Článek
...pokud jde o toho ničemu Guderiana, bezpodmínečně zajistím jeho porážku!
Ještě ani neskončila bitva o Smolensk a vrchní velitel Wehrmachtu Hitler už se přece jen rozhodl k útoku na Moskvu. Dne 6. září 1941 v Direktivě č. 35 nařídil zahájit přípravy, start operace stanovil na 2. října. Za tímto účelem soustředilo velení OKH (vrchního velitelství pozemních sil Wehrmachtu) východně od Smolenska 9. armádu Armádní skupiny „Mitte“ společně s její 2. a 3. tankovou skupinou v čele s generálplukovníky H. Guderianem a H. Hothem. Od 18. armády Armádní skupiny „Nord“ přijela 4. tanková skupina generálplukovníka E. Hoeppnera. Celkem útočník disponuje 1 700 tanky a samohybnými děly, ofenzívu podpoří 1 400 letounů 2. letecké flotily Luftwaffe. Tentokrát agenti Abwehru zapracovali včas, zakreslili do mapy a odevzdali do štábů obou armádních skupin všechny potřebné údaje o rozmístění součástí DRRA u Vjazmy i Brjanska.
Ofenzivě Wehrmachtu na obě města budou ve dnech 2.-13. října 1941 čelit „Vjazemská obranná operace“ a od 30. září do 23. října 1941 „Orlovsko-Brjanská obranná operace“. Obránci mají k dispozici třináct armád Západního, Brjanského a Rezervního frontu, od 20. září v týlu Západního frontu posílené deseti divizemi moskevské domobrany a několika ročníky absolventů vojenských škol, celkem 1 200 000 mužů, 1000 tanků, samohybných děl a 1 370 letounů Vojensko-vzdušných sil DRRA. V důsledku nedávné prohry ve Smolenské bitvě nastaly problémy s výzbrojí jednotek.
Na středním úseku ofenzívy od Věrdina po Dubrovku se útočníkům postaví 5 armád Rezervního frontu maršála S. M. Buďonného a komisaře státní bezpečnosti S. N. Kruglova se sídlem velitelství v Marojaroslavci poblíž Moskvy. Bývalý slavný velitel 1. jízdní armády z občanské války, maršál Buďonnyj, dosud má přes počáteční neúspěchy, například v nedávné bitvě u Umaně, Stalinův respekt a plnou důvěru.
Na jižní straně leží důležité město této dvojité operace, železniční uzel Brjansk, v jehož předměstí sídlí velitelství Brjanského frontu se 4 armádami. Od 16. srpna 1941 frontu velí generálporučík A. I. Jerjoměnko a divizní komisař P. I. Mazěpov. Stalin jim 24. srpna nařídil „…přikrýt Moskevský strategický rajón z jihozápadu a zabránit průlomu Guderianovy tankové skupiny přes Brjanský front k Moskvě!“ Po převzetí velení frontu ihned nařídil zrevidovat a zesílit obranná postavení součástí Brjanského frontu.
Hitler 2. října v německém rozhlase vyhlásil zahájení „poslední velké rozhodující bitvy tohoto roku - útok na Moskvu!“ V SSSR o tomto projevu pochopitelně nebyla ani zmínka. Jen zástupce náčelníka Sovinformbyra (Sovětské informační kanceláře) S. A. Lozovskij až 7. října na tiskové konferenci k tomuto projevu pronesl kyselý komentář ukončený trucovitou větou: „Pokud Němci chtějí, aby další statisíce jejich lidí bylo zabitých, tak se jim alespoň toto podaří!“ No, uvidíme!
Od Gluchova se 30. září v čele 2. tankové skupiny generál Guderian rozjel na východ nikoli podél dálnice Minsk-Moskva přes Vjazmu, kde byla zbudována nejsilnější obranná postavení, ale podle údajů rozvědky zamířil ke styčným liniím armád Brjanského frontu obtížně průjezdným pro obrněnou vozbu. Rovnou zamířil do týlů obou frontů, takže již 1. října jsou jejich obranné pozice zcela prolomeny a 13. armáda Brjanského frontu je obklíčena. XXIV. motorizovaný sbor 2. tankové skupiny obsadil Sěvsk a postoupil o 60 km k východu. Po úporných bojích 18. října 13. armáda vyvázla s velkými ztrátami, které zmenšily její velikost na úroveň divize.
