Článek
Dne 24. srpna 1939 podepsali předseda Rady lidových komisařů (vlády SSSR) V. M. Molotov a ministr zahraničí vlády Německé říše J. von Ribbentrop v přítomnosti Generálního tajemníka ÚV VKS(b) Stalina a náčelníka generálního štábu Rudé armády, komarma I. stupně B. M. Šapošnikova, „Úmluvu o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik.“ Podpis úmluvy a dalších dvou dokumentů „Německo-sovětské smlouvy o hranicích a přátelství“ a „Tajného doplňujícího protokolu“ uvolnil parcelaci „panského Polska“ mezi německou a sovětskou „stranu a vládu“. Deklarovaná pomoc vlád Francie a Velké Británie Polské republice na sovětskou agresi skrytou do extravagantní diplomatické svévole 3. září 1939 odstartovala druhou světovou válku. Státní administrativa USA 5. září deklarovala svou neutralitu.
Tyto svévole sovětské „strany a vlády“ „třídně“ objasnil plukovní komisař (plukovník) N. J. Osipov v listu Politické správy Rudé armády „Politučoba krasnoarmějca“ článkem „Vojny spravědlivyje i něspravědlivyje“:
Války vedené vojskem socialistického státu jsou vždy spravedlivé, a proto nezáleží na místě, kde probíhají boje a už vůbec ne na tom, kdo je začal. Jelikož Rudá armáda má internacionální závazky, pokud pomoc přinese žádoucí politické výsledky, bude poskytnuta. Spravedlivý charakter válek vedených SSSR však nevylučuje strategické, ani operačně-taktické útočné akce Rudé armády! Podle Stalinových příkazů překročí státní hranice SSSR a věrna Leninovu odkazu zničí nepřítele na jeho území silou svých zbraní.
Vojáci armád signatářů těchto smluv osadili nové hraniční sloupy SSSR a Německé říše, Brest Litevský se stal pohraničním městem. Jednotky Wehrmachtu jej obsadily 16. září 1939, takže při jeho předání svému spojenci 22. září 1939 slavnostní přehlídce „sovětsko-německého bratrství ve zbrani“ na tribuně přihlížejí zástupce 3. tankové skupiny, generál dělostřelectva M. von Wiktorin, za 2. tankovou skupinu velitel XIX. tankového sboru Wehrmachtu, generál tankových vojsk H. Guderian, a velitel 29. brigády lehkých tanků 4. armády DRRA, kombrig S. M. Krivošejn.
Snímek z přehlídky. Na tribuně zleva generálové M. von Viktorin, H. Guderian a kombrig S. Krivošejn.
Od 17. ledna 1941 postoupil do funkce velitele 4. armády, tehdy zařazené v Běloruském zvláštním vojenském okruhu, generálmajor A. A. Korobkov, podle názoru náčelníka štábu této armády generála L. M. Sandalova „… velmi činorodý velitel, rychle postupující po služebním žebříčku a zanechávající za sebou mnoho svých spolubojovníků, jenž důsledně plnil vůli velitele okruhu při rozmísťování vojsk.“
Začátkem roku 1941 je již v plném chodu příprava k „Operaci GROZA“, útoku na území Generálního gouvernementu, Německé říše a Rumunského království. Tato první etapa „globálního rozšiřování území socializmu“ bude v další etapě rozšířena na celou Evropu. Již na jaře 1941 u státní hranice na západě SSSR pravidelné jednotky DRRA postupně střídaly oddíly pohraničníků. V březnu 1941 uložil plán strategického rozvinování DRRA vojenské radě Západního zvláštního vojenského okruhu připravit a procvičit ofenzivu ve strategickém směru Brest Litevský-Varšava-Poznaň. Za měsícdostala vojenská rada 4. armády rozkaz náčelníka štábu okruhu, generálmajora V. J. Klimovskicha, rozpracovat plán krytu mobilizace, soustředění a rozvinutí součástí na Brestlitevském směru. Mužstva měla dostatek, jen „6. „Orlovská“ střelecká divize“ 28. střeleckého sboru v Brestu Litevském čítá 14 000 rudoarmějců.
Náčelník štábu 4. armády Západního zvláštního vojenského okruhu, plukovník L. M. Sandalov, v pamětech zdůraznil: „…veškerá předválečná cvičení byla orientována na průlom opevněných pozic… každý, kdo by se chtěl zabývat na brestlitevském směru obranou, by byl považován za zbabělce a panikáře“. Mužstvo bylo připravováno „ofenzivně likvidovat nepřítele na jeho území“ a nikoli se nechat „defenzívně likvidovat nepřítelem na svém území“.
