Osudový červen 1941

V popisu příprav realizace „Operace GROZA“ jsme vynechali období od 15. května do 22. června 1941. Nyní to napravíme, přičemž se opět zaměříme především na propagandu. Pro doplnění kontextu uveďme „Rozkaz k dezinformaci protivníka“, zápis v Goebbelsově deníku z 15. února 1941: „…Začneme rozsáhlými přesuny vojsk na západ. Rozptýlíme podezření do nejrůznějších míst… Připravujeme falešnou invazi do Anglie!“ a rozhodnutí o datu zahájení „Operace Barbarossa“. A. Hitler tak učinil 30. dubna 1941.

Po schválení memoranda Generálního štábu Rudé armády (GŠRA) „Úvahy k plánu strategického rozvinutí Ozbrojených sil Sovětského svazu pro válku s Německem“ označená kódem „Operace GROZA“, začal do štábů strategických součástí rozvoz topografických map. Pro území východně od linie Berlín-Praha-Vídeň-Budapešť-Bukurešť v měřítku 1:100 000, pro zbytek Německé říše v měřítku 1:250 000, celkem 550 milionů mapových listů.

Koncem května náčelník Hlavní správy politické propagandy (HSPP), armádní komisař Zaporožec, uvedl v rozkazu „O úlohách propagandy v Rudé armádě pro nejbližší období“:

…Úkoly stanovené stranou Lenina – Stalina a sovětskou vládou Rudé armádě vyžadují rozhodný obrat v propagandistické práci, v bolševické výchově mužstva v duchu horoucího sovětského vlastenectví, revoluční rozhodnosti a stálé připravenosti k drtivému útoku na nepřítele. Německo je hlavní nepřítel SSSR, válka s ním je nevyhnutelná! Musíme být připraveni na bezpodmínečné rozdrcení německého fašismu… Německá armáda ztratila zájem o další zdokonalování vojenské techniky a většina je unavena válkou…Proměna Německa v porobitele národů a těžká ekonomická situace zvýšily frustraci jeho občanů… Je nezbytné předejít nepřítele a rozdrtit jeho hlavní síly na území bývalého Polska a Východního Pruska…Obrana může být jen dočasná.

Stalin již odmítal varování rozvědky o chystaném útoku Wehrmachtu na území SSSR, proto když náčelník Hlavní rozvědné správy GŠRA, generálporučík F. I. Golikov, obdržel z Tokia zprávu: „…nejsilnější útok povede levé křídlo německé armády“, loajálně na ni připsal: „Další z pochybných a dezinformačních hlášení od agenta Sorgeho.“ Večer 19. května 1941 Stalin pozval generály G. K. Žukova a N. F. Vatutina a zopakoval jim: „…hitlerovci se rozhodnou napadnout Sovětský svaz až si podrobí západní Evropu, všechny její zdroje postaví do služeb německého imperialismu a zásadně jimi upevní a posílí svou moc.“ Neřekl však, že jen 3. června politbyro schválilo německému zbrojnímu průmyslu zvláštní dodávku 9 300 tun barevných kovů.

Na politickém aktivu aparátu Nejvyššího sovětu SSSR 20. května člen politbyra M. I. Kalinin přítomné varoval: „…Bezhlavé opájení mírem mění lid v triviální pacifisty. Kapitalistický svět je plný svinstva volajícího do nebes, které může být vymýceno jen zakalenou ocelí svaté války. Právě tato svatá válka poskytne příležitost k rozšíření komunistických idejí!“

Ve Stalinově pracovně se 24. května konala přísně tajná porada velení Dělnicko-rolnické Rudé armády (DRRA) se členy VR (vojenských rad) okruhů a náčelníků VVS (vojenských vzdušných sil) na západě SSSR. Náčelník GŠRA, armádní generál Žukov, přítomné seznámil se zámyslem „Operace GROZA“ a doporučil reaktivovat Jižní front.

Armádní komisař Zaporožec 26. května 1941 odevzdal náčelníku Správy propagandy a agitace ÚV VKS(b) G. F. Aleksandrovovi návrh směrnice „O úlohách politické propagandy v Rudé armádě pro nejbližší období“. Je v něm uvedeno: „Není vyloučeno, že mimořádné okolnosti přinutí RLK SSSR převzít iniciativu útočných vojenských operací… Obrana vítězného socialismu oprávní SSSR splnit největší poslání prvního socialistického státu dělníků a rolníků, útok na imperialistické státy …“

Ještě v květnu je do DRRA povoláno 793 500 záložníků a začátkem června 1941 sepsal tajemník ÚV VKS(b) A. S. Ščerbakov zprávu „O stavu vojenskopolitické propagandy“:

