Článek
V hotelu White House na pattayské pláži Jomtien trávili své prázdniny manželé důchodci, dejme tomu Kadlecovi. Pán měl podle seznamu hostů 77, paní 75 let. Dlouho se nijak neprojevovali, ani nic nepotřebovali. Ale jednou v podvečer, kdy jsem měl v hotelu obvyklou půlhodinku pro hosty, Kadlecovi přišli. Sedli si naproti mně do klubovek u recepce. Po obvyklých oficialitách jak se mám, nebo to je dneska hezky, se rozhostilo poněkud nepříjemné ticho. Napětí v pohledech starých manželů bylo evidentní. A tak jsem se zeptal:
„Co je za problém, přátelé?“
Manžel zarytě mlčel. Manželka nejdřív předvedla vibraci kolen, tak jak to známe u nervózních sedících. Pak přišly ty obvyklé úvodní a nesmyslné citoslovce typu: „…ehm,…mno,…ééé,…no teda,…ach, …vlastně…“
„No tak to vyklop, babo,“ řekl jsem si v duchu. Už jako maličký chlapec jsem od své milované zlaté babičky Fanynky dostával ponaučení:
„Jiřánku, myšlenka je volná jako pták. Myslet si můžeš, co se ti zlíbí. Ale co kdy, kde a komu řekneš, si vždycky dobře promysli.“
...
Takže místo, abych paní Kadlecovou počastoval titulem baba, myslel jsem si své. I když ani to není pro tento blog myšlenka vhodná, natož publikovatelná.
Místo toho jsem se v předtuše, že mě čeká něco opravdu zvláštního, s předstíranou empatií dotyčné zeptal:
„Mohu vám nějak pomoct, madam?“
„Ano! Mohl byste vypustit bazén! Nebo aspoň zařídit, aby ho někdo vypustil a zase napustil čerstvou vodou, když jste jako ten náš delegát!“
A je to tady. Pakárna! Jak jsem předpokládal. Tak to jsem zvědavý na důvod! Zeptal jsem se tedy:
„Proč?“
„Protože si sem různý chlapi tahaj thajský holky, koupou se s nima v našem bazénu, nebo se tam ty čůzy čvachtaj samy. A všechny maj AIDS!“
„Prosím?“
„No ano!“ vedla si dáma svou. „Četli jsme ve sto plus jedničce článek o tom, že všechny thajský prostitutky mají AIDS!“
Pan Kadlec manželčiny informace nikterak nekomentoval. Mlčel jako hrob.
„A my se v tom bazénu odmítáme koupat, abysme nic nechytli!!!“
Manžel sotva znatelně kývl hlavou.
Pomyslel jsem si, že na takhle staré a atrofované tkáně může virus HIV zaútočit jen těžko. Zajímají ho naopak tkáně mladé, neatrofované, že? Ale opět jsem si svůj názor nechal pro sebe.
„Dobře, madam, rozumím. Teď hned jdu na recepci a zeptám se, zdali by v tomto problému mohla být učiněna nějaká náprava. Vydržte, prosím, ihned vás o výsledku svého jednání budu informovat.“
Zvedl jsem se a odešel na recepci. S recepční jsem chvíli na oko vedl lehkou konverzaci o všem možném. O bazénu pochopitelně nepadlo ani slovo. Během rozhovoru mě napadlo řešení, a tak, asi po pěti minutách jsem se vrátil ke Kadlecovým.
...
„Mám pro vás dvě zprávy. Jednu špatnou, jednu dobrou. Kterou chcete slyšet dřív?“
„Tak nejdřív asi tu špatnou, viď, táto?“
Táta opět sotva znatelně pokýval hlavou. Řekl jsem:
„Bazén není možné podle vedení hotelu vypustit. Vypuštění a napuštění by trvalo minimálně dva dny a ostatní hosté by bez bazénu udělali skandál! Ale zpráva dobrá je ta, že zde máme aseptické mýdlo Protex. Jedná se o čerstvý hygienický hit letošní sezóny, kterým smyjete po koupání v bazénu kompletně všechny bakterie. Takže bacily AIDS, i kdyby je nějaká prostitutka do bazénu vypustila, spláchnete s pomocí tohoto mýdla za pár vteřin.“
Sám sobě jsem se v tu chvíli divil, jak (ne)uvěřitelně lžu! Bez občasného poopravení skutečnosti se ale zástupci cestovek prostě neobejdou.
„Jak že se to mejdlo jmenuje?“ zeptala se dáma.
protex
„Protex, madam. Je k dostání prakticky ve všech sámoškách v okolí. Cena? Legračních patnáct Báthů. To stojí za život, nemyslíte?“
„No jó, tak nám teda název toho mejdla napište. Koupíme si ho, viď, táto?!“
S úlevou jsem fixem napsal na hotelovou vizitku název mýdla a podal ji dámě.
„Dobře, věříme vám,“ řekla paní Kadlecová a zvedla se z klubovky. Manžel ji ihned následoval, jako kdyby byl jejím odrazem v zrcadle. „Ale chraň vás pánbu,“ pohrozila ještě prstem, „jestli ten AIDS chytíme!“
Chraň vás pánbu?! Ale no tak, dejž to pánbu, jsme přece v Thajsku! Zaplať pánbu tady všemu šéfuje Buddha, babo!
