ubírat?
Jsem rozhodně skeptická vůči směrům, které možná znějí trendy a zajímavě, ale neobstojí, jakmile přijde na vědecké důkazy. Ale určitě nehledím skrz prsty na nové myšlenky jako takové. V Sedmi mýtech právě poukazuji na to, že na poli vzdělávání existuje velké množství nových poznatků, které jsou podloženy kvalitním výzkumem, ale slyšelo o nich jen málo z těch, kdo se ve světě vzdělávání pohybují.
V knize Seven Myths About Education Daisy Christodoulou autorka formuluje sedm konkrétních mýtů, které podle ní zásadně deformují současné vzdělávání. Jsou to:
1. Fakta brání porozumění
Opak je pravdou: fakta umožňují porozumění, bez nich je myšlení přetížené (working memory limit).
2. Výuka vedená učitelem je pasivní
Opak je pravdou: dobře vedená výuka je často efektivnější než „objevování“, pasivita není dána formou, ale kvalitou. Důsledek: odmítnutí učitele a vznik „učebního vakua“.
3. 21. století všechno zásadně mění
Ne: lidský mozek se nezměnil, principy učení zůstávají stejné; naopak technologie oslabují kognitivní schopnosti.
4. Všechno si můžeš kdykoli vyhledat
Jeden z nejdůležitějších mýtů: znalost není totéž co přístup k informaci. Bez jistoty v osvojených znalostech, nelze interpretovat odpovědi.
5. Měli bychom učit přenositelné dovednosti
Ne: dovednosti nejsou univerzální, vždy jsou vázané na obsah. Např.: „kritické myšlení“ bez znalostí je iluze.
6. Projekty a aktivity jsou nejlepší způsob učení
Problém: fungují jen u znalostně vybavených žáků, slabší žáci se v nich ztrácí. To vysvětluje, proč „aktivní výuka“ často vede k chaosu, neboť se aplikuje univerzálně a kompetenčně orientovaní učitelé rezignují na vytvoření pevného základu.
7. Předávání znalostí je indoktrinace
Mýtus: každé poznání má obsah, bez něj není možné myslet.
Tyto mýty tvoří jeden propojený celek. Klíčové je, že společně vedou k oslabení role znalostí, struktury a řízené výuky.
Proto denně tak snadno dochází k záměně systematické výuky za „obsah“, včetně obsahu generovaného AI.
Paulo Freire: „Není výuky bez učení.“
Zdroje:
https://www.edukacnilaborator.cz/novinky/znalostem-se-nesmi-prisuzovat-druhorada-role-tento-model-jsme-v-anglii-opustili-rika-autorka-sedmi-mytu-o-vzdelavani
