Článek
24. díl - přesahy
Gunther Teubner, přední německý právní sociolog a žák Niklase Luhmanna, představil koncepty reflexivních procedur a reflexivních cílová vyjádření ve své zásadní knize „Law as an Autopoietic System“ (1993). Tyto pojmy jsou klíčem k jeho teorii reflexivního práva, které reaguje na krizi klasického sociálního státu.
1. Reflexivní procedury a cílové vyjádření
Abychom pochopili tyto dva pojmy, musíme se podívat, jak se liší od starších forem práva. Teubner rozlišuje tři vývojová stadia právní regulace:
a) Formální právo (klasické liberální): definuje pouze negativní hranice svobody („Smlouvy se musí plnit“, „Nesmíš krást“). Nezajímají ho sociální důsledky.
b) Substantivní právo (sociálně-státní/materiální): stát se snaží společnost přímo řídit a sociálně inženýrsky měnit skrze tvrdé příkazy a kvóty („Tato škola musí integrovat přesně X dětí“, „Mzda musí být Y“). Toto právo ale selhává, protože komplexní systémy (školství, ekonomika) se přímé vnější kontrole brání.
c) Reflexivní právo (moderní): stát často rezignuje na přímé řízení. Místo toho se snaží podsystémy stimulovat k tomu, aby se řídily samy, ale sociálně odpovědným způsobem. A právě k tomu slouží reflexivní procedury: právo neurčuje výsledek (co se má přesně stát), ale určuje procesní strukturu (jak se má o věci rozhodnout). Stát například nenařídí, jak má vypadat ideální výuka na univerzitě, ale zákonem nařídí vznik akreditačních komisí, vnitřních hodnotících procesů a zapojení studentů do akademických senátů.
Reflexivní cílová vyjádření: jsou to právně definované cíle, které však nejsou formulovány jako rigidní, neměnné normy, ale jako otevřené „programy“. Stát stanoví cíl (např. „zajistit well-being a adaptabilitu absolventů v měnícím se světě“), ale samotnou interpretaci a naplnění tohoto cíle nechává na vnitřním sémantickém kódu dané organizace.
2. V čem spočívá „reflexivita“ procedur a cílových vyjádření?
Slovo reflexivní zde má specifický kyberneticko-systémový význam. Teubner ho nepoužívá ve smyslu „lidského hloubání“, ale ve smyslu systémové sebereflexe a sebeomezení. Tyto mechanismy jsou reflexivní ve třech rovinách:
a) Reflektují uzavřenost (autopoiesis) druhých systémů
Právo si uvědomuje, že školu, vědu nebo ekonomiku nelze jednoduše „přeprogramovat“ zvenčí politickým dekretem. Pokud politik nařídí reformu jazykem, kterému učitelé nerozumí, systém ji sémanticky odmítne jako „riziko“. Reflexivní procedura proto respektuje vnitřní život organizace – dává jí pouze právní rámec, v němž se organizace musí sama nad sebou zamyslet.
b) Vynucují vnitřní sebereflexi organizace
Procedura je reflexivní proto, že nutí systém pozorovat sám sebe. Když zákon nařídí škole povinnost provádět „vlastní hodnocení školy“ (autoevaluaci), neříká jí, co má v té zprávě být. Ale samotný fakt, že škola musí vytvořit proceduru self-assessmentu, nutí její autopoetický komunikační řetězec, aby začal reflektovat své vlastní sémantické kódy. Systém se stává reflexivním, protože do svých vnitřních operací musí zahrnout reflexi svých dopadů na okolí.
c) Jsou strukturální iritací
Podle Teubnera a Luhmanna nemůže právo jiný systém přímo instruovat, může ho pouze iritovat (znepokojovat). Reflexivní procedury fungují jako permanentní právní iritace. Cílové vyjádření (goal statement) funguje jako zrcadlo: stát se ptá: „Jak vy sami naplňujete tento cíl s ohledem na vaši specifickou situaci?“ Organizace musí na tuto iritaci odpovědět novým vnitřním rozhodnutím.
Jak stát může regulovat školu?
Přístup substantivní (materiální rovina) umožňuje školu skrze tzv. přímou regulaci. Např. „Každý učitel musí odučit přesně 21 hodin, postupovat podle daného kurikula.“
Přístup reflexivní (procedurální rovina) nastavuje školám zrcadlo procesů a řídí skrze tzv. nepřímou regulaci. Např. „Škola si vytvoří vlastní vzdělávací program a metodický evaluační panel, který jednou za rok vyhodnotí, zda žáci dosahují státem rámcově vymezených cílů - výsledků učení.“
Zbývá zodpovědět otázku, zda a jak může být aplikována do českého prostředí právní teorie vzniklá v roce 1993 navazující na Luhmannovu systémovou teorii, která vznikala v západním Německu, aniž došlo k recepci původní Luhmannovy teorie (výjimky je kniha Jiřího Pribáně: Právní symbolismus, 2007 a kniha Pavla Ondřejka: Koncepce práva jako systému, 2020).
Že se česká společnost vyvíjela odlišně od německé, není třeba zdůrazňovat. A také není třeba zdůrazňovat skutečnost, že německý respekt k právním předpisům je velmi odlišný od českého.
Ale proč to v RVP nezkusit, třeba to bude fungovat. No, nebude.
Zdroj:
https://obchod.wolterskluwer.cz/cz/koncepce-prava-jako-systemu.p5491.html
https://karolinum.cz/data/clanek/9472/Iurid_67_3_0191.pdf
https://www.researchgate.net/profile/Gunther-Teubner/publication/341131015_Teubner_-_Law_as_an_autopoietic_system/links/5eb01f16299bf18b9594b31e/Teubner-Law-as-an-autopoietic-system.pdf
https://www.researchgate.net/publication/47137811_Pravni_symbolismus_o_pravu_casu_a_evropske_identite
