Článek
Armádní komisař Smirnov byl odvolán z funkce náčelníka PSRA a povýšen. Jako armádní komisař I. stupně se stal 30. prosince 1937 lidovým komisařem VMF.
Nový náčelník PSRA, představitel ÚV VKS(b) v DRRA a „první vojenský komisař“, armádní komisař II. stupně (ekvivalent vojenské hodnosti generálplukovníka) Mechlis, se formálně ocitl i před 1. zástupcem lidového komisaře obrany. Tento post však nesl nemalá rizika, Mechlisovi předchůdci v čele PSRA skončili „po stalinsku“. Trockého přítel Antonov-Ovsejenko je 13. října 1937 odvolán z funkce lidového komisaře justice a zatčen pro „kontrarevoluční teroristickou činnost“. 8. února 1938 je zastřelen. Lidový komisař školství A. S. Bubnov 17. října 1937 zatčen, v lednu 1938 vyloučen z ÚV VKS(b) a v srpnu 1938 zastřelen.
Mechlis začal svou práci v PSRA rozkazem k rekonstrukci provozního zázemí redakce listu „Krasnaja Zvjozda“. Zajistil výstavbu nové budovy a od 11. ledna 1938 se účastnil schůze pléna ÚV VKS(b). Přes den diskutoval na schůzi a po nocích pracoval. Již 14. ledna 1938 podepsal rozkaz „O bělorusko-tolmačevské skupině“: „Politické orgány jsou povinny vychovávat oddané bolševické pracovníky stalinského zakalení, kteří budou schopni kultivovat bolševické uvědomění politického aparátu DRRA, bezohledně bojovat proti všem nepřátelům lidu a důsledně, bezezbytku likvidovat škůdcovství v DRRA. Do předních řad postavit ty soudruhy, kteří jsou přirozenými vůdci kolektivu a prokázali pevnost v boji jak s trockisticko-bucharinskými, tak i s buržoazně-nacionalistickými fašistickými špiony a diverzanty.“
Účastníci schůze pléna ÚV VKS(b) 19. ledna schválili Důvěrný dopis ÚV VKS(b) „O nedostatcích stranicko-politické práce v Rudé armádě a opatřeních k jejich odstranění“. Vyzýval „k další očistě armády od nepřátel lidu a k likvidaci následků záškodnictví. Nezapomínat na nenápadné, politicky bezpáteřní jedince, kteří se aktivně neprojevili v první teroristické vlně“. Při diskuzi o kádrových návrzích Stalin doporučil zvolit armádního komisaře Mechlise do Orgbyra.
V intencích důvěrného dopisu náčelník Správy velitelského a náčelnického sboru DRRA, armádní komisař II. stupně J. A. Ščaděnko, 20. ledna zaslal základním stranickým organizacím směrnici, v níž nařídil přezkoumat návrhy na odvolání z vedoucích funkcí. Při nálezu pochybení rozhodnutí zrušit, odvolané vrátit a jejich osobní spisy aktualizovat. Mechlis proti tomuto návrhu písemně protestoval: „Na Správě velitelského a náčelnického sboru DRRA je chaos, otálí se s propouštěním nepřátelských elementů z armády. Žádám o zrušení tohoto zjevně škůdcovského rozkazu soudr. Ščaděnka! Revize osobních údajů podporuje liknavost při výchově a ztěžuje eliminaci nepřátel.“
Na lednové schůzi VR LKO se Mechlis ve stylu bolševické náročnosti vyjádřil k práci svého předchůdce „nejčestnějšího bolševika“: „…v PSRA bylo plno škůdcovství, špioni seděli všude. Nyní je pochytáme a všechny vyženeme“ a pokračoval 21. ledna 1938 na aktivu Moskevského vojenského okruhu:
