Článek
33. díl - horizonty
Někdo vzpomíná, že se ve škole musel učit nazpaměť a nebavilo ho to, a závěr zní: paměťové učení je špatné. Jiný zažil nepříjemné zkoušení před tabulí, a proto je špatné ústní zkoušení. Další měl učitele, který celou hodinu monotónně vykládal, a problémem se stane frontální výuka. Někdo má špatnou zkušenost se skupinovou prací, a naopak jiný ji začne prosazovat jako univerzální řešení všech problémů tradiční školy. Jenže neselhává styl sám o sobě. Nikdy nejde o jednoduchý historický příběh: dříve se učilo špatně, protože se používaly nevhodné metody, zatímco dnes už víme, jak to dělat správně, jen někteří učí starým stylem.
V každé době byli a jsou dobří i špatní učitelé. Žádný text sebelepšího kurikula neudělá ze špatného učitele dobrého učitele. Podobně špatný člověk nebude nikdy dobrým učitelem. Stejná metoda může v jedné třídě fungovat skvěle, ve druhé naprosto ne. Chceme-li proto zjistit, proč něco nefungovalo, musíme se nakonec podívat na konkrétního člověka, který výuku vedl.
To je pro mnohé nepříjemné. Mnohem příjemnější je říci: „Problém byl ve stylu výuky.“ Přečtěte si tuto knihu, změňte strategii či styl výuky a děti vám budou zobat z ruky. Nebudou.
Předně se tím odpovědnost učitele za jeho konkrétní pedagogické jednání přesune na abstraktní systém, který údajně způsobil, že je dotyčný špatným učitelem. Jistě je snadnější říct, že učitel nebyl špatný, pouze používal „frontální výuku“. Nezvládl práci s rozdílnými dětmi, ale problémem bylo „transmisivní pojetí“. Nedokázal vytvořit fungující skupiny, a tak potřebujeme více „kooperativního učení“. A pozor - je zde i druhá strana - žák se neučí, je lajdák, nechce dělat, co ho hned nepobaví - chyba je na straně učitel, resp. na jeho stylu výuky.
Ve výsledku dnes učí často na základních školách tak špatní učitelé, že se jim denně hodina rozpadá, a když s dětmi vezmou poprvé od začátku školního roku do ruky pracovní sešit, tak jim ani neumí přetlumočit zadání úlohy - a celá třída má první cvičení špatně, na což navíc upozorní jeden pozornější žák. Tak může dnes vypadat moderně prezentovaná výuka.
Na druhou stranu: dodnes existují suverénní elementaristé, kteří dokážou zvládnout třídu dětí od prvního dne školního roku, ačkoliv ji před tím nikdy neviděli, a ohromit jejich rodičů během třídních schůzek. Ale je jich jako šafránu.
