Článek
Tehdy měl v úmyslu vybudovat a následně i provozovat hotelový resort.
„Jsi dobrý vyjednavač, tak tam něco levného sežeň,“ poručil sofistikovaně.
…
Vyrazil jsem tedy z Bangoku přes Surat Thani, kde jsem přespal. Ráno jsem se zeptal na cestu za svým cílem. Recepční mi ochotně vysvětlil, kde je autobusový terminál, odkud jezdí spoje k západnímu pobřeží. Autobusák jsem našel snadno. Byl jen kousek od hotelu. Cesta trvala jen něco přes dvě hodiny a byla by celkem příjemná, kdyby si vedle mě nepřisedla velice tělnatá Thajka. V pohádce o Budulínkovi by hrála hlavní roli. Obezita je u domorodců celkem neobvyklým fenoménem, ale, jak vidno, chybička se vloudila. Navíc mě začala vytrvale balit. Kdybych seděl do uličky, přesedl bych si. Ale mastodont mě prostě nepustil. Navíc, snad aby dosáhla svého, mě začala krmit vším možným ze své velké plné igelitky, kterou byla z části zavalena. Modlil jsem se, aby už vystoupila. Kdepak! Svou přízní a pamlsky mě oblažovala až do cíle mé cesty.
…
Když jsem nakonec vystoupil s žaludkem na vodě z vnucované lásky a přejedení, zjistil jsem, že městečko Takua Pa je docela milou ospalou dírou, jen vzdáleně připomínající zašlou slávu havířského řemesla. V překladu znamená název Cínový Důl. Cín se zde těžil několik desetiletí. Dnes je město s mírně ošuntělou patinou už jen vzdálenou připomínkou starých časů.
...
Nekonečné pláže na břehu Andamanského moře, vhodné k výstavbě resortů, byly na dosah. Jak se ukázalo, nápad mého šéfa zase nebyl nikterak originální. Kousek od Takua Pa už pár resortů s bungalovy bylo. V jednom z nich jsem se ubytoval s úmyslem, že během pár dní, co zde strávím, jako dobrý vyjednavač nějaký ten levný pozemek ke koupi seženu.
Budulínek
…
Odpoledne jsem se povaloval na pláži. Po večeři, zmožen cestováním a komunikací s thajskou tučnicí, jsem ve svém bungalovu usnul jako mimino. Kolem půlnoci mě probudil řev.
„Tu kééééééééééé, tu kééééééééé, tuké, kééééé, kéé!“ řval kdosi, nebo cosi.
Proboha! Co to je? Nějaká obrovská opice? Takhle může hulákat snad jen gorila! Ale ty v Thajsku přece nežijí! Nebo orangutan? Ten se tady sice vzácně vyskytuje, ale že by řval s takovou intenzitou? Během přemýšlení o původu kraválu jsem opět usnul.
„Tu kéééééééé, tukééééééé, tu kééééééé, ké kéééééé!!!
Znovu a znovu. Až do rozednění!
…
Nevyspalý, a asi nezdravě vypadající, jsem ráno dovrávoral do hotelové restaurace.
„Prosím jednu kávu. Bez mléka, bez cukru.“
„Copak, copak,“ zeptal se mě číšník. „Necítíte se dobře, pane?“
„Teď už to docela ujde, ale vůbec jsem se nevyspal.“
„Chápu, měl jste v bungalovu na noc návštěvu…“, řekl číšník a spiklenecky zamrkal.
„Kdyby aspoň tohle, ale někdo vedle mé chatky celou noc řval! Chodí vám sem z pralesa nějaké opice, nebo co! Měl jsem docela strach!!!“
„Strach?“ řekl číšník a rozesmál se upřímně na celou restauraci. „Pojďte se podívat, pane, z čeho jste měl strach.“
Pokynul mi, abych ho následoval. Došli jsme k mému bungalovu. Číšník mi ukázal na kmen staré pinie. V jednom místě byla odchlípnutá kůra.
„Tak tady je ten zvukový instalatér,“ řekl s úsměvem číšník. „Pojďte blíž, pane.“
Ukázal pod kůru stromu, kde v dutině ležela ještěrka. Sice trochu větší, než normální ještěrky, ale tvar tělíčka měla stejný.
„To je Tu Ké, pane. Tedy thajsky. Po vašem je to gekon.“
„Takhle malé zvířátko tak strašně řve?“
„Ano, když toká. Je tady asi někde v okolí samička, kterou cítí. No to víte, samečci kvůli samičkám tu a tam provádějí různé vylomeniny, vždyť to znáte, že, pane? Tenhle je asi mimořádně hlasově obdařen. Ale není se čeho bát. Je to jen neškodné malé zvířátko.“
„Dobrá, odpouštím mu,“ ulevil jsem si.
„A ještě drobnost, pane. My Thajci věříme, že když se během toku gekona narodí dítě, má celý život štěstí. V dětství i v dospělosti.“
„A co vy, narodil jste se při křiku gekona?“ zeptal jsem se.
„To nevím,“ řekl číšník. „Neví to ani moje maminka. Ale možná, že se někde poblíž schovával, možná i trošku tokal, protože mám celý život štěstí. Mám dobře placenou práci, která mě baví a jsem zatím zdravý. Tak co víc bych si přál, pane?“
…
Další noc jsem se vyspal už líp. Gekon sice tokal, ale z větší dálky, která zmírnila decibely jeho démonického řevu. A navíc, jak jsem byl poučen, zvířátko sice řve, jak na lesy, ale jinak je naprosto neškodné. Co jediné rušilo klid mého spánku byly noční můry, v nichž mě po pláži naháněl tokající thajský Budulínek s velkou igelitkou plnou cukrovinek!