Plénum ÚV naléhavě poukázalo na průtahy ve vyřizování odvolání. Situace není lepší ani v armádních stranických organizacích. Stranická komise PSRA ještě nevyřídila více, než 1 300 případů… Většina mladšího a středního velitelského sboru ignorovala jeho promořenost gamarnikovsko-bulinskými špiony, kteří protěžovali úzký okruh osob, přemísťovali je z místa na místo a všemožně šikanovali politické pracovníky-politruky a komisaře praporů … Naši odpůrci se maskovali, předstírali bdělost a zbavovali se bezúhonných lidí. Například v aparátu PSRA pracoval soudruh Lazarev, jenž dávno upozorňoval na podezřelé chování bývalého zástupce náčelníka správy Bulina, ale nepřátelé vyloučili Lazareva z armády. Kdyby se tak nestalo, bucharinský špion Bulin by byl odhalen mnohem dříve. Nelze zapomínat, že obrovskou práci na očistě našich řad od špionů často zmařili naši protivníci…
Týž den se v Kremlu konalo přísně tajné shromáždění velitelů DRRA. Stalin zde stanovil pořadí hlavních kritérií hodnocení stranických nomenklaturních kádrů: „třídní původ, oddanost stranické linii a odbornost“. Upozornil: „Mnozí soudruzi již hovořili o práci Dybenka, Jegorova a Buďonného… To není skupinka přátel, ale skupinka politických spiklenců nespokojených se současným stavem v armádě, možná dokonce i s politikou strany!“ V roce 1925 vytvořila bagatelizací významu vojenských komisařů jádro „vojenské opozice“. Z osidel Státní bezpečnosti vyvázl jen maršál Buďonnyj, a to díky přímluvě maršála Vorošilova.
První tajemník ÚV VLKSM A. V. Kosarjov často kritizoval práci s komsomolskými kádry v armádě. Usnesení pléna ÚV kritiku zohlednilo, rozhodlo a 25. ledna maršál Vorošilov nařídil Mechlisovi: „Rozhodnutí ÚV VKS(b) bezezbytku splnit ve všech součástech DRRA“! Únorové usnesení ÚV VKS(b) „O přijímání rudoarmějců do strany“ jim zkrátilo přijímací proceduru. Přesto ještě 13. března směrnice PSRA „Stav komsomolských organizací v Rudé armádě“ konstatovala nedostatky.
Koncem ledna na schůzi Orgbyra 1. tajemník Moskevské městské organizace VKS(b) N. S. Chruščov doporučil do neobsazené funkce náměstka náčelníka PSRA bývalého 1. tajemníka Moskevského proletářského oblastního výboru VKS(b) F. F. Kuzněcova. Usnesení Sekretariátu ÚV VKS(b) ho jmenovalo náčelníkem Oddělení vedoucích stranických orgánů PSRA, maršál Vorošilov mu udělil hodnost brigádního komisaře. Pracoval uspokojivě, 7. května je povýšen na divizního komisaře, jmenován náčelníkem Organizačně-instruktorského odboru PSRA a od 19. června 1938 se stal 1. zástupcem náčelníka PSRA.
Jelikož předsedové stranických výborů v součástech doposud vylučovali ze strany vojenské komisaře a velitele až do úrovně divizí sami, 25. února Mechlis po dohodě se Stalinem oznámil: „Na pokyn ÚV VKS(b) PSRA sděluje, že tento postup je nesprávný. Pokud mají základní organizace VKS(b) pochybnosti o stranické pevnosti velitelů nebo vojenských komisařů pluků, brigád, divizí a vyšších součástí, je nutné kopie všech dokladů odeslat na PSRA a projednávat je až po jejím souhlasu… jinak by mohli různí drzí křiklouni hanobit velitelsko-politický sbor, jenž by pak nemohl pevně a bez rozptylování velet“.
Teze ÚV VKS(b) pro stranickou práci v DRRA již jsou schváleny a odeslány armádnímu komisaři Mechlisovi. Avšak jakmile zjistil, že povinnost informovat stranické komise o personáliích vojáků určených k vyloučení z VKS(b) vyzradí vojenská tajemství, prosadil rezoluci, která od 5. března 1938 povolila jejich zveřejnění jen tam, kde dotyčného již vyloučili.
