Článek
Jsem starší ročník a proto si pamatuji, s čím nás týraly soudružky učitelky za socialismu. Také moje děti si prošly porevolučními státními základními školami a žádný výraznější posuv jsem tam neviděl. Nechci kritizovat, vím že to není žádná legrace učit děti, kdy každý je z jiné rodiny a jinak geneticky a výchovou vybaven. V rodinách se vštěpují nejrůznější měřítka hodnot a kulturní úroveň je také velmi rozmanitá (umím si utřít zadek, neplivu, nemluvím sprostě, vrchol úspěchu pro mne není zbít šprta). Pořád se volá po inkluzi, po tom, aby byl kolektiv ve třídě co nejrozmanitější a aby spektrum osobností a socioekonomických levelů rodin dětí bylo co nejširší, všem to prý strašně pomůže.
Ve výsledku chápu, že učitel je spíše něco jako krotitel, kdy primární úkol je udržet pořádek a k tomu slouží hlavně neustálé zastrašování a nepřiznaná válka mezi pedagogickým sborem a žáky, kdy termíny, známky, písemky, průměry a maximální tempo a dril vykonají své a dosáhnou toho, že jsou všichni studenti neustále maximálně zaměstnaní. Ti, kteří na všechno kašlou, tak na ty je systémem vyvíjen tlak, pětky neřeší vyučující, ale rodiče, kteří jsou při propadání pozváni na kobereček a tak ani ti nejhorší studenti pedagogy neotravují a snaží se být neviditelní, protože doma dostali instrukce, ať rodině dá systém pokoj, že není potřeba skoro nic umět, ale rodiče nechtějí problémy.
Pro pedagogy je to rutina, samozřejmě jsou lepší a horší učitelky (sem tam i učitelé) a lepší a horší školy. Nicméně z dob socialismu se to prostě překlopilo do kapitalismu, černobílé vidění při výuce podle mne zůstalo stejné, změnily se ideologie a hodnoty, osoby zůstaly a jakákoliv snaha cokoliv změnit vždy narazí na ty desetitisíce rutinérů, kteří nic měnit nechtějí a jedou si svou. Když se nějaký pedagog liší směrem nahoru, tak je to dle mne stejné, jako kdyby na jiném pracovišti přišel někdo ukazovat, že zvládne dvakrát tolik práce nebo pracovat lépe za stejné peníze či čas. Prostě trhá partu, kazí to ostatním, žádný kolektiv na světě tohle nebude tolerovat. Lišící se nadšenec bude buď otráven a přizpůsobí se nebo bude z kolektivu eliminován, případně přijde k rozumu, odejde ze státní sféry sám a najde si nějakou alternativní školu, kde neřeší primárně hlídání a zastrašování, ale kde rodiče dětí za školu platí a škola je k dětem přívětivá, jiná a děti motivované.
Je to stejný rozdíl jako jít do restaurace třetí cenové a najít tam všude stejné ušmudlané typy, pro které je nejdůležitější to levné pivo a kolektivy napříč republikou si v těch putykách budou podobné jako vejce vejci. Nebo půjdete někam, kde hlídá u vstupu ochranka, chodí se v obleku a uvnitř jsou jen ti, kteří se umějí chovat, neperou se a nepokřikují. Jsme jen lidé a to obnáší velmi široké spektrum osobností a chování. Práce s lidmi je vždy ta nejnáročnější a vyčerpávající. To ale nemění nic na tom, že ji lze dělat lépe nebo hůře.
Co vidím v případě naší republiky jako katastrofu je to, že se preferují určité skupiny profesí podle toho, jak silné mají odbory a profesní spolky. Tak došlo k tomu, že za posledních třicet let od revoluce neustále poslouchám, jak ty světlé zítřky určitě už každou chvíli přijdou, ale jak je strašně podfinancované školství a tím, že se tam ty peníze dají, tak se vše zázračně a samo vyřeší. A samozřejmě se pak děje to, že to pořád nestačí a pořád se chce více a více. Když už někdo měří výstupy, tak naprosto stupidním způsobem, že jen porovnávají nějaké písemky, výkazy či statistiky známek či testů. O tom, že za měsíc po testu už většina žáků neví z látky nic, pokud se to znovu nenabifluje na další velký test, aby to pak opět zapomněla, to se neřeší.