Za Sěvskem se útočný proud rozdělil směrem k Brjansku a ke Kursku. Divize sboru postoupily k městu Orjol. Kvůli totálnímu selhání obrany jednotek 13. armády bylo obsazeno již 3. října. Generál Jerjoměnko o této nečekané pohromě zpravil náčelníka Generálního štábu Rudé armády, maršála B. M. Šapošnikova. Současně ho naléhavě požádal o povolení k ústupu, ale byl odmítnut. Krátce poté dostal od náčelníka štábu Brjanského frontu, generálmajora A. F. Anisova, hlášení, že nepřítel 6. října obsadil města Juchnov a Brjansk.
Členové vojenské rady frontu a jeho štábu 7. října kvapně odjíždějí na východ, a tu na jejich zadní řady u Brjanska narazily útočící jednotky 2. tankové armády (bývalé 2. tankové skupiny). Při organizování útěku byl generál Jerjoměnko těžce raněn útokem stíhače Luftwaffe, a proto byl letecky transportován do nemocnice v Moskvě. Malá část ostatních členů vojenské rady a štábu frontu 11. října stačila ustoupit na Možajskou linii obrany.
Od Věrdiny, Jarceva, Roslavli a Dubrovky vyrazily další čtyři útočné větve 2. tankové armády a 3. tankové skupiny Armádní skupiny „Mitte“. Dopoledne 4. října obklíčily velitelství a štáb Rezervního frontu. Mužstvo většiny divizí armád Rezervního frontu bylo rozehnáno, většina z něj zabita, zatčena nebo dezertovala. Maršál Buďonnyj informoval Stalina a on v noci 5. října povolal od Leningradského frontu generála G. K. Žukova a náměstka lidového komisaře obrany, armádního komisaře I. stupně L. Z. Mechlise, určil zplnomocněncem STAVKY u Rezervního frontu. Maršál Buďonnyj byl 8. října odvolán z funkce velitele frontu, 10. října rozkaz STAVKY front administrativně spojil se Západním frontem a podřídil velení armádnímu generálu Žukovovi. Nový velitel dostal od Stalina rozkaz: „Organizovat obranu hlavního města, obnovit bojovou schopnost vojsk a doplnit je čerstvými zálohami, které přicházejí z týlu.“
Na severu zájmového území divize 3. tankové skupiny 7. října dokončily obklíčení částí Západního a Rezervního frontu. U Vjazmy se setkali velitelé generálplukovníci Guderian s Hothem. Blízko na sever od nich u Olěnina již operují jednotky 4. tankové skupiny generálplukovníka Hoeppnera.
Divize 2. tankové armády postupují přes Možajsk dále na severovýchod, jen před Mcenskem je zastavil protiútok 4. tankové brigády generálmajora tankových vojsk M. J. Katukova. Po krátkém zdržení její tankové divize 14. října dojely až na 80 km vzdálenou linii Moskevské obrany před Tulou.
V noci 14. října Stalin telefonicky hovořil s hospitalizovaným generálporučíkem Jerjoměnkem, přičemž mu oznámil, že 13. října byl odvolán z funkce velitele Brjanského frontu. Jen to, že zajistil evakuaci velitelství frontu a většiny štábu, ho zachránilo před zatčením a soudem. Od 14. října ho zastoupil ve velení frontu generálmajor G. F. Zacharov. Generál Jerjoměnko se do velení Brjanského frontu již nevrátil, vojenská rada frontu byla 10. listopadu 1941 zrušena, jeho součásti rozformovány.
A. I. Eremenko ve „Zprávě o bojových operacích armád Brjanského frontu od 1. do 26. října 1941“ obvyklým stylem stranického propagandisty napsal maršálu Šapošnikovi:
Lze konstatovat, že vojska Brjanského frontu, která se během 2,5 měsíce jeho existence stmelila v mohutnou pěst a silný, disciplinovaný organismus bojující s obrácenou frontou, způsobila nepříteli od 7. do 23. října 1941 značné ztráty, odrazila ho a celkově splnila svůj přidělený úkol.