Společná správa „Velkého teroru“ se Stalinem lidovému komisaři vnitra, generálnímu komisaři státní bezpečnosti N. I. Ježovovi, stoupla do hlavy. V únoru 1938 na jedné z pijatyk u lidového komisaře vnitra USSR, komisaře státní bezpečnosti A. I. Uspenského, prohlásil, že „má Politbyro v hrsti“a může nařídit zatčení kteréhokoli jeho člena včetně Stalina. Jeden z bdělých přítomných toto furiantství oznámil do Speciálního sektoru ÚV VKS(b) a vzestup Ježovovy kariéry se překlopil v sestup. Stalin ho pověřil organizací Moskevského soudního procesu s „antisovětským pravotrockistickým blokem“.
„Trockisticko-zinověvská banda“ z minulého procesu zde vystřídá „banda Bucharinsko-rykovská“. Náčelník PSRA na proces delegoval za armádní tisk zástupce hlavního redaktora „Krasnoj Zvjozdy“, plukovního komisaře D. I. Ortenberga, a pozvaní zahraniční diplomaté 2. března 1938 zasedli do lavic pro hosty. Stalinem editovanou obžalobu přednesl prokurátor SSSR A. J. Vyšinskij. Vše proběhlo do 12. března 1938 podle známého scénáře a po procesu zůstal na pomyslném trůnu strany pouze V. I. Lenin.
Na jaře 1938 zbylo ve Vojenské radě LKO jen 10 členů, takže 13. března usnesení ÚV VKS(b) a RLK nařídilo ustavit Hlavní vojenskou radu DRRA (HVR) ve složení Vorošilov, Stalin, Feďko, Mechlis, Ščaděnko, Šapošnikov, Bljucher, Buďonnyj, Kulik a Měreckov.
Armádní komisař Ščaděnko sestavil přehled „O stavu kádrů DRRA“ a poslal ho k připomínkám armádnímu komisaři Mechlisovi. On na konec připsal: „…velkým problémem armády jsou sabotéři, kterých je v ní více než spolehlivých lidí.“ Ščaděnko připomínky zapracoval do „Směrnice pro stranické organizace součástí“ a 11. března 1938 odevzdal politbyru. Usnesení schůze HVR uložilo předložit Správě velitelského a náčelnického sboru DRRA kádrové charakteristiky velitelů v hodnostech od kapitána do kombriga.
Na stranickém aktivu vedení PSRA 2. dubna Mechlis v hlavním projevu nazvaném „Specifika škůdcovské činnosti v Rudé armádě“ opět oslovil vojenské komisaře a „nejčestnějšího bolševika“ postavil na pranýř:
…Vy jste oslavenci tohoto opatření! Pamatujte, že soudruh Stalin nazval vojenské komisaře očima a ušima strany a vlády. Je nepřípustné, aby je ještě někde považovali jen za zástupce velitelů pro politické věci. S tím je nutno rychle skoncovat. Má-li být komisař představitelem strany u vojsk, pak se musí podle toho chovat. Jste povinni náročně hodnotit všechny vedoucí politické pracovníky včetně velitelů… Je třeba důrazně pozvednout mladé, odvážně, talentované lidi… Specifika činnosti nepřátel v Rudé armádě spočívala v působení mnoha skupin špionů. Konaly podle principu „samostatně přijít-společně škodit“. Každá skupina držela při sobě proti ostatním, všechny sjednocovala nenávist k naší bolševické straně, k pracujícímu lidu a k socialismu… Jak jistě víte, vedení strany v čele se soudruhem Stalinem odhalilo v Rudé armádě rozsáhlé spiknutí. Řídili ho lokajové německé rozvědky, bývalý náměstek lidového komisaře obrany maršál Tuchačevskij a někdejší velitel Běloruského vojenského okruhu Uborevič. Oba byli součástí špiónské větve napojené na Ruský vševojskový svaz, bělogvardějskou emigrantskou organizaci v Paříži. Dále k ní patřili kádroví trockisté a zaprodanci japonské rozvědky. Bývalý náčelník PSRA Gamarnik, velitel Uralského vojenského okruhu Jakir, bývalý náčelník Rozvědné správy DRRA usvědčený francouzský špion s dlouhou praxí Urickij, starý eser Bělov a ugljanovec, dříve zástupce náčelníka PSRA Bulin. V Rudé armádě se rovněž našlo dost menševických a buržoazně nacionalistických skupin. Pravicově-trockističtí špioni dokonce pronikli i do Politické správy Rudé armády. Odhalit tyto nepřátele bylo možné i dříve, ale ve vedení správy sloužilo nemálo váhavých elementů a usmířenců, takže veškerá tíže jejich odhalení padla na čekisty. Dosud bylo zatčeno kolem 1 100 politických pracovníků, což je zhruba 5 % celkového stavu. To číslo sice není až tak veliké, jak se snaží namluvit různí panikáři, avšak v létě 1937 vzrůstalo měsíc po měsíci vylučování ze strany geometrickou řadou. Pokud by ÚV VKS(b) toto zločinné řádění nezastavil, byl by vybit veškerý stranický aktiv DRRA…
Lidového komisaře vnitra Ježova Stalin již nenavrhl na člena politbyra, ale přidělil mu vedení dalšího rezortu. Výnos Předsednictva Nejvyššího sovětu (PNS) SSSR ho 8. dubna 1938 jmenoval lidovým komisařem vodní dopravy, 1. zástupce lidového komisaře M. P. Frinovskij převzal většinu jeho agendy.