Přitom jediný relevantní výstup z hlediska společnosti je, zda školství připravuje studenty pro život, zda jsou finančně gramotní, zda se orientují v nejzákladnějších právních věcech, umí se vyjadřovat a zda jsou ve svém oboru, na který se zaměřili, dobří. Průměrování, kdy musí všichni umět všechno, nejlépe kopírovat učebnici a nejlepší je ten, kdo má fotografickou paměť, to je čiré zlo. Že se nepřipouští žádné pochybnosti a pravda je vždy jen jedna a o věcech se nediskutuje, to je také katastrofa našeho školství a společnost pak podle toho vypadá. Nejsme rozumní a vzdělaní, jsme jen věřící. Vybereme si pravdu podle nějaké autority, tak jako ve škole a té pak slepě věříme. Často celý život. Vlastní rozum a kritické myšlení se vůbec nenosí, celou školní docházku ho v nás zabíjeli.
Ani společnost za vlastní myšlenky odměnu nedává, protože máte kolem sebe všude stále vesměs jen absolventy našich škol. Pochybování o čemkoliv a vlastní či nedejbože jiný než obvyklý pohled na jakoukoliv věc se téměř vždy trestá. Pokaždé, když jsem říkal něco jiného, než je oficiální pravda či text v příručce, přestože jsem to pečlivě promyslel a udělal syntézu a verifikaci logikou i fakty a zkušeností, tak jsem se setkal s úžasem, kdy na člověka zírají, že si nenastudoval správný text, tak jako oni nebo se zbláznil, vždyť si právě škodí a recitovat je přeci tak snadné a učíme se to už odmala. Odměňováni jsou v naší kotlině všude jen opakovači a sociálně zdatní, kteří jdou s proudem a opakují ve správnou chvíli správné věci, tak jako ve škole. Jede se rutina dál a dál. A chudneme a blbneme.
Naše školství pro úspěšný život a pokrok v naší zemi podle mne opravdu nepřipravuje. Podle průzkumů ideální povolání absolventa vysoké školy, tedy těch nejlepších a elity, která má zajistit bohatství naší země, není tvořit, být v něčem nejlepší, přijít s něčím novým, zlepšit svět. Nene, oni nechtějí riskovat, něčím se lišit, za něco svého bojovat, mít vlastní vizi, to je ve škole odnaučili a mnohokrát viděli, že za to odměna skutečně není a je to vnímáno místními autoritami jako nežádoucí.
Většina absolventů chce podle průzkumů být úředníky, pracovat pro stát či ve velkých korporacích, mít své jisté peníze za docházku a aby jim nejlépe stát celý život platil za to, že si odtrpěli ty strašné české školy a biflování věcí, které jsou obvykle z 90 procent na nic a v životě nepoužitelné. Ale jde o diplom a ten je jediná prakticky použitelná věc z celého školství a berou se za něj peníze, ale musí být člověk zaměstnanec státu nebo být lékař či právník nebo jiná preferovaná profese. To je cíl těch nejlepších z nás a ti ostatní po škole nejdříve narážejí do zdi, než se rozkoukají a pochopí, že praxe se od našeho školství fatálně liší a mohou všechno, co se léta učili, v klidu zapomenout a začít kopírovat lidi z praxe a nahradit učitele svými šéfy. Škola je naučila poslouchat a ráno vstávat, to je celé. Před dvěma sty lety by to asi stačilo, ale dnes nás převálcuje každá země, kde školství nechrlí jen úředníky či roboty.
Každý patnáctý občan republiky řeší exekuce, z čehož vyplývá, že finanční gramotnost je naprosto ubohá a morálka i sebekázeň a ochota si cokoliv odepřít velmi špatná. Co tedy ty školy učí? Čím tam žáci tráví 9 a více let čas, když se nenaučí ani úplné nezbytnosti pro život, jako je sebeovládání a umět si spočítat výplatu a výdaje?
Ohledně inovací nebo vlastních řešení si troufám tvrdit, že co se v téhle zemi neobkreslí zvenku a se zpožděním, to neexistuje. Postupně vyplývá, že i naše vědecké a intelektuální elity se nezmohly na nic jiného, než fixlovat s publikováním článků v „predátorských“ (vlastně falešných) vědeckých časopisech a z toho plynoucí odměnu z kapes nás všech si pak užívat a vydávat na nadstandardní životní styl či dělat místní kariéry, aniž by cokoliv původního předvedli. Prostě jsme stát plný kopírek a chytráků, což není žádná náhoda, ale přesně toto chrlí naše skvělé školství.