Cvičení střídá cvičení často proložená aktuálními přenáškami politických zástupců velitelů součástí pod gescí člena vojenské rady 4. armády, divizního komisaře (ekvivalent armádní hodnosti generálporučíka) F. I. Šlykova. Politický zástupce velitele 75. střelecké divize 28. střeleckého sboru, praporní komisař (ekvivalent majora) B. M. Ověckij, si 5. května 1941 napsal do deníku:
Útok bude zahájen „za pochodu“…, proto jsme se měli nepozorovaně soustředit v blízkosti státní hranice … Diskuze s politickým zástupcem velitele pluku nás udržovaly v nepřetržitém střehu, v očekávání blízkého začátku války. Všichni rudoarmějci a političtí pracovníci svatě věřili, že se nechystáme obsazovat území Generálního gouvernementu, ale že Rudá armáda bude mít za úkol jen osvobození sousedního bratrského polského národa zotročeného Němci. Tím bude odvrácena hrozba útoku Německa na náš stát, my zvítězíme a válka zdevastuje jen cizí území. Jak jsme se blížili k hranicím, téma se změnilo. O útoku na Němce již nikdo nehovořil…
Dne 3. června 1941 nařídil náčelník štábu Západního zvláštního vojenského okruhu, generál Klimovskich, ve štábu 4. armády kontrolní poplach. V závěrečném zhodnocení upozornil na řadu nedostatků od formalit typu „mužstvo 33. střeleckého pluku nejde pochodovým krokem“, až po závažné závady například „baterie 204. pluku houfnic byly připraveny k palbě až 6 hodin po vyhlášení poplachu.“ Tyto poznatky neodpovídají připravenosti 4. armády ani k útoku, ani i k obraně a ovšem také ani radikálním verbálním floskulím armádních politických propagandistů.
Od 21. června byl připojen k Západnímu zvláštnímu okruhu nově založený Západní front s již vybudovaným velitelstvím v osadě Obuz-Lesna poblíž Baranoviči. Velení frontu převzal velitel okruhu armádní generál D. G. Pavlov. Jednotky 4. armády Západního frontu, 4 střelecké, 2 tankové sbory a 1 motorizovaná divize s dalšími podřízenými součástmi pod velením generálmajora A. A. Korobkova s velitelstvím v nedalekém Kobrynu zajišťují obranu Brestu Litevského.
Jelikož platná Vojenská doktrína DRRA „vylučovala přípravu obranných opatření“, generál Korobkov dostal hlášení o útoku Wehrmachtu až 22. června ve 4 hodiny ráno, takže již toho mnoho udělat nemohl. Útočníkům sice ještě stál v cestě Brestský opevněný prostor, avšak na rozkaz náčelníka Generálního štábu DRRA, armádního generála G. K. Žukova, byl v květnu 1941 vyklizen a jednotky DRRA určené k útoku na Západ ještě v plném rozsahu nenastoupily, takže útočníky nikdo nezastavil.
Letectvo 4. armády soustředěné na pohraničních letištích, ovšem za jiným účelem než obranným, vyřadil z bojů zákaz samotného Stalina „odpovídat na provokace nepřátelského letectva“, proto nezasáhlo a většinu z něj zničily nálety bombardérů Luftwaffe.
Ovládnutí rozsáhlé pevnosti realizují jednotky 45. pěší divize XII. armádního sboru pod velením generálmajora F. Schliepera. Ve 4. hod začalo útočit dělostřelectvo kromě jiných zbraní pomocí raketových systémů „Nebelwerfer“ a dvou samohybných houfnic „Karl“ ráže 600 mm. Avšak ani jejich dvoutunové náboje nedokázaly prorazit obvodové stěny a jelikož prakticky celá posádka pevnosti spala ve zpevněných kasárnách, ani tato mohutná dělostřelecká příprava útočníkovi nepřinesla očekávané výsledky. Do útoku musely být zapojeny letky bombardérů Luftwaffe. Podrobný popis dobývání pevnosti poskytne čtenáři kniha P. Carella „Operace Barbarossa“.
Obklíčení sovětských vojsk Západního frontu v Bělostockém výběžku 22-27 června 1941.
Na jižním okraji Brestu, jen stovky metrů od státní hranice, byla dislokována 22. tanková divize 14. mechanizovaného sboru. Její velitel, generálmajor V. P. Puganov, měl k dispozici 235 lehkých tanků, 34 děl a 8 800 mužů. V noci 22. června jí artilerie 34. pěchotní divize Wehrmachtu již při dělostřelecké přípravě způsobila těžké ztráty. Divizní sklady munice, pohonných hmot a maziv zasažené dělostřelbou se vzňaly a explodovaly. Velitel sboru generálmajor tankových vojsk S. I. Oborin hlásil do štábu armády, že zbytky divize v poledne 22. června dojely do oblasti soustředění jednotek armády bez prostředků spojení. Zbylo jim minimum munice a palivo jen v nádržích tanků.