…Zahraniční politika Sovětského svazu nemá nic společného s pacifismem, se snahou k dosažení míru za každou cenu. Již v roce 1915 Lenin předvídal nutnost útočné politiky po vybudování socialismu v jedné zemi… Leninismus učí, že socialistický stát při příznivé mezinárodní situaci převezme iniciativu útočných vojenských opatření proti kapitalistickému obklíčení a rozšíří frontu socialismu… Dříve SSSR nemohl takto konat kvůli své slabé armádě, ale nyní tato slabost pominula. Díky své vojenské moci a příznivé mezinárodněpolitické situaci SSSR osvobodil Západní Ukrajinu a Západní Bělorusko, navrátil Besarábii, pomohl pracujícím Litvy, Lotyšska a Estonska nastolit sovětskou vládu. Kapitalismus se musel uskrovnit, neboť se rozšířila fronta socialismu. Mezinárodní situace je krajně napjatá, válečné nebezpečí se k naší zemi přiblížilo, jako nikdy předtím… Leninské heslo „v cizí zemi bránit svou zemi“ se kdykoli může změnit v praktické činy…

Rovněž začal rozvoz pohonných hmot z vnitrozemí do skladů západních vojenských okruhů. Jelikož účastníci na květnové schůzi Hlavní vojenské rady (HVR) prohlásili plánované zásoby 1 000 000 tun za nedostatečné, náčelník GŠRA nařídil jejich navýšení o 100 000 tun.

Usnesení politbyra 4. června 1941 uložilo 1. července ustavit ve Středoasijském vojenském okruhu 238. střeleckou divizi s mužstvem aktivně znalým polského jazyka a politicky pevně spojeným se sovětskou „stranou a vládou“. Divize bude převelena k polské hranici.

Od 30. let jsou v DRRA budovány výsadkové jednotky. U vojenských okruhů na západě SSSR je již k dispozici 5 sborů po více než 10 000 mužích a 4. června nařídil náčelník GŠRA náčelníku Hlavní správy VVS drra, generálporučíku P. F. Žigarevovi, do 1. července 1941 zformovat další výsadkové součásti. Nařízení lidového komisaře obrany 12. června 1941 ustavilo Správu výsadkových vojsk DRRA a 13. června nabyl platnosti rozkaz GŠRA „O rozvinování ozbrojených sil SSSR pro případ války na Západě“. Rozkaz nařídil přemístit výsadkové sbory také do 27. armády Pobaltského, 13. armády Západního a 12. armády Kyjevského zvláštního vojenského okruhu. Náčelník HSPP nařídil zahájit výuku cizích jazyků, v jednotkách budou rozdány „Rusko-německé konverzace pro rudoarmějce a mladší velitele“. Veliteli Moskevského vojenského okruhu 6. června maršál Timošenko vydal rozkaz, zahájit výstavbu velitelství Jižního frontu.

Z Norska 7. června přijel do severního Finska XXXVI. armádní sbor Wehrmachtu, velitel ho dislokoval podél silnice ze Sally do Kemijarvi. Přes protest sovětského velvyslance jeho jednotky rovněž obsadily osadu Petsamo i s niklovými doly. Jelikož jsou v Západní Karélii podél státní hranice Finské republiky soustředěny součásti DRRA, 10. června finská vláda vyhlásila mobilizaci. Hlavní redaktor „Pravdy“ 13. června označil toto obranné opatření za přípravu finské armády k agresi proti SSSR.

Na poradě Vrchního velitelství Wehrmachtu 8. června oznámil Hitler členům VR armád zahájení operace „Barbarossa“ na 22. června ve 3.15 hodin. Říšský maršál H. Göring s ní nesouhlasil, a proto je z jeho štábu o termínu zahájení operace informována britská rozvědka. Sovětský nelegál Kim Philby, působící v jejích řadách v Londýně, informoval moskevskou centrálu. Do 15. června přiletí eskadry Luftwaffe do východní části Generálního gouvernementu.

Na jednání HVR 9. června účastníci projednali text vyhlášky o veřejné všeobecné mobilizaci a schválili teze směrnice „O úlohách politické propagandy v Rudé armádě pro nejbližší období“. A. A. Ždanov k ní řekl: „… V létě 1915 Lenin v článku „O hesle Spojených států Evropy“ napsal, že vítězný proletariát použije proti kapitalistickým vládám ozbrojené násilí. Útočnou politiku jsme používali i dříve, nyní pokračujeme v aplikaci této leninské teze… Válkami s Polskem a Finskem jsme již vykročili cestou útočné politiky.

Lidový komisař obrany a náčelník GŠRA podepsali soubor přísně tajných „odzbrojovacích rozkazů LKO č.j. 0036–0041“ s daty realizace od 10. do 21. června. Ždanov spolupodepsal rozkaz, jenž ukládal členům VR okruhů na západě SSSR „do 1. července ukončit cvičení a připravit se k zahájení útočných operací.“ Tajemník VO (Výboru obrany) I. A. Safonov předloží Stalinovi text mobilizační vyhlášky.

