Článek
Aktualizace článku Osudový červen 1941. Pro navázání kontextu jsou zde z něj opakovány krátké úryvky.
Stalin i Hitler nejednou zdůraznili, že konflikt Dělnicko-rolnické Rudé armády (DRRA) a Wehrmachtu je nevyhnutelný, přesto oba soupeři konflikt v médiích tajili a přípravy k jeho zahájení bagatelizovali.
Schůze RLK (Rady lidových komisařů) 6. června rozhodla podle mobilizačního plánu aktivovat činnost pro válečné období od 1. července 1941. Financování zvýšené výroby munice je schváleno od 1. července 1941 do 1. ledna 1943.
Člen Výboru obrany při RLK SSSR A. A. Ždanov 11. června kontrasignoval rozkaz, jenž ukládal vojenským radám okruhů na západě SSSR do 1. července 1941 ukončit terénní cvičení a připravit se k zahájení útočných operací. Předseda RLK Stalin 12. července 1941 totiž nařídí zahájení Operace „GROZA“. Je předpokládán rychlý postup DRRA na západ, 20. července by měla dosáhnout již linii měst Stockholm-Kodaň-Berlín.
S převahou výzbroje nad spojencem se součásti DRRAstahují k západní státní hranici SSSR. Politický zástupce náčelníka HSPP (Hlavní správy politické propagandy), armádní komisař V. N. Borisov, odjel 14. června do SPP (Správy politické propagandy) Pobaltského zvláštního vojenského okruhu. Za týden se účastní stranického aktivu Správy.
Před zahájením Operace „GROZA“ se na vedlejším směru uskuteční útok 8. armády Pobaltského zvláštního vojenského okruhu na město Tilsit ve Východním Prusku. Do litevské osady Tauragé u státní hranice Východního Pruska přijíždí 2. tanková divize 3. mechanizovaného sboru 11. armády, jejíž tanky typu KV-2, vybaveny děly ráže 152 mm, jsou vyzbrojeny protibetonovou municí určenou pevnůstkám rozmístěným kolem hlavního města Východního Pruska Königsbergu. Štáb divize je vybaven topografickými mapami jen německého území a její velitel, generálmajor tankových vojsk J. N. Soljankin, již dostal rozkaz: „V součinnosti s ostatními součástmi sboru zničit hlavní síly nepřítele na území Východního Pruska a Generálního gouvernementu!“
Rovněž VR (vojenská rada) 8. armády 15. června 1941 vyhlásila pohotovost, její štáb zahájil přípravu útoku, jednotky fasují munici. Pro utajení přípravy k útoku tanky 29. tankové divize 11. mechanizovaného sboru u Grodna neopouštějí zastřešený tankový park a jsou vyzbrojovány jen v noci. Letky 212. zvláštního pluku dálkového bombardovacího letectva se připravují ve Smolensku k náletům na Varšavu a přístav Danzig, neboť po zahájení Operace „GROZA“ bude vybojována vzdušná převaha vojenského letectva ve Východním Prusku, Generálním gouvernementu, Slovensku, Rumunsku a východní části Německé říše.
Podle „Tajného doplňujícího protokolu“ „Úmluvy o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik“ bylo území Finské republiky přiděleno do zájmové sféry SSSR. „Mírová dohoda mezi Sovětským svazem a Finskem“ podepsaná 12. března 1940 formálně stanovila „ukončení vojenských operací a vybudování vzájemných pevných mírových vztahů“. Je to však jen pouhá papírová floskule, neboť konečné cíle sovětské „strany a vlády“, likvidace „Bělofinské republiky“, ustavení „Finské demokratické republiky“ a její začlenění do SSSR, zůstaly nezměněny. Předseda vlády „Finské demokratické republiky“ O. V. Kuusinen již v Moskvě očekává svůj odjezd do Helsinek.
První náměstek lidového komisaře zahraničí A. J. Vyšinskij 16. června 1941 po časové prodlevě přijal dočasného pověřence britského vyslanectví J. Baggaleye. Britský diplomat mu vyjádřil znepokojení nad sovětskými dodávkami strategických surovin Německé říši a varoval před napadením Wehrmachtem. Uslyšel však jen arogantní odpověď: „Pro SSSR nejsou žádné důvody se jakkoli znepokojovat. Ať se znepokojují jiní!“ Neznepokojoval se ani zástupce lidového komisaře obrany, maršál G. I. Kulik. Když ho na poradě HVR (Hlavní vojenské rady) náčelník Hlavní správy protivzdušné obrany DRRA generálplukovník N. N. Voronov upozornil na soustřeďování Luftwaffe podél západní státní hranice SSSR, maršál Kulik jen mávl rukou: „To je vysoká politika, nic pro nás!“
Podle usnesení ÚV VKS(b) a RLK SSSR z 19. května 1941 „O opatřeních k očistě Litevské. Lotyšské a Estonské SSR od antisovětského, trestného a sociálně nebezpečného elementu“, od počátku června rozšířené na celé západní pohraničí SSSR, 17. června skončily deportace tohoto „elementu“ do Kazachstánu a do střední Asie.
