Článek
26. díl - cíle
Paní učitelka Procházková, světlo budoucnosti
Paní Procházková absolvovala třicet seminářů o projektové výuce, jeden webinář o prorůstovém mindsetu a dvoudenní kurz mindfulness pro pedagogy. Je připravena změnit svět nebo alespoň její třídu.
Paní Procházková nedává pětky, protože pětka ničí sebevědomí. Nedává ani jedničky bez pochvaly, protože pochvala je základ. Každý dostane hvězdičku. Každý projekt je „úžasný pokus.“ Každý výtvor je „opravdu zajímavý přístup.“ Třída paní Procházkové je bezpečný prostor, kde selhání neexistuje: existuje pouze „učení se procesem.“
Projekty jsou alfou i omegou. V září se projektuje podzim. V říjnu se projektuje voda. V listopadu se projektuje projekt o projektech, s reflexí v kruhu a sdílením pocitů na lístečcích ve tvaru srdíček. Osnovy jsou flexibilní. Učebnice jsou „jen jeden ze zdrojů.“ Však se to dítě naučí samo, až bude dítě připraveno. Nebo v šesté třídě. Nebo až někdy jindy.
Ale pozor: paní Procházková má svůj vlastní třídní systém, jen dobře zamaskovaný. Hvězdami její třídy jsou děti s angažovanými rodiči. Ty, jejichž maminka přijde pomoci s výzdobou, přinese domácí muffiny (koláče se už nenosí) na projektový den, pozve třídu do divadla, sdílí fotky z výuky na Facebooku skupiny „Naše škola – naše komunita!“ Tyto děti jsou vidět, oceňovány, zmiňovány v příkladech.
A pak jsou tu… ti ostatní. Dítě, které sedí vzadu a nemluví: to je „introvert, respektujeme jeho tempo.“ Dítě, které nerozumí zadání projektu, protože jeho rodiče pracují na dvě směny a nemají čas vysvětlovat, co je „myšlenková mapa“: to je „stále na cestě.“ To abychom použili myšlenkový úzus nového RVP. Učení se osvojuje ve třech fázích: Neumí…už je na cestě… splněno. Dítě, které potřebuje strukturu, jasná pravidla a přímé vysvětlení… to „ještě nenašlo svůj styl učení.“
Paní Procházková tato dítě přehlíží s úsměvem. To je to nejhorší: přehlížení s úsměvem vypadá jako laskavost. Nikdo si nestěžuje, přece nejsou žádné pětky. Rodiče paní učitelku milují, ovšem jen ti správní rodiče.
Ti druzí rodiče? Ti jen dostávají newslettery, kterým nerozumí. A taky občas píší…upozornění, že dítě neumí to i ono, a že nějak jim uniká smysl projektu, který vysvětluje sluneční skvrny prostřednictvím působení 5G, když dítě ještě neumí pořádně číst.
A ono ztracené dítě potřebuje něco úplně jiného: kompetentního pedagoga, jasné cíle, strukturu, zpětnou vazbu a férové podmínky. To je ale drahé, náročné a vyžaduje to práci. Nový systém, který předstírá už dvacet let změnu, aby nemusel nic měnit: české školství miluje reformy, ale jen takové, které nic nestojí (platí stát), nic nemění (každý učitel si dělá co chce), i organizátoři akcí a výletu si přijdou na své, a vše se dá odprezentovat na konferenci o moderní pedagogice.
Hlavně děti nezatěžovat učením, chaos ve třídě se vyřeší přesezaním, máme přece wellbeing.
Pohoda!
Zdroj:
https://www.pedagogicke.info/2026/04/milan-hausner-slepy-hluchy-na-ceste-ke.html
(kráceno, mírně upraveno)