Útok na město Brest vedly součásti 2. tankové skupiny 9. armády Skupiny armád „Mitte“ generála polního maršála F. von Bocka. V čele útočné kolony dvou motorizovaných a jednoho armádního sboru jel velitel 2. tankové skupiny, generálplukovník H. Guderian. Jednotky XII. Armádního sboru 2. tankové skupiny obsadily střed města 22. června již v 7 hodin ráno. Zaminovaný železniční most obránci zapomněli odpálit, což útočníci rychle využili, přesto obsazení budovy osobního nádraží železničního uzlu trvalo až do 9. hodiny ranní. Ostatně nebyly zničeny ani ostatní čtyři mosty přes Bug. Další den v 8 hodin ráno podnikly divize 14. mechanizovaného a 28. střeleckého sboru neúspěšný protiútok na jednotky Wehrmachtu ve městě. Za dva dny bojů ztratil 14. sbor většinu svých tanků a další obrněné vozby. Zbytek jeho podřízených jednotek ustoupil na východ.
Generál Guderian se nezdržoval, město Brest objel a pokračoval v útoku na Kobryn a Baranoviči. Mimochodem objetí města jednotkami Wehrmachtu později zneužili sovětští historikové k verbální lži o „pevné a hrdinné obraně Brestu, které se proto nepřítel vyhnul!“ Kobryn však byl dobyt 23. června.
V Brestu, Kobrynu a Žabinci útok XII. Armádního sboru zničil štáby, velitelská stanoviště, spojové uzly, sklady munice a paliva sborů 4. armády. Zbytek součástí 4. armády ustoupil již daleko na východ. Například 6. divize 28. střeleckého sboru z Brestu za dva dny dojela až k 275 km vzdáleném Slucku jižně od Minsku. Náčelník 3. Správy Lidového komisariátu obrany (vojenská kontrarozvědka), divizní komisař A. N. Michejev, 24. června oznámil Lidovému komisaři obrany, maršálu Timošenkovi, a jeho zástupci, armádnímu komisaři I. stupně (ekvivalent hodnosti armádního generála) L. Z. Mechlisovi:
Podle hlášení náčelníka 3. oddělení 6. střelecké divize soudr. Markejeva je situace v oblasti Sluck-Bobrujsk katastrofální. Dnes v 10 hodin předsunuté jednotky nepřítele obsadily město Sluck. Proti tankům a letectvu nepřítele není co postavit. Vládne zmatek, cenné věci mizí v jeho rukách. Velitel divize naléhá na přijetí okamžitých opatření…
Člen vojenské rady Západního frontu P. K. Ponomarenko 25. června zjistil, že v týlu 4. armády u osady Baranoviči se nepřítel zmocnil 480 houfnic ráže 152 mm a 4 800 plných zásobníků nábojů z rezerv dělostřelectva STAVKY (Hlavního stanu nejvyššího velení DRRA), zapsal tedy generála Korobkova do seznamu velitelů určených k zatčení.
Divize XLVII. tankového sboru 2. tankové skupiny Wehrmachtu se 26. června střetly se 14. mechanizovaným sborem 4. armády Západního frontu. Zástupce náčelníka SPP (Správy politické propagandy) Západního frontu oznámil náčelníku HSPP (Hlavní správy politické propagandy) Mechlisovi:
Velení 27. tankové divize sboru zaskočily události nepřipravené, neboť formování 17. mechanizovaného sboru nebylo ukončeno. Divizi chyběla výzbroj, ručnicemi bylo ozbrojeno jen 30-35 % mužstva. Nebojeschopné a neozbrojené divizi bylo nařízeno zaujmout obranu v oblasti Baranoviči. Na obrannou linii odešlo 3 000 mužů a ostatních 6 000 mužů bylo soustředěno v lese 18 kilometrů od osady, nikdo z nich neměl zbraně…
Další den je obsazena osada Baranoviči. Nedaleko se setkaly 2. a 3. tanková skupina Skupiny armád „Mitte“ a společně postupovaly k Minsku.
