Článek
Vývoj se stále zrychluje. Všechno se pořád mění. Jistoty neexistují a cokoliv stabilního je pouze iluze. Dokonce i v rámci krátkého lidského života je v současné době vývoj překotný. O čem je řeč? O technologiích.
Je to pouhých 25 let, kdy jsem v práci začínal dělat s počítači. Kamarád jako neuvěřitelnou vychytávku přinesl nesmírně drahý modem a připojil jej k telefonní lince. Ta krabička vytočila nějaké číslo a na monitoru se začal po řádcích stahovat reklamní kosmonaut z NASA. Šli jsme na svačinu, vrátili se za 20 minut a obrázek byl už stažený v půlce. „To se stahuje až z Ameriky,“ prohlásil hrdě kolega a všichni jsme se zasnili, kam až ta technika jednou dojde.
O pár let později jsem měl již modem i doma. Byl jsem konečně jedním z uživatelů internetu. Svůj první model jsem si koupil v budoucím Alz..oftu, kdy mi prodavač v malém krámku s úzkým pultem a dlouhou frontou zájemců o díly k počítači, které byly o pár korun levnější, než všude jinde, podával z papírových krabic u stropu destičku. Ta mě měla příští roky spojovat s internetem. Přišlo mi jako sci-fi, že by někdy měly přes internet probíhat nákupy a transakce. Bylo to pomalé, dobré tak akorát pro zábavu, všichni hostovali stránky vesměs na pár free úložištích, grafika byla jednoduchá, vypadalo to všechno ve srovnání se současností spíše jako dětské výtvory nebo primitivní text.
Hlavní výhodu internetu jsem shledával v tom, že nemusím někomu něco vysvětlovat nebo něco rozesílat. Že ten, kdo internet má, si může přečíst návod tam. Ale většina lidí internet neměla nebo měla pomalé připojení. Takže člověk stejně rozesílal dopisy s disketami. Pošta byla vždy kapitola sama pro sebe, dlouhé čekání ve frontách a veliký risk. Hitem tehdy byly SMS brány. Pamatuji si, jak jsem prošel celé „Zlaté stránky“, tehdejší telefonní seznam, a rozeslal na všechny strany těm, kdo měli mobilní telefon, co bylo potřeba. Legislativa přituhla také později. Byla to dobrodružná doba plná nových možností.
Pak jsem spoustu let pracoval a pracoval a svět se někam řítil a já to nevnímal a najednou jsem z toho rychlíku vystoupil, rozhlédl se a užasl. Všechno je jinak. Dřív se člověk sebral, řekl si, že něco sám dokáže, a šlo to. Konkurence byla vždy, ale pokaždé jste soutěžili jen s ostatními nadšenci a dobrodruhy. Jak se majetky akumulovaly, dnes jde čistě o soutěž těch bohatých mezi sebou, všechno se profesionalizovalo. Co dřív dělal jeden člověk, to dnes dělají týmy. Všechno se utáhlo, pokud nemáte peníze na reklamu, tak se v podstatě nezviditelníte. Není to jako dříve, kdy člověk měl nějaký produkt a ten si lidé stahovali a nadšeně si mezi sebou říkali, jak je to levné a dobré. Dnes nikdo nemá čas nic stahovat a zkoušení a porovnávání by zabralo čas. Většina uživatelů PC jsou dnes opravdu čistě uživatelé, nikoliv techničtí nadšenci. Pro většinu lidí je čas drahý natolik, že si každý vše kupuje od velkých firem a nad ničím nebádá. Všichni všechno dělají cca stejně a mají stejná prostředí i nástroje. Svět se postupně unifikuje, vše se profesionalizuje. Něco si psát sám pro sebe a zkoušet to zpeněžit je dnes naivní a nereálná idea. To už je lepší psát knihy nebo dělat něco podobného. Obsah bude vždy vítán a nikdy ho není dost.
Je to jen pár let, kdy se začala objevovat umělá inteligence. Prohlášení, jak se hned všechno změní, je asi zatím lepší brát s rezervou. To tempo je možná překotné, ale je to podobné jako s digitalizací v době VHS standardů. Deset let se o digitalizaci mluvilo a nikdo nic digitálního jinde než na veletrzích pořádně neviděl. Pak najednou bum a bylo všude všechno digitální a analog spadl do propadliště dějin. Pamatuji si, jak kdysi v nějakém časopise věštili digitálním technologiím veliké problémy kvůli nutnosti datového toku, ještě než se pořádně vyladily komprese obrazu i zvuku. Dnes je umělá inteligence (AI) také prezentována spíše jako hračka a myslím si, že zatím si jen málokdo umí představit, co to ve výsledku bude znamenat.
Ten vtip AI je v tom, že na rozdíl od běžných programů zvládá řešit i problémy, které nebyly jasně definovány. Variace na problémy, které zná. Mixuje vše, s čím se setkala a nedělá jí problém kombinovat i věci, které by běžného člověka nenapadly a tím hledat zdánlivě „nová“ řešení. Naprostá nezbytnost pro AI je dostatek dat. Proto jsou nejpopulárnější „velké jazykové modely“, protože si nasají z internetu nesmírné množství dat a s nimi pak pracují a hledají nejobvyklejší spojení, logiku, snaží se vytvářet obdobné texty či obrázky nebo videa, jako byly dodané vzory. AI se neprogramuje stylem IF THEN (jestliže je splněno toto, pak udělej tamto), ale normálně se učí jako malé dítě. Jenže je zatím prý ještě velmi neefektivní. Zatímco dítěti stačí pár podnětů a odvodí si souvislosti, nasaje řeč, jeho struktura mozku je předpřipravena na většinu funkcí, AI potřebuje jen na rozlišení kočka nebo pes vidět tisíce obrázků koček i psů. Dítěti by stačily dva. Vědci mají ještě co dělat.
