Článek
Kritické myšlení je oprávněně považováno současnou pedagogickou veřejností za myšlenkový základ efektivní výuky. Je s podivem, že tento nepochybně inteligentní přístup se jaksi nepromítá do tvorby některých učebních textů pro první stupeň základní školy nebo jen ve velmi omezené míře.
Zejména učebnice předmětu nazývaného povětšinou Vlastivěda jsou z mého pohledu kriticky myslícího jedince ukázkou naprosto nevhodné formy, než jakou by výsledný útvar měl mít. Autoři a autorky pomíjejí především zásady přiměřenosti a srozumitelnosti.
Texty jsou zpravidla sestaveny útržkovitě a ke všemu typograficky nepřehledně. Na jedné stránce učebnice sdělují žačce či žákovi nemalé množství informací, které průměrný kluk či holka prostě nepoberou. Ne, nepovažuji dnešní žáky za nedostatečně nadané či vnímavé. Je jim 10 či 11 let a rozhled plně odpovídá věku. Nekompetentní a neschopní vcítění jsou ti, kdo pro ně učebnice píší.
Otázkou je, proč autoři postupují tak, že výsledky jejich práce jsou očividně chabé.
Předpokládám, že důležitým faktorem, který výrazně ovlivňuje tvorbu českých učebnic pro 1. stupeň ZŠ, je konkurenční tlak tržního prostředí. Aby se vydání učebnice finančně vůbec vyplatilo, nelze se s tvorbou textu nějak zvlášť párat. Vydavatel a nakladatel autora jiného než plytce kompilační textu nevalné úrovně nemůže a nedokáže zaplatit.
Okolnosti zde výše i níže uvedené napovídají, že učebnice pro zmíněnou cílovou skupinu vznikají především vykucháním (maximální redukcí) učebních textů pro stupeň druhý nebo dokonce učebnic středních škol. Z odstavce či celé stránky předlohy zůstane jedna či dvě věty a hotovo. Bez podstatných úprav. Pak se přidá graficky oddělený boxík nebo více odstavečků na barevném pozadí s doplňujícím sdělením nejstručnějšího obsahu a jede se dál.
Typografická úprava českých učebnic vlastivědy jednoznačně přijala za vzor komerčně úspěšné, ale obsahově přihlouplé překladové encyklopedie pro malé a zvídavé angloamerické čtenáře. Prvotním záměrem vydavatele je umístit do publikace velké množství co nejmenších barevných obrázků, protože jen v takovém případě považuje zákazník cenu knihy za přiměřenou. V jedné publikaci nakoupí všechno.
Nad k nule se blížící informační hodnotou slovního doprovodu tuctoví příslušníci konzumní společnosti příliš neuvažují. A ti, co o souvislostech přemýšlí, nemají na výběr. Jsou tržně bezvýznamnou skupinou.
Obrázkový aparát tuzemských vlastivědných učebnic také svědčí o velmi nízké úrovni chápaní souvislostí popisovaných jevů členy autorských týmů.
Příklad za všechny. V jedné vlastivědné učebnici (nemíním adresně kritizovat) je mapka podnebných oblastí Česka, která barevnými fleky na slepé mapě bez vodních toků a měst naznačuje, kde je teplo, kde jakž takž přijatelně a kde chladno. Plošné znázornění podnebných areálů vypadá sice přehledně, ale vůbec nezdůrazňuje, tedy obrazem neverbálně neozřejmuje zcela zásadní závislost dlouhodobého rázu povětrnosti na nadmořské výšce té které oblasti.
Obrázek, který by ve svislém řezu dětem přístupně sděloval, že při spodním okraji ilustrace „dole“ u řeky v nížině je povětšinou teplo a na vrchu v horách chladno a zima, se do knihy nedostal.
Proč?
Autory učebnice jaksi nejspíše minula i ta nejzákladnější učitelská invence a intuice vyplývající z plného pochopení popisovaného jevu. Je-li sdělení o podnebné oblasti předáno třídě tak, jak bylo právě naznačeno, žáci i žákyně si povětšinou vytvoří nesprávnou představu příčin a následků. V místě jejich bydliště je chladno, protože žijí v temně modrém fleku. Nebo teplo, protože jejich skvrna je červená. Souvislost s výškovou polohou uniká.
Další smutnou kapitolkou vlastivědných učebnic jsou obrazové miniatury, které základní i doplňkový text doprovázejí. Používat do knihy pro školáky ve věku 10 až 12 let ilustrace v rozměru typicky 6 na 4 centimetry je vůči schopnostem dětí vnímat naučný obrázek jednoznačně nekorektní. Informační hodnota svého druhu „známkové tvorby“ pidiobrázků je velmi nízká.
Je s podivem, že trend vykuchaných učebnic toleruje státní správa a politické orgány Česka. Schvalovací proces zjevně trpí velmi nízko nastavenou laťkou přípustnosti. K dětem se dostávají učebnice, které by měly být především zásadně přepracovány, když ne naprosto zavrženy.
Kriticky by se mělo myslet i na ministerstvu školství.
Jiří Macoun