Nové mechanizované sbory dostaly tanky KV a T-34 přímo z továren, ale když 10. června velitel 8. sboru 26. armády Kyjevského zvláštního vojenského okruhu, generálporučík D. I. Rjabyšev, požádal náčelníka Hlavní tankové a automobilní správy Lidového komisariátu obrany (LKO), generála J. N. Fedorenka, o svolení k zácviku osádek, on ho odmítl: „V nejbližším období může vzniknout situace, v níž bude praxe zbytečná, proto je nutné šetřit motorové resurzy!“

Ve Stalinově trezoru přibyl další svazek hlášení o ohrožení Wehrmachtem. V noci 11. června mu lidový komisař obrany a náčelník GŠRA navrhli uvést západní vojenské okruhy do plné bojové pohotovosti. Odmítl, neboť jeho velení nejprve musí eliminovat vojsko Velké Británie a potom si zajistit ropu. Proto očekával ofenzívu Wehrmachtu na Středním východě.

Maršál Timošenko 13. června 1941 nařídil Hrdinovi SSSR, armádnímu generálovi Pavlovovi, v nejpřísnějším utajení do 23. června zprovoznit velitelství Západního frontu v Obuz-Lesně, totéž provedou generálové F. I. Kuzněcov a M. P. Kirponos s velitelstvími Severozápadního frontu v Paněvěžisu a Jihozápadního frontuv Tarnopolu.

Po kádrové očistě týlů pohraničních vojenských okruhů se mužstvo tří skupin armád přesouvá ke státní hranici jen s nezbytnými věcmi pro boj o přežití. Z pověření vlády Německé říše velvyslanec von Schulenburg tak dlouho protestoval proti soustřeďování DRRA u západních hranic SSSR, až dostal ráznou odpověď. Za hřmotu stovek vojenských transportů armád II. strategického sledu k západním hranicím sovětský rozhlas 13. června zveřejnil „Prohlášení Agentury TASS“. Britský tisk ho publikoval týž den, listy „Pravda“ a „Izvěstija“ o den později. Končí takto: „Letní povolávání záložníků a následné manévry nemají za cíl nic jiného, než výcvik záloh a ověření práce železničního aparátu. Konají se, jak známo, každý rok, proto chápat tato opatření Rudé armády jako nepřátelská k Německu je přinejmenším nevhodné.“ Toto prohlášení navíc maskovalo zamýšlenou provokaci VVS, která zdůvodní vyhlášení všeobecné veřejné mobilizace.

Bez ohledu na ujišťování Agentury TASS je vláda Německé říše ve střehu. Říšský ministr zahraničí von Ribbentrop rozeslal na zahraniční konzuláty přísně tajné dezinformační telegramy o plánovaných jednáních s diplomaty cizích států. Na poradě vrchního velitelství pozemních sil Wehrmachtu v Říšském kancléřství generál polní maršál W. von Brauchitsch vydal rozkazy součástem pozemních vojsk, velitel X. leteckého sboru, generál O. H. von Waldau, seznámil přítomné s výsledky leteckého průzkumu skupiny podplukovníka T. Rowehla. Na letištích bezprostředně u západní státní hranice SSSR zjistil na 4 000 sovětských letounů a další tisícovku odhalil radiový odposlech. Velitelé okruhů nařídí v příhraničních zónách maskování skladů, dílen, parků techniky. Do 12. července 1941 zajistí jejich nerozlišitelnost ze vzduchu.

Náčelník GUGB NKVD V. N. Měrkulov poslal Stalinovi svodku se zprávou agenta nadporučíka Luftwaffe von Boysena: „Vojenské přípravy Německa jsou ukončeny, útok lze očekávat v nejbližší době. … “ Stalin na ni připsal: „s. Měrkulovovi. Pošlete ten váš „zdroj“ ze štábu německého letectva do prdele. To není zdroj, ale dezinformátor. I. St.“

Velitel 14. armády Severního frontu, generálporučík V. A. Frolov, 15. června nařídil přesun 122. střelecké divize 47. střeleckého sboru do Kandalakši, 150 km od finské státní hranice. Rozkaz náčelníka GŠRA vyčlenil z 1. mechanizovaného sboru Leningradského vojenského okruhu 1. tankovou divizi Rudého praporu vyzbrojenou 372 tanky včetně 5 kusů těžkých KV-1. Divize 17. června odjede do Alakurtti v Karélské SSR a její velitel, Hrdina SSSR kombrig V. I. Baranov, bude připraven k postupu na finské přístavy Kemi a Oulu v Botnickém zálivu. Jednotky 21. tankové divize 10. mechanizovaného sboru 19. června odjíždí ze Pskova do Světlogorska k finským hranicím.