Vzhledem k blízkému zahájení Operace „GROZA“ se v součástech DRRA výrazně zvýší potřeba politických pracovníků. Nařízení o reatestaci aparátníků 17. června proto doplnilo usnesení politbyra „O výběru 3 700 komunistů pro politickou práci v Rudé armádě“ pro období 1. červenec-1. srpen 1941.
Do sílícího napětí mezi SSSR a Německou říší 18. června 1941 vklouzla agenturní zpráva o podpisu smlouvy „O přátelství a neútočení“ mezi vládami Německé říše a Turecka.
Rozkaz o vzniku frontů maršál S. K. Timošenko 19. června 1941 doplnil nařízením, přemístit do 27. armády Pobaltského, 13. armády Západního a 12. armády Kyjevského zvláštního vojenského okruhu v západním pohraničí SSSR také výsadkové sbory.
V Moskvě již od dubna 1941 probíhají výslechy zatčených velitelů DRRA v rámci případu „Spiknutí Hrdinů“ jež odhalují skandální skutečnosti. Náčelník Hlavní dělostřelecké správy DRRA, maršál Kulik, je 19. června jen nahrazen generálporučíkem N. D. Jakovlevem, avšak jeho zástupce, generálmajor G. K. Savčenko je zatčen. Uvěznění bývalí vojenští poradci ve Španělsku, kteří podle výslechů vedených majory státní bezpečnosti L. L. Švarcmanem a J. E. Vlodzimirským chystali v DRRA kontrarevoluční fašistický puč, prozradili „svého náčelníka“, zástupce lidového komisaře obrany, Hrdinu SSSR, armádního generála K. A. Měreckova. Generál Měreckov již dříve vzbudil podezření, neboť šířil poplašné zprávy. V lednu 1941 na poradě HVR a politbyra kvůli hrozbě napadení Wehrmachtem naléhal na vyhlášení výjimečného stavu. Večer 20. června 1941 odjel zástupce lidového komisaře státní bezpečnosti V. N. Měrkulov s výslechovými protokoly ke Stalinovi, avšak on po konzultaci s náčelníkem GŠRA, armádním generálem G. K. Žukovem, jeho zatčení pozdržel.
Hlášení agentů Abwehru 20. června 1941 upozornilo polního maršála W. Keitela a generála A. Jodla na přesuny ofenzivního uskupení Rudé armády k sovětské západní hranici. Správně odhadli, že směr hlavního útoku Rudé armády povede do Východního Pruska a severně od Varšavy, jen zaměnili směry útoku. Hitler ovšem tuto zprávu opět bagatelizoval.
Dne 20. června začíná přesun 74. útočného leteckého pluku 10. letecké divize VVS (vojenských vzdušných sil) 4. armády na polní letiště 8 km od státní hranice.
Formou provokace VVS vrcholí příprava kamufláže všeobecné mobilizace. Ve štábech Západního a Pobaltského zvláštního vojenského okruhu jsou aktivovány „odzbrojovací rozkazy“, k zamezení svévolných operací nastupují velitelé oddílů pohraničních vojsk v západním pohraničí dovolenou.
Členové inspekčních komisí štábů obou pohraničních okruhů 20. června přijeli k jednotkám u Grodna. Mimo jiné zjistili, že velitel dělostřeleckého pluku 16. střeleckého sboru 11. armády nařídil odeslat optické zaměřovače z děl do Rigy a z Minska se dosud nevrátila opravená optika dělostřeleckému pluku 75. divize 4. armády.
