Článek
22. díl - přesahy
Děti jsou jako houby. Stačí jim něco ukázat a často si to samy chtějí vyzkoušet. Opakují, napodobují, procvičují a většinou si velmi rychle novou dovednost osvojí. Tak funguje lidské učení po tisíce let. Dítě nepotřebuje složité motivační strategie. Potřebuje dospělého, který ho vede, ukazuje mu svět a otevírá dveře k věcem, které samo ještě nezná.
Právě proto je nebezpečné, když dospělí rezignují na svou roli a začnou se ptát pouze: „Baví tě to, nebo nebaví?“ Kdybychom tento princip důsledně aplikovali, většina dětí by nikdy nezačala číst náročnější knihy, hrát na hudební nástroj, učit se cizí jazyk nebo počítat zlomky. Dítě totiž často neví, co ho bude bavit za rok, za pět let nebo v dospělosti. Úkolem rodiče a učitele není jen respektovat aktuální preference dítěte, ale také rozšiřovat jeho obzory.
Příznačný je příběh desetileté Margaretky, která nosí samé jedničky. Když se jí matka zeptala, proč se tak pilně učí, odpověď ji zaskočila. Dívka se neučila proto, že by měla dlouhodobé životní cíle nebo touhu po vědění. Učí se prostě proto, že chce dělat radost svým rodičům. Psychoterapeutka v článku správně upozorňuje, že u dítěte tohoto věku není jasná představa budoucnosti ani plně rozvinutá cílevědomost ničím samozřejmým. Potvrzuji, že ani jedno nemá dnes mnoho gymnazistů. Morálně-volní vlastnosti se teprve vytvářejí a dozrávají mnohem později. Děti se přirozeně orientují podle významných dospělých ve svém okolí.
To není chyba, naopak. Dítě se nejprve učí proto, že věří rodičům, učitelům nebo trenérům. Teprve později objevuje vlastní motivaci. Kdyby lidstvo čekalo, až budou desetileté děti samy vědět, proč se mají učit matematiku, číst klasickou literaturu nebo hrát na housle, většina kulturního dědictví by nepřežila jedinou generaci.
Proto je nebezpečné zaměňovat vedení za nátlak a rezignaci za svobodu. Dospělý, který dítě nevede, protože věří na kouzlo: „ať si vybere samo“, mu často neposkytuje svobodu, ale v podstatě jej opouští. Skutečná svoboda totiž nevzniká z absence vedení. Vzniká tehdy, když člověk nejprve něco pozná, vyzkouší a osvojí si, a teprve potom se může informovaně rozhodovat.
Dítě není malý dospělý, je to člověk ve vývoji. A podstata se nemění, i kdybychom ji změnit chtěli. Dítě právě proto potřebuje rodiče a učitele, kteří mu ukážou svět větší, než je svět jeho okamžitých zájmů a nálad. Bez takového vedení se z výchovy stává pouhé přihlížení, a přihlížení ještě nikdy nikoho nic nenaučilo.
Zdroj:
https://zena-in.cz/clanek/nase-desetileta-dcera-ma-same-jednicky-duvod-proc-se-pilne-uci-me-ale-trapi-rika-anezka
