Článek
5. díl - cíle
Znamená to stát se součástí světa, který tu byl přede mnou, porozumět jeho jazyku, symbolům, příběhům, sporům, být schopen v něm myslet, mluvit a jednat. Hannah Arendt by řekla: dítě se nerodí do prázdna, ale do světa, který ho předchází – a vzdělání je způsob, jak ho do tohoto světa uvést. Vzdělání je jako „uvedení do světa“ (iniciace). V tomto pojetí není vzdělávání přípravou na trh, investicí, tréninkem kompetencí. Je to mezigenerační akt odpovědnosti. Dospělí přebírají svět a říkají dítěti: „Toto je svět, jaký je. Ne celý, ne dokonalý – ale náš.“ To je hluboce konzervativní akt nejen v politickém smyslu, ale i v existenciálním smyslu.
Proč je tento cíl nezávislý na finančním profitu? Kulturní tradice nemá tržní cenu, není efektivní, je často „nepraktická“. A přesto bez ní nenajdeme smysl, bez ní není orientace, bez ní není kritika ani novost. Paradox, který si málokdo dnes uvědomuje spočívá v tom, že jen ten, kdo svět vědomě převzal, ho může změnit. Bez zakořenění není svoboda, nýbrž jen zmatek.
Co konkrétně tvoří „kulturní tradici“? Ne jen „velká díla“, ale také zde patří „dílna lidskosti“ (schopnost pojmenovat zkušenost), historie (vědomí, že svět mohl/může být jiný), věda (disciplína myšlení, ne jen fakta), umění (citlivost k symbolickému významu, ne k užitku), úcta k pravidlům, právu a institucím (vědomí hranic moci), filozofie (umění klást otázky, ne je zavírat). Vzdělání je přivádění k těmto formám porozumění, ne jejich testování.
Proč je to dnes tak těžko obhajitelné? Protože kulturní tradice negeneruje okamžitý zisk, je pomalá, neprodukuje „výstupy“, klade otázky po smyslu, ne po výkonu. A přesto společnost, která přestane své děti uvádět do světa, odsuzuje sama sebe k zapomnění a barbarství.
Jaký je tedy cíl vzdělávání? Cílem vzdělávání je uvést člověka do světa, který tu byl před ním, tak aby v něm dokázal žít, rozumět mu a jednou za něj převzít odpovědnost – nikoli z něj pouze těžit.
Vzdělání ve smyslu „vrůstání do tradice“ negarantuje štěstí, negarantuje úspěch, negarantuje bohatství. Ale zaručuje důstojnost. A to je hodnota, kterou trh neumí ocenit – ale bez ní žádný trh dlouhodobě nefunguje.
