Článek
23. díl - přesahy
Česká republika po roce 2004 zvolila opačný postup: nejprve zrušila obsahovou normu a teprve poté deklarovala profesní autonomii. Tento rozdíl je klíčový. Rakousko drží dlouhodobě stabilní obsah (osnovy), na který se váží standardy, na ně pak práva a povinnosti, což tvoří tvoří jeden celek. Standard se rovná ochranný štít učitele.
Rakousko nezrušilo osnovy, ale zpřehlednilo je, zachovalo předmětovou strukturu, k ní přidalo Bildungsstandards (vzdělávací standardy). Co to znamená v praxi? Rakouský učitel má jasně řečeno, co se učí (Lehrplan – učební plán - obsah), kam má děti vést (Bildungsstandards). Proto může být objektivně hodnocen, proto se může bránit neodborným zásahům, a proto má oporu při práci s rodiči. Práva učitele nejsou abstraktní: např. právo na nezasahování do výuky lze posoudit, protože existuje závazný Lehrplan; objektivní hodnocení lze posoudit, neboť se vztahuje ke standardům, konkrétně k hodnotícím kritériím.
V Německu jsou stanoveny pevné mantinely jako rámec profesní autonomie. V Německu vládne federální pluralita, která má ale pevné profesní kotvy. Německo nezrušilo osnovy (Kerncurricula existují v každé zemi), po „PISA-šoku“ (2002) vytvořilo kompetenční standardy KMK (pro hlavní předměty) a evaluační instituce (IQB, VERA). Na rozdíl oproti ČR nebyly v Německu kompetence nikdy chápány jako náhrada obsahu. Kompetencemi se rozumí způsob, jak s obsahem pracovat, avšak obsah zůstal jako nutná podmínka profesionality učitele. To má dopad na práva, neboť každý učitel ví, za jaký obsah nese profesní odpovědnost, ví, jaké kompetence se k němu vážou, rozumí, že je podle standardů, nikoli podle rétoriky nebo inovativnosti. Profesní autonomie je možná právě proto, že existují pevné mantinely.
V ČR máme abstraktní práva a povinnosti bez standardů. Na to navazuje kaskáda kroků vedoucích do současného stavu. ČR po roce 2004 zrušila osnovy, zavedla RVP s obecnými kompetencemi bez předmětových standardů (doplněny v roce 2011, do škol však neimplementovány), přenesla rozhodování o obsahu na školy, přesto zavedla centralizované testy (přijímací zkoušky a maturity organizované CERMATem).
Právo učitele na objektivní hodnocení není k čemu vztáhnout, právo na nezasahování do výuky neexistuje, každý zásah je vždy „interpretací“, často „útokem“, vyučovaný obsah není k čemu vztáhnout, hodnocení není k čemu vztáhnout, právo na profesní ochranu neexistuje, neboť chybí profesní norma. Konflikty vznikají neustále na základě rozdílných očekávání na jedné či druhé straně. Učitel má odpovědnost, ale je bez opory. Jako řešení se prosazuje wellbeing žáků i učitelů.
Práva a povinnosti učitele existují v zákoně, ale nejsou opřena o jednoznačný profesní rámec, a učitel je často ponechán sám sobě mezi kompetencemi (požadavek shora), očekáváními ze všech možných stran (horizontální úroveň), a testováním, kdo víc vydrží.
