Příčina 11. Osnovy jako základní prvek národní identity; nový „mindset“ aneb pochopení souvislostí

To jsme byli ještě malí, když maminky zpívavaly; Spi, děťátko, houpy hou!

Dnes už zpíváme jim sami za to, že tak rády s námi sedí večer nad knihou.

To jsme byli ještě malí, když maminky říkávaly: Čti, děťátko, a - be - ce!

Dnes už mámě čteme sami, oči letí nad stránkami jako vážky po řece.

(F. Hrubín: Malí čtenáři; Malý čtenář, 3. díl učebnice čtení, psaní a literární výchovy pro 1. ročník, 1990)

11. díl

Osnovy nejsou jen pedagogický nástroj, ale kulturní dohoda. Osnovy v klasickém smyslu nejsou pouhým seznamem učiva. Jsou kolektivní odpovědí na otázku: Co má každá nová generace znát, aby patřila k této společnosti? Tím plní tři funkce zároveň: epistemickou (co považujeme za poznání), kulturní (co považujeme za dědictví), politickou (co stát garantuje všem). Osnovy jsou tedy explicitní kulturní kontrakt mezi státem a občanem.

V Evropě 19. století se národní školství rodilo spolu s národní identitou. Typické znaky byly jednotné učebnice, centrální osnovy, jazyková standardizace, společný historický narativ, sdílený kánon literatury, dějin, matematiky, přírodních věd. Nešlo o indoktrinaci, ale o sjednocení významů: stejná matematika, stejné dějiny, stejný jazyk, stejná základní orientace ve světě. Bez osnov by národní školství vůbec nemohlo vzniknout.

Osnovy jsou nositelem společného „kognitivního prostoru“. Národní identita není jen otázka symbolů (vlajka, hymna), ale sdílených referencí, společného pojmového rámce, schopnosti rozumět si bez vysvětlování. Osnovy vytvářejí společný jazyk pojmů, společnou paměť, společné „mentální mapy“. Bez osnov každý ví něco jiného, nikdo neví, co ví ten druhý, mizí možnost smysluplné veřejné debaty. To není pedagogický problém, ale problém soudržnosti společnosti.

Proč kompetence samy o sobě identitu nést nemohou? Kompetence jsou formální (schopnost jednat), přenositelné, kontextově proměnlivé. Ale neříkají v čem jednat, na základě jakých významů, v jakém kulturním horizontu. Proto kompetence mohou být globální, ale identita je vždy konkrétní a lokální. Kompetence bez obsahu jsou prázdné bubliny významu. Identitu nese obsah, ne forma jednání.

Osnovy jako nástroj rovnosti a kontinuity. Osnovy mají i sociálně-politickou funkci: garantují, že každé dítě má přístup ke stejnému kulturnímu kapitálu, chrání slabší školy a slabší učitele, umožňují kontinuitu mezi generacemi. Bez osnov je možné, že silné školy si poradí, slabé školy improvizují, vzniká kulturní fragmentace. Národní identita se bez společného minima rozpadá na ostrůvky.

Není náhoda, že Francie, Rakousko, Německo, Polsko a další země osnovy nezrušily a že i po kompetenčních reformách zachovaly kánon obsahu (samozřejmě detailně řeší, jestli se jako závazný obsah stanoví na 80 % nebo 90 % a co si školy vytvoří samostatně v rámci svého zaměření). Tyto země pochopily, že osnovy nejsou překážkou modernizace, ale její oporou. Modernizují, jak se učí, jak se hodnotí, ale nezpochybňují, co patří ke společnému vzdělání.

Co se stalo v Česku po zrušení osnov? Česká republika se rozhodla v roce 2004, že se vzdá vlivu na vzdělávací obsah, který byl odstraněn ze státní odpovědnosti a byl přenesen na jednotlivé školy. Identita byla nahrazena abstraktními kompetencemi, školy si „měly poradit“. Ve výsledku existují tisíce ŠVP, ale žádný společný kánon. Došlo k oslabení historické a kulturní kontinuity, veřejnost získala pocit, že „už se neví, co se vlastně učí“. Příčiny se snažíme pochopit - jedno politické rozhodnutí vedoucí k ztrátě kulturní identity, který má dalekosáhlé nejen didaktické důsledky.

Ano, osnovy nejsou pouhým didaktickým nástrojem, ale slouží jako inkulturační mechanismus, jímž stát (česká společnost) artikuluje a předává vlastní společný významový rámec. Jejich zrušení bez náhrady vede nejen k pedagogické fragmentaci, ale i k oslabení národní identity, protože mizí společný kognitivní, emocionální a kulturní základ vzdělání.

Jestli se z toho máme dostat, znamená to, že je nutné znovu definovat společný obsah (základní a rozšiřující učivu pro každý ročník), systematicky propojit osnovy s gramotnostmi a kompetencemi a vrátit státu odpovědnost za kulturní kontinuitu. Ano, je to práce a zodpovědnost, které se stát (MŠMT) z nějakého důvodu v roce 2004 vzdal.

Národ, který se vzdá nosné struktury osnov, může mít kompetentní (všehoschopné) jedince, ale ztrácí schopnost rozumět sám sobě.

RVP 2026 neobsahují žádné učivo, definují pouze závazné výsledky učení na konci 5. ročníku.

NPI však vydalo poprvé Modelové ŠVP pro ZŠ. Uvádím ukázku pro 1. ročník a srovnání s osnovami před 20 lety. Nejzajímavější je 3. část Čtení a literární výchova.

12. díl

Zdroj:

https://prohlednout.rvp.cz/zakladni-vzdelavani/vzdelavaci-oblasti/jjk/cjl/cesky-jazyk-a-literatura

https://revize.rvp.cz/zv/modelove-svp-pro-zs

https://msmt.gov.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani-schvalena-verze

https://msmt.gov.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/archiv-1