Článek
Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, a já, otec tří dětí a držitel zbrojního průkazu, jsem se vydal s na příjemnou lesní túru. Dva kluci, 12 a 14 let, a čtyřletá princezna za mnou v závěsu. Co by se mohlo pokazit, že? No, jak se ukázalo, celkem dost.
Kráčeli jsme si zvesela po lesní cestičce, když tu náhle, za ostrou zatáčkou, na nás „vykoukl“ asi dvacetiletý mladík. Maskáče, tričko s Miraiem, s pistolí u pasu a puškou AR-15 v rukou. Opřený o strom, jako by na někoho číhal. V hlavě mi okamžitě naskočila tragická událost na Karlově univerzitě a já se proměnil v něco mezi lvem chránícím svá mláďata a Johnem McClanem. Děti jsem instinktivně „odhrnul“ za sebe a nahmátl svou zbraň.
V tom se z lesa vyřítila skupinka dětí, nesoucích dalšího „zraněného“ klučinu. Mladík vytáhl mobil, začal je fotit a povzbuzovat. A mně to konečně došlo. Airsoft. Branná (asi táborová) hra. Mladík byl vedoucí na kontrolním stanovišti a jeho zbraně byly jen atrapy. Ale vypadaly sakramentsky věrohodně.
Oddechl jsem si tak, že kdybych měl ocas, určitě bych jím rozbil pár oken. Mladík si mne ani nevšiml. Nechtěl jsem všem přítomným kazit legraci nějakým poučováním a raději pokračoval s dětmi v túře. Zbytek výletu jsem pak strávil přemýšlením. Airsoftové zbraně patří do kategorie D a mají se nosit na veřejnosti skrytě. Je turistická trasa považována za veřejné prostranství? Co ten mladík? Uvědomoval si vůbec, jakou paniku mohl způsobit? A co já? Mohl jsem ho zastřelit!
Tato zkušenost mě přiměla k zamyšlení nad několika věcmi. Za prvé, ačkoli chápu a podporuji airsoftové hry, je nesmírně důležité, aby se hráči chovali zodpovědně a s ohledem na ostatní. Jasně, maskáče a atrapy zbraní k tomu patří, ale je třeba dbát na to, aby nevypadaly příliš reálně (což je nereálné přání) a aby se neobjevovaly na místech, kde by mohly způsobit zbytečný poplach. Viditelné označení herního perimetru a hráčů by možná také stálo za uvážení. Nápis na zádech: „Nezastřel mě troubo, jsem airsofťák!“ bych třeba já velmi ocenil.
Za druhé, tato situace mi připomněla, jak tenká je někdy hranice mezi životem a smrtí. V tom zlomku sekundy, než mi to došlo, jsem byl připraven použít svou zbraň. A i když jsem si jistý, že bych nejdřív křičel a varoval, co kdybych byl v ještě větším stresu nebo kdyby se situace vyvíjela jinak? Co kdyby na nás mladík z legrace zamířil?
A konečně, tato příhoda mi připomněla, jak důležité je mít zbrojní průkaz a umět se zbraní zacházet. Ne proto, abych si mohl hrát na hrdinu, ale proto, abych mohl v případě potřeby ochránit sebe a své blízké. A také proto, abych si uvědomoval, jakou zodpovědnost nošení zbraně s sebou nese.
Takže až příště vyrazíte na rodinný výlet do lesa, mějte oči na stopkách. Možná narazíte na skupinku airsoftových nadšenců. A pokud ano, nepanikařte. Zhluboka se nadechněte, připomeňte si, že je to jen hra, a pokračujte v cestě. A pokud máte zbraň, mějte ji vždy pod kontrolou a používejte ji jen v krajním případě. Nejsme na divokém západě.
Prosím všechny airsoftové nadšence: Užívejte si svou hru, ale mějte na paměti, že ne každý sdílí vaše nadšení pro realistické atrapy zbraní. Buďte ohleduplní k ostatním a vyhněte se místům, kde by vaše „zbraně“ mohly vyvolat paniku.
Všem rodičům vzkazuji: Mluvte se svými dětmi o bezpečnosti. Naučte je, jak se chovat, když narazí na někoho se zbraní, ať už je to skutečná nebo ne. A hlavně, buďte vždy připraveni na neočekávané. Protože jak se ukázalo, i obyčejný rodinný výlet se může změnit v akční thriller.
Zdroje:
- Zbraně podléhající zákonu o zbraních a podmínky jejich nabývání a držení
- Legislativa airsoftových zbraní v Česku
- Zbrojní průkaz
- Článek je inspirován skutečnou událostí, kterou jsem nedávno osobně zažil a má sloužit k zamyšlení nad problematikou airsoftových zbraní a jejich používání na veřejnosti. I když je značně odlehčen a psán s humorem, jeho poselství je vážné a důležité.