Řada hlášení rozvědky o hotovosti Wehrmachtu k útoku znepokojila lidového komisaře zahraničních věcí Molotova. Telefonoval do Berlína, ale Hitlera nezastihl. Generálplukovník F. Halder si zapsal do deníku: „Molotov chtěl 18.6. hovořit s Vůdcem.“

Armádní komisař Zaporožec 19. června předal G. K. Aleksandrovovi „Studii o morálně-politickém stavu německé armády“ a „Poznámky o situaci dělnické třídy v Německu“. Armády Kyjevského zvláštního vojenského okruhu jsou dislokovány na hlavním směru Operace, proto je pro VR 5. armády připraven „Plán politického zajištění vojenských operací při útoku“, jenž předpokládal, že „němečtí dělníci ve vojenských uniformách“ ji podpoří. Aktivovaní sovětští nelegálové v centrálních úřadech v Německé říši jsou v plné práci. Jeden z nich, kriminální komisař SS-hauptsturmführer W. Lehman, 19. června ve svém hlášení ohlásil termín a hodinu zahájení „Operace Barbarossa“.

V těchto dnech odjíždějí na západ vybraní členové VR 1. zvláštní armády Rudého praporu Dálněvýchodního frontu. Po příjezdu se generálporučík A. I. Jerjoměnko ohlásí ve štábu 4. armády Západního zvláštního vojenského okruhu v běloruském Kobrinu.

Sovětské občany 19. června sice ukolébal list „Pravda“ svým úvodníkem „Letní odpočinek pracujících“, ale večer radiový odposlech Hlavní rozvědné správy GŠRA zachytil zprávu italského vyslance Rossa pro ministra G. Ciana: „…Podle mého osobního přesvědčení je ozbrojený konflikt nevyhnutelný, může začít během dvou, tří dnů, možná již v neděli. …“

Hlášení Abwehru 20. června upozornilo generála polního maršála W. Keitela a generála A. Jodla na aktuální stav ofenzivního uskupení DRRA u západní hranice SSSR. Správně odhadlo, že hlavní útok povede do Východního Pruska a severně od Varšavy, jen vzájemně zaměnilo hlavní a pomocný útok.

Jednání RLK 20. června nařídilo vydání Vyhlášky o veřejné všeobecné mobilizaci. Přítomní vzali na vědomí směrnici ÚV VKS(b) „O stavu vojenskopolitické propagandy“, na níž navazuje Malenkovem předložená instrukce ÚV VKS(b) „O úlohách politické propagandy v Rudé armádě pro nejbližší období“. Dále je pro operační řízení VR frontů ustavena Vojenská rada Hlavního velení DRRA (VR HVDRRA) ve složení: vrchní velitel DRRA zatím neurčen, hlavní velitel DRRA a předseda VR HVDRRA maršál S. K. Timošenko, představitel ÚV VKS(b) v DRRA G. M. Malenkov, představitel ÚV VKS(b) ve VMF A. A. Ždanov, koordinátor operací na Jihozápadním směru armádní generál G. K. Žukov, koordinátor operací na Západním směru maršál B. M. Šapošnikov. Rozkazy VR HVDRRA budou číslovány od čísla 2.

Na obou stranách podél západní státní hranice SSSR jsou téměř připraveny k ofenzívě velké svazy vojsk. V Generálním gouvernementu stojí v jedné linii 7 armád a 4 tankové skupiny tří strategických Skupin armád Wehrmachtu, 3 000 000 mužů, 43 812 děl a minometů, 3 580 tanků, 1 830 letadel. V západním pohraničí SSSR je také již téměř kompletní útočná hradba DRRA složená ze tří strategických skupin. První linie je obsazena 16 armádami tří frontů, za ní druhá linie 7 armád Skupiny záložních armád a závěrečnou třetí linii obsadí 3 armády rezortu NKVD, celkem více než 3 289 851 mužů, 59 787 děl a minometů, 15 687 tanků a 10 743 letadel.

Velitel Kyjevského vojenského okruhu, generálplukovník M. P. Kirponos, nařídil veliteli 8. mechanizovaného sboru, generálu Rjabyševovi, odjezd ke státní hranici a zvláštní pozornost věnovat dopravní infrastruktuře.

V DRRA již řadu týdnů probíhá rozsáhlé vyšetřování ve věci „Případ spiknutí Hrdinů“. Zatčeny a vyslýchány jsou stovky důstojníků. V druhé půli června vrcholí příprava kamufláže všeobecné mobilizace DRRA. Ve štábech Západního a Pobaltského zvláštního vojenského okruhu jsou aktivovány zmíněné „odzbrojovací rozkazy“, velitelé jednotek v blízkosti státní hranice nastupují dovolenou, avšak náčelník 1. sboru dálkového bombardovacího letectva Leningradského okruhu 20. června dostal rozkaz připravit čtyřmotorové těžké bombardéry typu TB-3 pro „velmi odpovědné úkoly“. Členové kontrolních komisí LKO 20. června přijeli do štábu Pobaltského okruhu dohlédnout na jejich plnění. Podle jednoho „odzbrojovacího rozkazu“ velitel dělostřeleckého pluku 16. střeleckého sboru 11. armády Pobaltského okruhu nařídil odeslat optické zaměřovače z děl do Rigy.