Dne 30. června 1941 došel do ÚV VKS(b) telefonický oznam „Hlášení tajemníka Oblastního výboru KSB(b) V. I. Anisimova z Lunince o situaci na Pinském směru“: „Po leteckém útoku na Kobrin není shromážděn štáb 4. armády… Místo pobytu generálmajora Korobkova není známo, přesunům součástí nikdo nevelí, na trati v úseku Baranoviči-Luninec nejsou naše jednotky…“
Brestská pevnost byla dobyta týž den. Generál Shlieper 8. července ve své závěrečné zprávě na OKH (Hlavní velitelství pozemních sil Wermachtu) pozitivně zmínil bojovou morálku sovětských obránců Brestu slovy: „Rusové bojovali u Brestlitevska s mimořádnou houževnatostí a vytrvalostí. Prokázali vynikající pěchotní výcvik a pozoruhodnou vůli k boji.“ Mimochodem, toto věcné hodnocení představitele bývalého sovětského spojence má větší historickou hodnotu než nicotné velkohubé fráze politických propagandistů.
Po vyhodnocení svodek z frontu náčelník. 4. oddělení 3. Správy Lidového komisariátu obrany brigádní komisař (ekvivalent armádní hodnosti generálmajora) G. S. Bolotin poslal 8. července zvláštní hlášení do Státního výboru obrany G. M. Malenkovovi a L. P. Berijovi a do Generálního štábu DRRA armádnímu generálu G. K. Žukovovi:
Velitel 4. armády Západního frontu, generálmajor Alexandr Korobkov, projevil zbabělost a nezorganizoval obranu armádních jednotek. Dne 23. června 1941 odjel spolu s členy štábu armády do Pinsku, kde oblastnímu veliteli DRRA majoru Jemeljanovovi oznámil, že jsme obklíčeni nepřátelskými vojsky a bez rozkazu k přípravě jednotek do boje, další den odjel na velitelství Západního frontu oznámit armádnímu generálu D. G. Pavlovovi, že 4. armáda již není bojeschopná.
Bez ohledu na skutečnost, že velitel Západního frontu podle rozkazu lidového komisaře obrany maršála S. K. Timošenka generálu Korobkovovi zakázal „reagovat na provokace nepřítele“, byl velitel 4. armády spolu s členy vojenské rady Západního frontu kromě P. K. Ponomarenka 8. července zatčen. Rozhodnutím Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR byl 22. července 1941 generál Korobkov pro „nedbalost a neplnění svých služebních povinností“ zbaven hodnosti, řádů a vyznamenání, odsouzen k trestu smrti a zastřelen. K tomuto rozsudku vydal 28. července 1941 lidový komisař obrany Stalin zvláštní rozkaz pro důstojníky od velitelů pluku výše, který končil slovy:
Varuji, že i v budoucnu budou všichni, kdo poruší vojenskou přísahu, kdo zapomenou na povinnost vůči vlasti, kdo zhanobí vysokou čest vojáka Rudé armády, všichni zbabělci a panikáři, kteří bez povolení velitelů opustí bojové pozice a odevzdají zbraně nepříteli bez boje, nemilosrdně trestáni se vší přísností válečného práva, bez ohledu na osoby.
Zdroje:
Carell, P.: Operace Barbarossa. Nakladatelství „MUSTANG“. Plzeň-1996.
Ganzer Ch.: Kampf um die Brester Festung 1941. Ereignis-Narrativ-Erinnerungsort. Cambrigde University Press: 03 August 2023.
Goffman, J.: Podgotovka Sovětskogo sojuza k nastupatelnoj vojně. „Otěčestvěnnaja istorija“ 1993 g., No 4.
Gutionov, P.: Voron iz prošlogo. „Novaya gazeta“ No93 ot 23 avgusta 2019.
„Izvěstija CK KPSS“. 1990. No6. S.216.
Krivošjejev, G., a kol.: Vělikaja otěčestvěnnaja bez grifa sekrětnosti. Kniga potěr. „Věče“. M. – 2010.
Mělťuchov, M.: Kanun Vělikoj Otěčestvěnnoj vojny: diskussija prodolžajetsa. „AIRO-XX“. M.-1999.
Osipov, N.: Vojny spravědlivyje i něspravědlivyje. „Politučoba krasnoarmějca“. 1939. No17.
Rostov, V.: SSSR gotovil napaděnije na Gěrmaniju v 1941 godu. „Analitičeskaja gazěta „Sekrětnyje issledovanija“. No15, 2006g.
Sandalov, L.: Pěrvyje dni vojny. „Vojenizdat“. M. 1989.
Solonin, M.: 23. červen aneb opravdový den „M“. „Naše vojsko“. Praha 2010.
Solonin, M.: „K kakoj vojně gotovilsa Stalin? Novyje dokuměnty iz rossijskich archivov“. „DELFI“ 5 maja 2016.
Vojenno-istoričeskij žurnal, 1971, No7.
Volkogonov, D.: Triumf i tragedija. Izdatělstvo Agentstva pečati Novosti. M. 1989.
Zakoreckij, K.: Vojna těorij o 1941-m. Časť 1-aja. „Gotovnosť noměr odin“. „tofi kime“. Kyjev-2013.