Podstatný je vývoj technologií, kdy hardware stále zrychluje, kapacity a výkon narůstají, tedy i celkově neefektivní učení lze dorovnat výkonem zařízení a objemem dat a výsledkem je AI. Nebudu rozebírat problém přetrénovanosti a cvičných dat, to už by se zajelo příliš do detailů. AI se prostě učí, trénuje a ve správnou chvíli je maximálně efektivní. K tomu spousta vědců a odborníků neustále ohybá logiku procesů tak, aby byla AI politicky korektní, dokázala rozpoznat provokace, kdy se nějaký novinář snaží vyvolat senzaci a donutit AI říct něco, co se nesmí, aby to mohl publikovat. To je podle mne v současné době největší brzda, že společnosti možná i polovinu času a prostředků věnují na to, aby na ně nikdo nemohl ukázat, že jejich AI řekla něco, co se nesmí. Jednou se pracuje s lidskými texty, patří k tomu i to, že AI nasaje všechny strany politického a názorového spektra. A to je problém. Ale jak vidno, řešit to jde, jen se bojím, že ohnuté algoritmy pak mohou selhávat i v něčem dalším.
Předpokládám, že zase tak deset patnáct let bude AI možná efektivně analyzovat data, možná řídit hejna dronů v budoucích válkách tak, aby ani při přerušení spojení nevznikl problém a autonomní systémy lovily lidi jako komáři. Myslím, že to spěje k něčemu podobnému, jako bylo ve filmu „Nevědomí“, kdy automatičtí létající zabijáci dokonale pustošili a zbavili lidí vytyčenou oblast. K tomu myslím, že současné konflikty jednoznačně směřují. Tím spíše, že při velké válce se vypnou satelity, spojení i navigace a všichni to vědí. To je jedna oblast umělé inteligence, o kterou podle mne všem jde, jen se o tom nemluví. Autonomní stroje a zabijáci. Pokud se nemá plýtvat vojáky, pak to tam směřuje. To se nás, doufám, snad ještě chvíli týkat nebude.
Pak je tu oblast vzdělávání a ta je skutečně zajímavá. Něco naučit člověka znamená 9 let školní docházku plus čtyři roky středoškolského studia a maturita, kterou dnes musí mít snad už i obsluha veřejných záchodků, a pak ještě cca pět let vysokoškolského studia. Pak má člověk naději sehnat práci, která nebude podřadná a špatně placená nebo špinavá či člověka ničící. Tedy 18 let vzdělávání, než z procesu vypadne lékař či odborník na cokoliv. A teď si představte, že přivedete robota a dvacet minut do něho kopírujete data a výsledek je úplně stejný jako 18 let vzdělávat člověka. Ještě si můžete vybrat, jaký odborník to bude a nemusíte řešit žádné vlohy, handicapy, problémy v mozku toho konkrétního člověka. Místo spousty let práce všech v podstatě jen něco zkopírujete na flešku a výsledkem není jen knihovna učebnic, ale právě díky AI lze předpokládat, že se zvládnou i věci obdobné, podobné, související, a to rychle, spolehlivě a s minimem chyb, protože neexistují emoce, neexistuje rozptylování. Robot může pracovat 24 hodin denně, nepotřebuje spát. Tipuji, že místo pěti lidí tu může být jeden robot. A bude vždy lepší než většina z nich. Ve všem.
Neříkám, že za deset let, možná za třicet. Ale ta chvíle podle mne přijde. A rozhodně to nevidím jako apokalypsu. Roboti prostě budou pracovat místo lidí. Jen pořád přemýšlím, co budou dělat ti lidé. Tak jako mě třeba teď nechce nikdo přijmout v 55 letech do kvalifikované práce a všichni chtějí třicátníky se současnou vysokou školou. Stejně tak potom nikdo nebude chtít lidi a všichni si raději zakoupí roboty. A to dokonce i kdyby z nich měli platit daň, kterou budou všem lidem na zeměkouli přispívat na základní příjem bez práce. Ale co ti lidé budou dělat, to opravdu netuším. Asi nějaké pseudopráce nebo záležitosti orientované zase jen na lidi. Ale i ty soudy podle mne převezme AI, protože čekat na rozsudek do doby, když už je polovina účastníků sporu mrtvá stářím, což se dnes u složitějších věcí děje, to také nikdo v budoucnosti neakceptuje. Navíc sporů bude více, lidé se budou nudit, budou mít čas vymýšlet triky na své bližní. Soudy budou muset být rychlé a právo předvídatelné. To jsou věci, které se příliš nedaří, a podle mne to zase vyřeší až AI.
Z mého pohledu vše směřuje k všeobecnému blahobytu, kdy pracovat budou roboti, přemýšlet bude AI, možná tu bude nějaká malá skupina elitních vědců, kteří budou řešit revoluční věci nebo udržovat AI, ale většina lidstva se bude nudit. Dokonce mám obavu, že se pak naprosto logicky legalizují nějaké látky nebo zařízení umožňující jednotlivci maximální relax a spokojenost, něco ve smyslu „Orbíku“ z filmu Spáč (1973). Aby nebyly agrese či frustrace a svět se příliš nenudil.
A jakou budoucnost čekáte vy?
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-5-59-bojiste-jako-laborator-umele-inteligence-a-vse-je-povoleno-246834
https://kopeckykamil.cz/index.php/blog/351-vyuziti-umele-inteligence-ve-vysokoskolskem-vzdelavani-podpora-studentu