Přesun 74. útočného leteckého pluku 10. letecké divize VVS 4. armády na polní letiště 8 km od státní hranice začíná 20. června přesto, že se z opraven v Minsku ještě nevrátila opravená optika dělostřeleckému pluku 75. divize 4. armády. Hrdina SSSR armádní generál G. K. Pavlov odvolal protiletadlové oddíly okruhu na cvičení a nařídil sejmout z letounů VVS Západního okruhu výzbroj a jejich velitel, Hrdina SSSR generálmajor I. I. Kopěc, udělil 20. června letcům ze základen v okolí Grodna dovolenou.

V 19.55 hod 20. června se ve Stalinově pracovně sešli kandidáti a členové politbyra s leteckými experty: Lidový komisař leteckého průmyslu přivedl letecké konstruktéry Mikojana, Treťjakova, Pětrova a náčelníka Hlavní správy VVS generála Žigareva. Seznámí Stalina se scénářem provokace VVS u Grodna, která zdůvodní vyhlášení veřejné všeobecné mobilizace. Schůze skončila až 21. června v 0.45 hod.

Ráno 21. června doručil kurýr NKVD lidovému komisaři Mechlisovi povolávací rozkaz maršála Timošenka. Vrátil se do DRRA v původní hodnosti a do HSPP v původní funkci.

Před několika dny námořní atašé, kapitán M. A. Voroncov, oznámil z Berlína ukončení válečných příprav Kriegsmarine. Lidový komisař VMF jej povolal do Moskvy a večer 21. června mu Voroncov sdělil podrobnosti, útok je za dveřmi! Proto admirál N. G. Kuzněcov nařídil velitelům tří námořních flotil „operační hotovost č. 2“. Ve Finském a Irbenském průlivu jsou posíleny hlídky, na základně Hangö je v pohotovosti 8. střelecká brigáda.

Odpoledne 21. června Stalin nařídil 1. tajemníkům moskevského oblastního a městského výboru strany V. P. Proninovi a A. S. Ščerbakovovi na neděli 22. června povolat vedoucí pracovníky obou výborů na pracoviště a velitel Moskevského vojenského okruhu, armádní generál I. V. Ťuleněv, zvýší pohotovost protiletecké obrany Moskvy na 75 %.

Na politickém aktivu Správy politické propagandy (SPP) Pobaltského zvláštního vojenského okruhu po úvodním slově náčelníka SPP divizního komisaře K. G. Rjabčije 21. června vystoupil zástupce náčelníka HSPP, armádní komisař II. stupně V. N. Borisov, s projevem „O bdělosti a zábraně provokací“. Mimo jiné řekl: „… válka s Německem nebude, opačná tvrzení jsou lži, které je třeba dementovat a jejich šiřitele trestat! …“ Avšak velitel Pobaltského vojenského okruhu oznámil veliteli 3. mechanizovaného sboru, generálmajorovi tankových vojsk A. V. Kurkinovi: „Máme zprávy, že během jednoho-dvou dnů je možné náhlé napadení Německem“. Ve štábu 16. střeleckého sboru 11. armády okruhu dostali velitelé divizí rozkaz odebrat prvosledovým jednotkám munici a uložit ji do skladů. Na jejich verbální rozpaky člen VR okruhu, sborový komisař P. A. Dibrova, odsekl: „I když je Německo fašistický stát, den, kdy bude moci zahájit válku s SSSR ještě nenastal a už jste strachy podělaní!“ Náčelník štábu Pobaltského okruhu, generálporučík P. S. Klěnov, nařídil veliteli 8. armády odvést jednotky od státní hranice a zakázal používat označení „Severozápadní front“.

Napjatou mezinárodní situaci 21. června reflektuje zápis v Goebbelsově deníku: „Problém Ruska každou hodinu graduje. Molotov požádal o návštěvu Berlína, ale byl rázně odmítnut. Naivní nápad! Měl si vzpomenout dříve… Ve Finsku začala mobilizace. Nyní si musela všimnout i Moskva, co hrozí bolševismu…“

V 18.30 hod 21. června Molotov informoval Stalina o zprávách sovětských diplomatů z Berlína. V 19.05 hodzačala porada VO RLK řízená jeho předsedou a místopředsedou RLK Vorošilovem za účasti Beriji, Malenkova, Vozněsenského a člena „gosplanu“ V. V. Kuzněcova. Stenografuje tajemník VO RLK I. A. Safonov.

Pracovníci aparátu velení HSPP zorganizovali pro členy VR okruhů ze západních oblastí SSSR na 21. června večer kulturní a sportovní představení. Další z „ozbrojovacích rozkazů“ na nich uložil povinnou účast členům VR okruhů a armád na západě SSSR. Například v posádkovém domě Rudé armády v Minsku členové VR Západního vojenského okruhu shlédli představení operety „Svatba v Malinovce“.