Stále častěji slýchám hlasy, že naše školství je nereformovatelné. Že ani tak stupidní věc, jako je šikana, se nezvládá řešit a má s ní zkušenost většina studentů a věc se všude pouze bagatelizuje, místo aby se systémově řešila. Za jakoukoliv šikanu je vždy a beze zbytku zodpovědný učitel, který ji nerozpoznal a včas nezastavil, ale to je samozřejmě práce navíc, tak se to udržuje v nějakém rámci, aby to nedosahovalo intenzity, kdy už by to musela řešit policie. Psi štěkají, karavana jde dál, jede se v kolejích jako vždy, jen občas odbornice na šikanu kroutí hlavou, jak vyučující při nějakých školeních o šikaně obtěžuje a jak to přehání. Prý si občas poslechne, že vojna za socialismu, to byla šikana, tohle je čajíček a je slaboch ten, kdo to vůbec řeší. Jenže na vojně za socialismu se při šikaně i umíralo, ale opět je to celé o tom, jaké lidi systém převzal z minulosti a bohužel i o tom, jaké lidi chrlí pedagogické fakulty a co odkoukají od těch, kdo již v systému jsou a určují kurz.
Učitel by měl mít rád děti, měl by být opravdická osobnost a budit respekt, měl by mít morálku a cit pro spravedlnost a také chápat, že jeho práce je poslání, kdy on má svůj předmět popularizovat a žáky do něj nadchnout. Největší existující zločin je, komukoliv z žáků svůj předmět otrávit, což se děje často na celý život. Podle mne si tyto věci uvědomuje málokdo a většina si jede rutinu. Proč být nejlepší, když stačí to minimum a hlavně být přítomen a nejjednodušším způsobem to odbýt stejně tak, jako za našich mladých let. I tehdy byly osobnosti, ale byl to tak jeden z dvaceti a přiznejme si, že i po spoustě let na takové vzpomínáme s láskou a často nás pro svůj obor nadchli a jen kvůli takovým učitelům člověk svůj obor dělá.
Bohužel většina, které jsem u svých dětí na školách potkal, je takových, kteří svůj obor dokonale zdiskreditují. Ze zajímavé věci, jako je matematika nebo fyzika, udělají jen básničky, učení vzorečků nazpaměť, dril na naučení postupů, netolerují chybu, nedají možnost opravy, nepostrčí, nevysvětlí, nemotivují, demoralizují. Setkal jsem se na střední škole s tím, že se zkoušel ten příšerný dlouhý vzorec pro postupné vlnění. A oni opravdu od mé ratolesti očekávali, že se tupě nadrtila celý ten vzorec nazpaměť a teď ho vychrlí a dostane jedničku a nebo ho nebude znát a dostane pětku nebo mu dopomůžou a dostane trojku. Když tam kluk začal vzorec odvozovat a popsal dvě tabule a poskládal z trojčlenek ten dlouhý vzorec, dostal sice jedničku, ale bylo vidět, že je to pro zkoušející otrava, kam by přišli, kdyby tam každý takhle odvozoval dlouhé vzorce, když jsou tam přeci všichni od toho, aby se to doma navrčeli nazpaměť a pak to vypálili na první dobrou z hlavy, písmenka, lomítka, násobení, paměť, paměť. A i kdyby to nebyl schopen vysvětlit, co to znamená, pořád to bude za dvě, ale hlavní je to vysypat ze sebe jako správný opakovač. Školství většinově u nás chrlí roboty, přemýšlení zdržuje a také se špatně hodnotí. Ve škole se látka zapíše do sešitu a doma se učí. A ve škole se pak zkouší. A ty chytáky, kdy učitel zkouší něco, co nikdy neřekl, ale trestá ty, kdo si doma nečetli učebnici. No fuj.
Tak si jen říkám, co kdo od takového systému čeká. Všechny problémy naší země nejsou o tom, že by tu byli špatní lidé nebo že by to všechny zúčastněné nestálo všechny síly a čas. Jen je tu nesmírná neefektivita ve všech směrech a nesmyslnost a zabetonování ve všem, na co je většina zvyklá snad už padesát nebo sto let.