Podle závěrů stranického aktivu z 2. dubna náčelník PSRA 8. dubna podepsal rozkaz „O nedostatcích stranicko-politické práce DRRA a opatřeních k jejímu zlepšení“:
Bývalé vedení Politické správy Rudé armády vybíralo a rozmisťovalo na velitelské funkce nepřátele VKS(b). Gamarnikovsko-bulinská banda utlačovala desítky tisíc vojenských komisařů a politických pracovníků kompetentních a bezvýhradně oddaných straně Lenina-Stalina. Nepřátelé nás chtěli zastrašit řečmi o nedostatku kádrů v armádě, ale nedělali nic pro nápravu. Nepomohla ani usnesení plén ÚV VKS(b) z února 1937 a ledna 1938, ani zavedení institutu vojenských komisařů… Je třeba si uvědomit, že očista armády od nepřátel lidu dosud nepřinesla hmatatelné výsledky!
Na Stalinův pokyn Mechlis nařídil ustavit v Oddělení vedoucích stranických orgánů správy Odbor velitelských kádrů PSRA. Přísně tajným rozkazem 17. dubna 1938 uložil: „Vojenští komisaři divizí, brigád a sborů zašlou dvakrát ročně do PSRA politické charakteristiky velitelů mimo velení okruhu přímo na mé jméno!“ Tímto rozkazem v odboru vznikla přísně tajná „Černá kartotéka“ s kádrovými složkami velitelů. Například složka P. I. Batova obsahuje tento záznam: „Velitel 3. střeleckého sboru Moskevského vojenského okruhu, kombrig P. I. Batov, od roku 1919 člen KSR(b), svévolně přerušil styky se svou stranickou organizací. V roce 1929 obnovil své členství ve straně. Je ženat s Lotyškou, jejíž dvě sestry v roce 1920 odjely do Polska. V září 1938 byl zatčen jeho bratr a označen jako nepřítel lidu. Batov napsal, že se s ním nestýkal.“ Složka bývalého příslušníka Kolčakovy armády kombriga L. A. Govorova zase informovala, že v srpnu 1938, ač bezpartijní, se stal vedoucím lektorem katedry taktiky Vojenské dělostřelecké akademie F. E. Dzeržinského a v červnu 1942 generálporučíkem a velitelem Leningradského frontu. Až po jmenování dohodl člen Politbyra A. A. Ždanov s novým náčelníkem Hlavní politické správy A. S. Ščerbakovem jeho přijetí do VKS(b) bez kandidátského mezistupně.