Ve 20.50 hod. začalo u Stalina rozšířené jednání VR HVDRRA. Návrh maršála Timošenka na uvedení vojsk do bojové pohotovosti Stalin opět odmítl: „Zbytečně vyvoláváme paniku! Dávat takový příkaz je dosud předčasné, problém bude třeba vyřešit jednáním. Mužstvo nesmí podlehnout provokacím.“ Na 21.30 hod si Molotov předvolal velvyslance, ovšem to, co před týdnem chtěl říci Hitlerovi v Berlíně, nyní oznámil jen jemu v Moskvě: „… Máme zprávy, že německá vláda je nespokojena se sovětskou vládou. Sovětská vláda je překvapena fámami, že Německá říše připravuje válku proti Sovětskému svazu… Rád bych od Vás uslyšel, co v německo-sovětských vztazích způsobilo tuto situaci…“ Velvyslanec slíbil, že uvědomí vládu.

Pomocník generálního inspektora VVS, generálmajor S. P. Siňakov, 21. června pozdě večer přijel s Hrdiny SSSR generály Pavlovem a Kopěcem k 122. stíhacímu pluku na letiště Nový dvůr u Grodna. Na jaře 1941 totiž vláda Německé říše podle obchodní smlouvy dodala do SSSR několik bombardovacích letadel německých značek, takže v režii generálmajora I. I. Kopěce „22. června dopoledne „německé bombardéry“ nalétnou na Grodno“, na což odpoví bombardéry VVS Západního okruhu v rámci „velmi odpovědných úkolů“ náletem na nepřátelská vojska a objekty u státní hranice. Vzápětí bude vyhlášena všeobecná mobilizace. Jenže jakmile v noci 21. června náčelník VVS, Hrdina SSSR generálporučík J. V. Smuškevič, zatčený v „Případu spiknutí Hrdinů“ při útrpném výslechu oznámil: „Kopěc je německý špion!“, náčelník 3. správy Západního frontu (vojenská kontrarozvědka), major státní bezpečnosti P. G. Běgma, ho ihned zatkl a podle antedatovaného záznamu „generál Kopěc 23.7.1941 spáchal sebevraždu“.

Divizní komisař Rjabčij 21. června ve 21.35 hod instruoval náčelníky SPP armád Pobaltského okruhu: „Situace vyžaduje plnou bojovou pohotovost jednotek. Mužstvu podrobně vysvětlit složitost mezinárodní situace, která hrozí nečekanými událostmi… Zpracujte přesný seznam lidí a dbejte na neustálou kontrolu jejich činnosti. Nyní je zvláště důležité, aby všichni političtí pracovníci zůstávali u rudoarmějců a vysvětlovali jim nejasné problémy… úkoly pro politickou práci zadávat oddělením propagandy sborů a divizí pouze ústně …“

Porada skončila, ve 22.20 hod Malenkov zhotovil zápis pod hlavičkou politbyra:

Zvláštní složka - přísně tajné

Maršál Timošenko si povolal generála Měreckova a oznámil mu: „Možná zítra začne válka! Jste určen představitelem Hlavního velení v Leningradském vojenském okruhu. Jeho jednotky dobře znáte, a proto můžete v případě nutnosti pomoci velení okruhu. Hlavně nepodléhat provokacím, odlišit reálné napadení od místních incidentů a nenechat ho přerůst do války. Zůstaňte v bojové pohotovosti, v případě napadení víte, co máte dělat.“

Ve 23 hodin admirál Kuzněcov předal viceadmirálu V. F. Tribucovi „VČ“ telefonem na velitelské stanoviště Baltské mořské flotily (BMF) v Tallinu zprávu kapitána Voroncova: „…Dnes v noci je možné napadení našeho státu fašistickým Německem! …“

Krátce po 23. hodině telegrafoval vojenský atašé ve Francii, generálmajor I. A. Susloparov, Stalinovi sdělení jednoho z kurátorů „Rudé kapely“ L. Treppera: „Dostali jsme zprávy, že 22. června 1941 Německo napadne SSSR“, ale Stalin na blanket načmáral vzkaz Berijovi: „To je anglická provokace! Zjistěte jejího šiřitele a potrestejte ho!“ Mezitím generál Golikov odevzdal sekretáři A. N. Poskrjobyševovi pro Stalina, Molotova a maršála Timošenka zapečetěnou zprávu dalšího dvojitého agenta G. Kegela z německého velvyslanectví: „V noci začne válka!“ Tentokrát Stalin schválil pohotovost, generál Žukov napsal „Direktivu lidového komisaře obrany b/č“, ve 23.30 hod ji maršál Timošenko podepsal a nařídil odeslat:

Vojenským radám západních pohraničních okruhů o možném napadení Němci 22-23.6.41 a opatřeních k přípravě uvedení vojsk do omezené bojové pohotovosti, maskování vojsk, protiletecké obrany.