Tomu také odpovídají třeba diskuse pod opravdu dobře napsanými a chytře vyargumentovanými články od „Líného učitele“, který poukazuje na konkrétních příkladech obvykle na systémové chyby, které by v dobře navrženém systému školství vůbec neměly existovat. Ne proto, že ti učitelé, kteří tu práci dělají špatně, jsou špatní lidé, to ne. Ale proto, že je opravdu to řemeslo někdo špatně naučil, kladl důraz na to, co podstatné není a někdo další to pak v praxi toleruje, protože je to běžná zajetá situace a rutinéři tak jedou. Naposledy byl v článku příklad učitele, který napsal rodičům vzkaz. Že se děti mají za víkend navrčet ke čtvrtletní písemce látku, která se učila X měsíců a že kdo na písemku nepřijde, tak ji bude psát stejně, jen zatrest bude ta opakovaná zkouška těžší. A že se vše průměruje a kdo to zkazí, už se z toho nevybabrá, protože mu to shodí průměr o stupeň nebo i více. Popsaná situace není žádný zločin. Jasně, že jsme si tím za socialismu všichni prošli a přesně takto se to dělalo.
Ale ten problém je v tom, že učitel je při takovémto jednání nepřítel i když se snaží dělat, že to tak není a že nějaká vyšší moc vyžaduje čtvrtletní písemku a dril nazpaměť jen na tento okamžik a co bylo před tím a co bude pak, je fuk. Úkoluje v podstatě nesmyslem rodiče i děti a je to čistě jednání z pozice moci a zastrašování, kdy se klade důraz na tu známku a tomu se podřídí vše, místo aby šlo o to, aby děti měly předmět rády, byly v něm kreativní, nehrály si na paměťové médium, ale aby se zvládly pod vedením vyučujícího ve škole naučit to, co po nich pak škola bude za výstupy chtít. Ne látku, ale kompetence. Vědět, jak se věci řeší, co vlastně dělám, rozdělit to na menší úkoly a dojít k cíli, to je klíč. Látka nazpaměť je ta výplň, která je sice důležitá, ale ne tak, jako chápat celek. Z látky by měly stačit i jen fragmenty a nějaká kostra, data jsou na každém rohu, jen se musí vědět, jak to použít a k čemu to v praxi je. Extrémní objem učiva navrčený naráz znamená, že sice je pak co vykazovat směrem nahoru a co zkoušet, ale ten žák toho zase 80 procent do měsíce zapomene, pokud se učí tímto způsobem. Navíc to pak nedokáže aplikovat ve svém životě, ani neví proč se to učí a k čemu a jak to v praxi použít. Učení pro učení a pro zkoušení. A přesně o tom to je.
České školství jako takové chápe sebe jako středobod systému a hlavní produkt. Studenty pak jen jako nějaké formální odůvodnění své existence a pomůcku pro výkazy směrem ke státu, který to všechno platí a všechny ty instituce a lidi v nich živí. Prostě školství je to auto a studenti jsou ten benzín, který spálí a podle spáleného množství nafasuje finance na svou další existenci a dokola a dokola.
Vůle k jakýmkoliv změnám je naprosto minimální. Je to pro všechny jen práce navíc a tu nikdo nechce. Odlišně a lépe mohou fungovat jen takové školy, které někdo založil „na zelené louce“ jako úplně nové a s nadšenci, kteří ještě nepoznali rutinu a nepoznamenala je ta klasická opakující se špatná škola, kam se chodí jen do zaměstnání. Co jsem sledoval, tak naprosto nikdo z učitelů mých dětí nechápal kvalitu výuky ve smyslu, zda mají žáci jeho předmět rádi a co si o něm myslí, jako relevantní měřítko své práce. Ne, hlavní měřítko kvality práce učitele je docházka, bezproblémovost a úředničina vykázaná tak dobře, aby měl pak ředitel minimum práce a všichni inspektoři a další instituce byli formálně spokojeni, že u všeho byl dodržen standardní postup a všechny formuláře a výkazy splňují kritéria a průměry. Školství je úřad. Výstupem jsou lejstra, nikoliv žáci. A to je katastrofa. A do budoucna si zaděláváme na problém, který bude ještě mnohem větší.
Zdroje :
https://www.edukacnilaborator.cz/novinky/hledani-nejslabsiho-prostredi-i-vzhled-sikany-ve-skolach-pribyva-je-obeti-i-vase-dite
https://medium.seznam.cz/clanek/marketa-kadlecova-jak-chceme-digitalizovat-kdyz-misto-ict-ucime-historii-pocitacu-65622
https://medium.seznam.cz/clanek/liny-ucitel-dopis-uciteli-matematiky-na-zakladni-skole-64749
https://byznys.hn.cz/c1-63484580-kde-chteji-pracovat-cesti-studenti-idealni-zamestnavatel
https://www.czso.cz/csu/stoletistatistiky/ceske-skoly-v-cislech
https://www2.deloitte.com/cz/cs/pages/public-sector/articles/exekuce-v-cesku.html
