Článek
36. díl - horizonty
První je prosté zrušení 9. třídy (model 8+0), které je v současné době (rok 2026) zdůvodňováno především úsporami veřejných financí a dřívějším vstupem mladých lidí na trh práce. Druhou variantou je reforma 8+2, která nezkracuje povinné vzdělávání, ale přesouvá jeho poslední dva roky na střední školy a mění architekturu celého systému. Tyto dva návrhy mají odlišnou filozofii a nelze je hodnotit společně.
Veřejná debata se soustředí především na otázku, zda má být základní škola osmiletá nebo devítiletá. Je to však až druhotná otázka. Tou první by mělo být, jaký společný vzdělávací základ má dítě po skončení základního vzdělávání skutečně mít. Pokud totiž není jasně definován obsah, nelze smysluplně diskutovat, zda jej lze zvládnout za osm, nebo devět let. Právě zde česká debata často začíná od konce. Devátá třída není problém sama o sobě. Zajímavé je, že téměř nikdo neanalyzuje, co se dnes v devátých třídách skutečně děje. Jsou možné tři situace.
Varianta A - Devátá třída obsahuje důležité učivo. Pak její zrušení znamená, že se část vzdělávacího obsahu ztratí, nebo se bude muset přesunout jinam.
Varianta B - Devátá třída obsahuje převážně opakování. Pak je otázkou, proč se neopraví kurikulum, místo aby se rušil celý ročník.
Varianta C - Devátá třída je využívána především k přípravě na přijímací zkoušky. Pak problém neleží v délce základní školy, ale v architektuře přijímacího řízení.
Základ - chybí analýza kurikula. Ve většině veřejných vystoupení zaznívají argumenty ekonomické, organizační, demografické, ale podstatně vůbec kurikulární. Přitom právě ta by měla stát na začátku. Například: Jaké znalosti mají děti získat v osmém roce? Co přesně se přesune na střední školy? Jak se změní RVP? Jak se změní učebnice? Jak se změní přijímací zkoušky? Bez odpovědi na tyto otázky nelze posoudit, zda je osmiletá základní škola realistická.
Navíc ve stejné době, kdy se diskutuje o zkrácení základní školy, se současně prodlužuje povinné předškolní vzdělávání, omezují odklady, mění se výuka v první dvou letech základní školy, diskutuje se o zachování přípravných tříd, zavádí slovní hodnocení. To znamená, že systém na jedné straně přidává další povinný čas v mateřské škole, aby dítě zvládlo první ročník, který zároveň rozvolňuje tak, aby vypadal jako pokračování mateřské školy, zatímco na druhé straně uvažuje o zkrácení základní školy.
Z hlediska celkové délky povinného vzdělávání to nemusí být rozpor. Z hlediska obsahu a návaznosti kurikula však vzniká otázka, zda je předškolní vzdělávání koncipováno tak, aby část učiva nebo přípravy skutečně převzalo.
Co ukazuje veřejná diskuse? Nejde o nepřipravenost systému. Nejčastěji zaznívají obavy, že není dostatečná kapacita středních škol, že přijímací zkoušky jsou nastavená nějak, že žáci nejsou připravení, že hrozí zvýšení nerovností. Je proto osmiletá základní škola dobrý nápad?
Ano, ale pouze za jedné podmínky. Nejdříve musí být přepracováno celé kurikulum, resp. jej vrátit do podoby, kdy bylo naposledy použitelné a aktualizovat. K tomu potřebujeme definici všeobecného vzdělání, jeho obsah a rozsah. Teprve potom lze rozhodovat, kolik let je třeba k jeho zvládnutí. Je jasné, že bez konzultace učebních osnov to nepůjde. Jinými slovy, správné pořadí je kurikulum, obsah, organizace škol, délka vzdělávání. Nikoliv osm let, teprve potom řešíme obsah.
Zajímavé je ještě něco jiného. Celá debata předpokládá, že základní škola je časová jednotka. Ve skutečnosti je především kurikulární jednotkou. Otázka proto nezní, zda má být základní škola osmiletá, ale co tvoří společný základ všeobecného vzdělání.