Vojenským radám LVO, PobVO, ZapZVO, KZVO, OdZVO.

Kopie: lidovému komisaři vojenského námořnictva.

Mezi 22. a 23. červnem lze očekávat v oblastech Leningradského Pobaltského Západního zvláštního, Kyjevského zvláštního a Oděského vojenského okruhu nenadálé napadení Němci. Útok může začít provokací. Úlohou našich jednotek je nepodlehnout žádným provokačním aktům, které by mohly vyvolat vážné komplikace. Jednotky Leningradského, Pobaltského, Západního, Kyjevského a Oděského vojenského okruhu musí být schopny v plné bojové pohotovosti odrazit možný nenadálý útok Němců nebo jejich spojenců. Nařizuji:

Timošenko, Žukov.

Detaily rozkazu uvedl zástupce náčelníka štábu Západního okruhu, generálporučík G. K. Malandin, 22. června ve štábním zápisu: „…Kolem 1.00 hodiny došla z Moskvy šifra okamžitě uvést jednotky do bojové pohotovosti, ráno je očekáváno napadení Německem… Mezi 2.00-2.30 hod byl odeslán rozkaz: „Armády a jednotky opevněných rajónů obsadí bojová stanoviště“. Po aktivaci hesla „GROZA“ otevřít „Rudou obálku“ s plánem krytí státní hranice…“

Velitelé prvosledových jednotek Wehrmachtu rovněž zpravili mužstvo: „Vojáci, do 18. července Sovětský svaz zamýšlí napadnout naši vlast! Díky Vůdci a jeho moudré a prozíravé politice nebudeme čekat na napadení, ale sami zahájíme útok!“

Ihned po skončení války bolševičtí armádní propagandisté existenci „Operace GROZA“ arogantně popřeli třídní floskulí platnou „na věčné časy“:„Není to bolševismus, jenž chce zachvátit Evropu, nýbrž nacistické Německo, které vpadlo do Ruska, aby si přisvojilo jeho nerostné bohatství pro ovládnutí Evropy a posléze i celého světa!“ Avšak náčelník Vojenské akademie Generálního štábu Sovětské armády, armádní generál S. P. Ivanov, v knize „Počáteční etapa války“ vydané až v roce 1974, přiznal: „Německému velení se nás podařilo o tři týdny předběhnout!“

Zdroje:

Bondarenko, A.: „21 ijuňa 1941 goda, kabinět Stalina…“. „Krasnaja Zvjozda“. 11 ijula 2007 goda.

Bunič, I: Operacija „Groza“. Ošibka Stalina. „Jauza“. M.- 2004.

Carell, P.: Operace Barbarossa. „Mustang“. Plzeň-1996.

Carell, P.: Spálená země. „Naše vojsko“. Praha 2003.

Dobrjucha, N.: Kogda Stalin uznal, čto načnětsja vojna? „Komsomolskaja pravda“ 2011 goda.

Galder, F.: Vojennyj dněvnik. T.2. „Vojenizdat“. M.-1969.

Gazěta „Izvěstija CK KPSS“. 1990. No2.

Geller, M., Někrič, A.: Istorija Rossiji:1917-1995. Izdatělstvo „MIK“. M.-2000.

Glavnyj vojennyj sovět RKKA. 13 marta 1938g. - 20 ijuňa 1941g. Dokuměnty i matětijaly. „ROSSPEN“. M.-2004.

Golovko, A.: V městě s flotom. 3-je izd. „Finansy i statistika“. M.-1984.

Chlevňuk, O.: Politbjuro. Mechanizmy političeskoj vlasti v 30-je gody. „Rossijskaja političeskaja enciklopedija“. M.-1996.

Chrenov, A.: Mosty k pobědě. „Vojenizdat“. M.-1982.

Irving, D.: GÖRING. Nakladatelství „Bonus A“. Brno-1996.

Ivanov, S. P.: Načalnyj pěriod vojny. „Vojenizdat“ M.-1974.

Jegorov, D.: 30. Ijuňa 1941. Razgrom Zapadnogo fronta. „Jauza, Eksmo“. M.-2008.

Jerjoměnko, A.: V načale vojny. „Nauka“. M.-1965.

Jiščo raz o mobilizaciji 23.06.41. „Z istorija“, 03/02/2012

Kačuk, N.: Bězdnnoje něbo. „Sovětskaja Bělorussija“ No33(24416). 20 fevralja 2014g.

Kiseljev, V.: Uprjamyje fakty načala vojny. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. 1992. No2.

Korotkov, A., i dr.: Na prijome u Stalina. Izdatělstvo „Novyj chronograf“. M.-2008.

Kozlov, M., i dr.: VĚLIKAJA OTĚČESTVĚNNAJA VOJNA. ENCIKLOPĚDIJA.„Politizdat“. M.-1985.

