Článek
Často slýcháme, že děti se musejí „naučit učit se“, a ne hromadit vědomosti, neboť jejich zastarávání kráčí stále rychleji vpřed a mnoho vědomostí tedy znamená i mnoho balastu.
Toto tvrzení je zároveň správné i nesprávné, avšak vzhledem k možnosti špatně je pochopit je spíše nesprávné. Schopnost číst a porozumět textu, znalost jazyků, školní matematika až k maturitě, základy fyziky, chemie a biologie, historie, hudby a výtvarného umění nezastarají nikdy. Zde se toho ví většinou příliš málo a jen vzácně dostatek. Zcela špatně je pak stavět heslo „naučit se učit se“ proti „pouhému memorování“ a dostatečnému procvičování.
Zcela bezpochyby je správné latinské rčení non multa, sed multum. Ve volném překladu to znamená „soustředit se na podstatné“. Zcela určitě není koncentrací na podstatné, jestliže žáky základní a hlavní školy, kteří nezvládají ani čtení a základy matematiky, trápíme navíc s angličtinou. Nepřinese to nic a žáci i jejich učitelé se tak jen omezují v možnostech soustředit se na to, co je pro tyto žáky jedině podstatné – na čtení, psaní a počítání.
Schopnost číst a porozumět textu, schopnosti matematicko-analytické a také prostorová představivost tvoří podstatnou část toho, co švýcarský dětský lékař Remo H. Largo nazývá symbolické funkce. Tyto funkce „jsou základem kreativity a produktivity. Chceme-li, aby výchova a vzdělávání dětí bylo co nejsmysluplnější, je třeba těmto symbolickým funkcím věnovat dostatečnou pozornost.“ Přestože většina lidí si tyto schopnosti neosvojí bez úsilí a námahy, jsou na ně kladeny ještě vyšší nároky. Jakákoli činnost, ať vznešená či prostá, vyžaduje i kompetenci sociální a také tato schopnost musí být ve vzdělávacím systému rozvíjena.
Stále platí Goethův výrok: „Vidíme teprve to, co známe.“ A čím lépe ovládáme ony symbolické funkce, tím víc víme, respektive tím lépe jsme schopni vědomosti si obstarat.
Zdroj:
J. W. Goethe, Gedenkausgabe der Werke, Briefe und Gespräche, Zürich – Stuttgart 1948, sv. 13, s. 142.
R. H. Largo, Kinderjahre, s. 183.
T. Sarazin, Německo páchá sebevraždu (Deutschland schafft sich ab), 2010, s. 176-177.
