Článek
RVP ostatně závazně požaduje, aby žák v 9. ročníku „kriticky hodnotil informace z různých zdrojů“, a metodická část uvádí identifikaci logických chyb, zvažování různých perspektiv, ověřování informací a korekci vlastních chyb. Použijme tedy kritické myšlení nikoli pouze uvnitř nového RVP, ale na nový RVP.
1. Ověřuj tvrzení.
Revize tvrdí, že je třeba snížit objem učiva ve prospěch hlubšího porozumění a propojení znalostí s reálným životem. Kritická otázka zní: Jakými empirickými důkazy je doloženo, že problémem českého školství je právě nadbytek společného učiva, a jak bylo určeno, které znalosti lze odstranit?
2. Rozlišuj fakt, předpoklad a hodnotový soud.
„Svět se rychle mění“ může být empirické tvrzení. Z toho však samo neplyne: „proto má být kurikulum méně obsahově závazné a více kompetenční.“ Mezi premisou a závěrem chybí argument. Jinou logicky možnou reakcí na informačně složitější svět může být naopak potřeba pevnějšího společného znalostního základu.
3. Hledej alternativní vysvětlení.
Pokud žáci nedokážou znalosti používat, existují nejméně dvě hypotézy:
A: mají příliš mnoho znalostí a málo kompetencí;
B: nemají dostatečně pevné znalosti, aby s nimi mohli kompetentně pracovat.
Revize nesmí jednu hypotézu přijmout dříve, než porovná její vysvětlující sílu s druhou.
4. Prověřuj pojmy.
Co přesně znamenají kompetence, gramotnost, kritické myšlení, wellbeing, agency, učivo, znalost, výsledek učení? Pokud nejsou pojmy jednoznačně hierarchizovány a jejich vzájemné vztahy stabilní, nelze na nich bezpečně vystavět kurikulum pro celý vzdělávací systém.
5. Hledej vnitřní rozpory.
RVP například spojuje kritické myšlení s ověřováním informací a jejich posuzováním vůči „základním poznatkům lidstva“. To vyvolává legitimní otázku: Jak má žák kriticky posuzovat informace vůči poznatkům lidstva, jestliže společné poznatkové jádro není dostatečně explicitně stanoveno?
6. Požaduj falsifikovatelnost reformy.
Co by muselo nastat, abychom připustili, že zvolená koncepce revize nebyla správná? Pokud horší výsledky znamenají „reforma nebyla dostatečně implementována“ a lepší výsledky „reforma funguje“, potom paradigma nelze prakticky vyvrátit.
7. Sleduj střet mezi cílem a prostředkem.
Kritické myšlení samo vyžaduje znalosti. Nelze kriticky posoudit historické tvrzení bez historie, biologické bez biologie ani statistické bez matematiky. RVP tedy musí odpovědět na otázku, zda redukce společně vymezeného obsahu neoslabuje právě kognitivní předpoklady kompetence, kterou chce posílit.
A nakonec bych obrátil jednu formulaci samotného RVP proti jeho vlastní revizi. Čtenářská gramotnost požaduje, aby žák posuzoval autorské záměry, prostředky, účinky a kontext textu.
Pak musí být legitimní ptát se také:
Kdo RVP vytvořil? Z jakých teoretických předpokladů vycházel? Jaké alternativní koncepce byly zvažovány? Jaké byly odmítnuty a proč? Která tvrzení jsou empirická a která hodnotová? Jaké důkazy podporují zvolený kompetenční model? A co by jeho autory přesvědčilo, že některý z výchozích předpokladů byl chybný?
To by byla možná nejdůslednější realizace nového RVP. Chceme-li učit děti kriticky myslet, musíme jim dovolit kriticky myslet také o kurikulu, které jim kritické myšlení ukládá. A stejný požadavek musí platit především pro dospělé, kteří toto kurikulum vytvořili.