Na konferenci VLKSM 10. května 1938 armádní komisař Mechlis podrobil armádního komisaře P. A. Smirnova tentokrát konkrétní kritice. V referátu „O práci komsomolských organizací DRRA“ označil její nedostatky „za důsledek politického škůdcovství předchozího vedení politické správy. Stalinskou výzvu na zvýšení počtu komsomolců musíme splnit tak, aby v nejbližší době byla v každé jednotce polovina rudoarmějců členy Leninského komsomolu… Je-li komisař oko a ucho strany, pak komunista a komsomolec jsou oči a uši komisaře! Pokud komsomolec tají před komisařem názory svých přátel, pak nadřazuje svůj osobní zájem nad zájmy státu a společnosti!“ Tato teze posílila lavinu udavačství. Historik V. G. Krasnov napsal: „Mechlis dostával na velitele různých úrovní záplavu udání!“
Tehdy je „Velký teror“ i v DRRA již v plné síle, takže většinu pracovní agendy náčelníka PSRA tvořily represe. Rozkaz lidového komisaře obrany z června 1937 sice určil, že zatčení vojenských osob středního a vyššího velitelského sboru vyžaduje jeho souhlas, ale armádní komisař Mechlis pod Stalinovou záštitou konal autonomně. Například jakmile z udání zjistil, že náčelník kádrového oddělení PSRA, brigádní komisař M. R. Kravčenko, „se stal členem spolku běloruských spiklenců, jenž vyzvedával do vedoucích funkcí členy antisovětské pravotrockistické Bělorusko-tolmačevské skupiny – Tolmačevce“, 10. února ho odvolal, nařídil zatknout a 22. srpna 1938 je popraven. Stejný osud čekal i vedoucího tajemníka Stranické komise PSRA a člena Komise stranické kontroly (KSK) ÚV VKS(b), sborového komisaře K. G. Sidorova. V lednu 1938 je odvolán z funkce a pokračování proběhlo 25. května 1938 u tajemníka KPK ÚV VKS(b) M. F. Škirjatova, jenž ho vyloučil ze strany. Armádní komisař Mechlis ho nařídil zatknout. Výslechy ho odhalily jako člena vojenské kontrarevoluční organizace, takže je 25. února 1939 popraven.
Zdroje:
Bělov, M.: S.M.Buďonnyj v 1917 g.: mif i dějstvitělnosť. „Novyj istoričeskij věstnik“. 2012 g. No31.
Bunič, I.: Labirinty bezumnija. „Oblik“, „Zolotoj věk“. SPb. 1995.
Bušujeva, T.: „…proklinaja – poprobujtě poňať…“., žurnal „Novyj Mir“ 1994, No12.
Čennyk, S.: Mračnyje „rycari revoluciji“. „Pěrvaja krymskaja“, N81. 8-14 ijula 2005.
Čerušev, N.: 1937 god: Elita Krasnoj Armiji na golgofě. Věče. M. 2003.
Ďatlov, V., Milbach,V.: Sovětskaja artillerija v konfliktě na rěke Chalchin-Gol. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. No1. 2013.
Gazěta Izvěstija. 1992. 8 maja.
Chruščov, N.: Vremja. Ljudi. Vlasť. (Vospominanija). Kniga I. IIK „Moskovskije Novosti“. M-1999.
Izvěstija CK KPSS, No3. 1991.
Jelisejev, A.: Sorok pěrvyj: Stalin protiv soratnikov. „Agentstvo političeskich novostěj“. 2008-07-16.
Krasnov, V.: ŽUKOV. Maršal Vělikoj impěriji. „Olma-Press“. M.-2005.
Kulešov, G.: Na Dněprovskom ruběže. „Vojenno istoričeskij žurnal“. 1966 g. No6.
Litera, B.: Formování stalinského mocenského systému. Historický ústav AV. Praha 2003.
Lukeš, I.: Československo mezi Stalinem a Hitlerem. „PROSTOR.“ Praha-1999.
Mechlis, L.: O rabotě komsomolskich organizacij RKKA. Izdanija Politupravljěnija RKKA, Moskva, 1938. Sověršenno sekrětno, ekz. No. 16463.
Medvěděvovi, Ž. a R.: Neznámý Stalin. Vydání 1. „Academia“. Praha 2003.
Použité archivy: AGVP (Archiv hlavní vojenské prokuratury SSSR), APRF (Archiv prezidenta Ruské federace), AVKVSFR (Archiv Hooverova institutu války a revoluce Stanfordské univerzity), RCCHIDNI (Ruský státní archiv sociálně-politických dějin) a RGVA (Ruský státní vojenský archiv).