Kumaněv, G.: Govorjat stalinskije narkomy. Rusič. Smolensk, 2005.

Kuzněcov, I.: Zaskrečjonnyje tragedii sovětskoj istorii. KAMUNIKAT. Minsk-2006.

Kuzněcov, N.: Kursom k pobědě. „Golos“. M.-2000.

Lochner, L.: „The Goebbels Diaries. 1939–1941“. New York: Doubleday, 1948.

Mělechov, A. : 1941. Kozyrnaja karta vožďa. Počemu Stalin ně bojalsa napaaděnija Gitlera? „Jauza-Press“ M.-2021.

Mělťuchov, M.: „Kriki ob oboroně-eto vualj“. In: Afanasjev,J.: Sovětskoje obščestvo v 2 t. T.1. Rossijskij gosudarstvěnnyj gumanitarnyj univěrsitět. M.-1997.

Mělťuchov, M.: Upuščennyj šans Stalina. Sovětskij Sojuz i borba za Jevropu. Věče. M. 2000.

Měreckov, K.: Na službě narodu. „Politizdat“. M.-1968.

Měščerjakov, V.: Stalin i zagovorščiki 41 go goda. @ vojennaja litěratura (militera.lib.ru) 2012.

Mlěčin, L.: Zagovor poslov? „Novaya gazěta“ No55 ot 24 maja 2019.

Moščanskij, I.: Sovětskije vozdušno-děsantskije voiska. Moskovskoj gorodskoj komitět KPRF.

Moškin, S.: „Naša armija gotoviťsa k napaděniju…“. Sovětskaja propaganda nakanuně vojny. Žurnal „Svobodnaja mysl“. No6/2007.

Naumov, V. i dr.: Dokuměnty 1941 v 2-ch knigach. Kniga vtoraja. Měždunarodnyj fond „DĚMOKRATIJA“. M.-1998.

Něvěžin, A.: Gotovil li Stalin nastupatělnuju vojnu protiv Gitlera? Sb matěrijalov. „Airo-XX“. M.-1995.

Něvěžin, V.: „Jesli zavtra v pochod…“. Jauza. Eksmo. Moskva 2007.

Prudnikova, J.: Kto predal 22 ijuňa. „Vělikaja strana SSSR“. 26.08.2015

Rjabyšev, D.: Pěrvyj god vojny. „Vojenizdat“. M.-1990.

Rostov, V.: SSSR gotovil napaděnije na gěrmaniju v 1941 godu. “Analitičeskaja gazěta, „Sekrětnyje issledovanija”“. No15. 2006g.

Rotmistrov, P.: Stalnaja gvardija. „Vojenizdat“, M.-1984.

Rubcov, J.: Alter ego Stalina. Izdatělstvo „Zvonnica-MG“. M.-1994.

Samuelson, L.: Stanovlěnije vojenno-promyšlennogo komplexa SSSR. 1921-1941. M.-2001.

Semidětko, V.: Istoki poraženija v Bělorussiji. „Vojenno istoričeskij žurnal“ No4, 1989g.

Sevasťjanov, P.: Něman-Volga-Dunaj. „Vojenizdat“. M.-1961.

Solonin, M.: „Dělo aviatorov“-časť II. „Vojenno promyšlennyj kurjer“. No22(338) 9 Ijuňa 2010g.

Solonin, M.: 22 ijuňa, ili kogda načalas vělikaja otěčestvěnnaja vojna? „Jauza, Eksmo“. M.-2008.

Spravočnik po istorii Kommunističeskoj partii i Sovětskogo Sojuza 1898-1991

Sudoplatov, P.: Spěcopěracii. Lubjanka i Kreml 1930-1950 gody. „OLMA-PRESS“. M.-1997.

Stadnik, I.: Aprelskij razvorot. „Vermja novostěj“ No61. 10. aprelja 2008.

Suvorov, V.: Všechno bylo jinak. „Naše vojsko“. Praha-2008.

Strategičeskij očerk Vělikoj Otěčestvěnnoj vojny 1941-1945 gg. „Politizdat“. M.-1961.

Věržbickij, V.: Glavnaja tajna načala vojny. „Novaya Gazěta“. No64 (2351) 22.06.2015 g.

Višlljov, O.: Nakanuně 22 ijuňa 1941 goda. „Nauka“. K.-2001.

„Vojenno-istoričeskij žurnal“. 1971 g., 1988 g., 1989 g.

Voronov, N.: Na službě vojennoj. „Vojenizdat“. M.-1963.

Willi Lehmann

Zacharov, M.: Geněralnyj štab v predvoěnnyje gody. Sbornik: „ACT: LJUKS“. M.-2005.

Zubov, A.: Rukotvornaja katastrofa. Polnaja věrsija lekcii. „Novaya Gazěta“, No66 ot 22 ijuňa 2016.