Situační mapa operací
Boje o upevnění dosažených pozic před Kalininem dohasínaly až 17. října. Ve večerním hlášení se zpráva Sovinformbyra s touto záležitostí vypořádala podle platných instrukcí svého náčelníka A. S. Ščerbakova: „17. října pokračovaly úporné boje s protivníkem na všech frontách. Zvláště těžké boje vypukly na ZÁPADNÍM SMĚRU, kde součásti Rudé armády odrazily několik těžkých útoků nepřátelských vojsk …“ Jen chmurný úvodník hlavního redaktora armádního listu „Krasnaja Zvjozda“, generálmajora D. I. Ortěnběrga, káral:
Komisaři a velitelé jsou povinni železnou rukou udržovat pořádek ve svých jednotkách a jejich nepřetržitou hotovost k boji. Odpovídají za to, že při náporu protivníka nebudou jejich jednotky podléhat panice a odhazovat zbraně za křiku „jsme obklíčeni“, ale organizovaně odpovídat úderem na úder nepřítele, tvrdě držet na uzdě panikáře, bezohledně se vypořádat se zbabělci a dezertéry a stejně tak udržovat disciplínu a organizovanost ve svých součástech.
V důsledku chyb velitelů obou frontů zahynuli, zmizeli beze stopy nebo upadli do zajetí statisíce rudoarmějců. Celé sovětské divize prostě přestaly existovat. Ti, kteří zůstali naživu, byli soustředěni ve třech rozsáhlých územích nazvaných „kotly“. Na severu je to „Vjazemský kotel“ se zajatci 6 armád Rezervního frontu a na jihu dva „Brjanské kotle“ se zajatci 3 armád Brjanského frontu.
Přehled ztrát této dvojité operace je v odborném písemnictví opět shrnut do rámce rozsáhlejší „Moskevské strategické obranné operace“ v časovém horizontu od 30. září do 5.prosince 1941, kde jejich výše nevypadá tak drasticky. Nicméně v řadě současných ruských zdrojů je dvojitá bitva u Brjanska a Vjazmy označována za nejhorší operaci DRRA ve velké vlastenecké válce. Hodnověrné údaje o ztrátách obou protivníků (padlých a raněných mužů), ovšem jen u Brjanského frontu za říjen 1941, publikoval ve své dizertační práci A. A. Gavrěnkov hodnotami DRRA/Wehrmacht 215 174/6 726 mužů. Proto porovnáme jen počet zajatců u tří zúčastněných frontů DRRA, neboť množství zajatých německých vojáků je ve srovnání s jejich počtem zanedbatelný. Opět uvedeme údaje z ruského a německého zdroje. Ruským zdrojem sice je známá novinářka N. Gladilščiková, ale německý zdroj jsou paměti bývalého velitele Skupiny armád „Mitte“, generála polního maršála F. von Boka. Přesto se tentokrát oba autoři vzácně shodují.
Ruský zdroj 688 000 zajatých rudoarmějců, Německý zdroj 673 098 zajatých rudoarmějců.
Posouzení této dvojité operace v ruském písemnictví je opět specifické formou „třídní bolševické logiky“. Například sovětský historik akademik A. M. Samsonov, doktor historických věd, autor řady statí o dějinách druhé světové války ji zhodnotil takto:
Obklíčená vojska (…) sehrála vynikající, hrdinskou roli (…) Ač se ocitla v beznadějné situaci, přesto nesložila zbraně. Prorazila k Moskvě a uvěznila nepřítele, jehož většina by za jiných okolností volně postoupila směrem k Moskvě. To je zvláštní historická role, kterou sehrála obklíčená vojska!“
Zapomněl dodat, že rozkaz STAVKY č. 270 ze 16. srpna 1941 označil zajaté rudoarmějce za zrádce vlasti! Takže podle tohoto rozkazu to byli „hrdinní zrádci“. Rovněž je pozoruhodné, že nikdo ze sovětských historiků takto „vědecky“ nezhodnotil mnohem nepodařenější bitvy o Ržev, konkrétně „Operaci MARS“!
Zdroje:
Bok, F. v.: Dněvniki 1939-1945 gg. „Rusič“. Smolensk 2006.
Carell, P.: „Operace Barbarossa“. Nakladatelství „MUSTANG“. Plzeň-1996.
Lopuchovskij, L.: Vjazěmskaja katastrofa 41-go goda. „Jauza“, „Eksmo“. M. 2007.
Ortěnberg, D.: Stalin, Ščerbakov, Mechlis i drugije. MP „Kodeks“. M.-1995.
Sb. „Knižnoje obozrěnije“, No 8. 24.02.1988g.
Soobščenija Sovětskogo Informbjuro v 8 tomach. T.1. Ijuň-děkabr 1941 goda. „Sovinformbjuro“ M. 1944.
Werth, A.: Rusko vo vojne. 1941-1945. I. díl. Vydavateĺstvo politickej literatúry. Bratislava-1968.
Použitý archiv: CAMO (Ústřední archiv Ministerstva obrany SSSR).
