Článek
38. díl
Německo: „PISA-Schock“ a návrat ke standardům - PISA 2000/2002 jako národní trauma
Výsledky PISA byly v Německu označeny jako PISA-Schock. Byly zjistěny podprůměrné výsledky ve čtenářské gramotnosti, silná závislost výkonu na sociálním původu, výrazné rozdíly mezi spolkovými zeměmi. Veřejná debata byla mimořádně ostrá – šlo o krizi sebevědomí vzdělaného a kulturního národa. Klíčová reakce ovšem nespočívala v rozvolnění či redukci učiva, ale k jeho zpřesnění a doplnění. Německo nereagovalo opuštěním osnov, ale naopak zavedlo národní vzdělávací standardů (Bildungsstandards) pro klíčové předměty (němčina, matematika, přírodní vědy), vytvořilo Institut pro zajišťování kvality ve vzdělávání (IQB), a začalo systematicky monitorovat výsledky napříč zeměmi. Bildungsstandards nebyly kompetence bez obsahu, ale obsahově ukotvené standardy, které určují, co má žák umět v daném předmětu. Německo nezrušilo osnovy, nepřeneslo odpovědnost za kurikulum na jednotlivé školy, nezpochybnilo roli učitele jako odborníka na předmět. Německá reakce byla strukturální, nikoli ideologická.
Rakousko: osnovy, standardy, evaluace
Rakousko dopadlo v PISA o něco lépe než Německo, ale stále s velkými rozdíly mezi žáky, se silným vlivem sociálního zázemí, s otázkami, jak je to s kvalitou základního vzdělávání. Rakousko zvolilo evoluční přístup: zachovalo tradiční osnovy, zavedlo Bildungsstandards (od r. 2009) pro klíčové předměty, posílilo národní testování, rozvíjelo vnitřní evaluaci škol, vybudovalo unikátní systém individuálního měření kompetencí – iKM Plus (matice pro obsahové a procesní kompetence). Zásadní rozdíl oproti ČR osnovy a předmětová struktura zůstaly zachovány; kompetence byly navázány na předměty, ne nadřazeny obsahu. Učitel zůstal garantem učiva, hodnotitelem výkonu, profesionálem chráněným jasnými normami.
Francie: opatrnost, kontinuita a silný stát
Francie neměla v PISA testování tak slabé výsledky jako Německo, ale objevily se problémy s nerovnostmi a se silně podprůměrným výsledkem slabších žáků. Reakcí nebyla žádná kurikulární revoluce. Francie nezpochybnila centralizovaný model kurikula, ponechala silné národní osnovy (programmes), později (2005) zavedla socle commun de connaissances et de compétences. Typická francouzská zdrženlivost se projevila tím, že Francie velmi dobře rozlišovala mezi diagnostickým významem PISA a normativním řízením vzdělávání. PISA byla brána jako „indikátor problému, ne manuál řešení“.
Společný jmenovatel tří zemí
Navzdory rozdílům měly reakce Německa, Rakouska i Francie společné rysy: zachování předmětové struktury, žádná z těchto zemí nerozpustila učivo do obecných kompetencí, nezrušila národní osnovy. Všechny posílily standardy a jejich průběžné monitorování. Autonomie škol je zde také, ale v rámci jasných obsahových a výkonových očekávání, přetrvává respekt k učiteli jako profesionálovi výuky. Učitel nebyl transformován ve „facilitátora či průvodce učení“, nebyl nucen psát vlastní kurikula, zůstal odborníkem na obsah.
Česká republika reagovala na stejná data zcela opačně: rozvolnila a zredukovala obsah, osnovy zcela zrušila, učivo si škola sama „konstruuje“ – totéž dělá žák, učitelský sbor je kolektivním autorem ŠVP, PISA je ideologický impuls, EU je nepochopený zdroj financování inovací a modernizace.
Zatímco Německo, Rakousko a Francie reagovaly na PISA posílením obsahových standardů a institucionální odpovědnosti státu, Česká republika zvolila cestu kurikulární deregulace a ideologizace kompetencí.