Nad dezinformačními telegramy von Ribbentropa zahraničním konzulátům si 21. června 1941 vedoucí Obranné komise sovětských spisovatelů, vojenský korespondent listu „Znamja“, plukovní komisař V. V. Višněvskij poznamenal do deníku:
Když přemítám o této zprávě, domnívám se, že jsme, vzhledem k tomu, že Německo odmítá konzultace atd., od jara na něj zahájili „tichý“ nátlak…. Tím mu znesnadňujeme jeho akceschopnost na Západě. To je ono, ruská fronta – jenže v síle! … Píšu etické lidové drama, jak budeme bojovat s německým fašismem-tóny roku 1812 i Sevastopolu, téma věčného národa. Nejprve sloučit Rusy, Ukrajince a ostatní, plus modernu totální války, tragika, humor… Jsme Rusové! V našem srdci proudí krev národů světa, krev boje, msty, pravdy!
Bombardéry Luftwaffe přeletěly státní hranici SSSR 22. června 1941 ve 3:40 hod., mezi nominálními spojenci začala další fáze druhé světové války. Vedoucí lektorské skupiny Správy propagandy a agitace ÚV VKS(b) J. M. Jaroslavskij navrhl pro ni název „velká vlastenecká válka“. Stalin jej sice schválil, avšak poprvé ho použil až 1. května 1945!
Zdroje:
Bunič, I.: Operacija „groza“. Izdatělstvo „JAUZA“. M.-2004.
Burcev, M.: Prozrenije. Vojenizdat. M. 1981.
Carell, P.: Spálená země. „Naše vojsko“. Praha 2003.
Fowler, W.: Operace BARBAROSSA. Německá invaze do Sovětského svazu: Prvních 7 dní. OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o. Praha-2005.
Galder, F.: Vojennyj dněvnik. T.2. „Vojenizdat“. M.-1969.
Geller, M., Někrič, A.: Istorija Rossiji:1917-1995. Izdatělstvo „MIK“. M.-2000.
Golovanov, A.: Dalnaja bombardirovočnaja… OOO „Delta NB“. M.-2004.
Golovko, A.: V městě s flotom. 3-je izd. „Finansy i statistika“. M.-1984.
Gutiontov, P.: 21 ijuňa. Kak SSSR propustil vojnu. „Novaya Gazěta“.
Chlevňuk, O.: Politbjuro. Mechanizmy političeskoj vlasti v 30-je gody. „Rossijskaja političeskaja enciklopedija“. M.-1996.
J. Choffman: Podgotovka Sovětskogo Sojuza k nastupatělnoj vojně. 1941 god. „Otěčestvěnnaja istorija“. 1993., No4.
Irinarchov, R.: Krasnaja Armija v 1941 godu. „EKSMO“. M.-2009.
Irving, D.: GÖRING. „BonusA“. Brno-1996.
„Izvěstija“. 1941. 14. ijuňa.
„Izvěstija CK KPSS“. 1990. No2.
Jerjoměnko, A.: V načale vojny. „Nauka“. M.-1965.
Kiseljev, V.: Uprjamyje fakty načala vojny. „Vojenno-istoričeskij žurnal“. 1992. No2.
Korotkov, A., i dr.: Na prijome u Stalina. Izdatělstvo „Novyj chronograf“. M.-2008.
Kozlov, M., i dr.: VĚLIKAJA OTĚČESTVĚNNAJA VOJNA. ENCIKLOPĚDIJA.„Politizdat“. M.-1985.
Kuzněcov, N.: Kursom k pobědě. „Golos“. M.-2000.
Kuzněcov, N.: Nakanuně. „AST, Těrra Fantastika“. M.-2003.
Měščerjakov, V.: Stalin i zagovorščiki 41 go goda. Poisk istiny. @ vojennaja litěratura (militera.lib.ru) 2012.
Naumov, V.: 1941 god. Dokuměnty.T.2. Měždunarodnyj fond„Děmokratija“. M.-1998.
Prudnikova, J.: Kto predal 22 ijuňa. „Vělikaja strana SSSR“. 26.08.2015.
Rjabyšev, D.: Pěrvyj god vojny. Vojenizdat. M.-1990.
Rostov, V.: SSSR GOTOVIL NAPADĚNIJE NA GĚRMANIJU V 1941 GODU. “Analitičeskaja gazěta „Sěkretnyje issledovanija”“. No15. 2006g.
Samuelson, L.: Krasnyj koloss. Stanovlěnije vojenno-promyšlennogo komplexa SSSR. M.-2001.
Solonin, M.: „Dělo aviatorov“ – časť II. „Vojenno-promyšlěnnyj kurjer“. No22 (338) za 9 ijuňa 2010 goda.
Solonin, M.: 22 ijuňa, ili kogda načalas vělikaja otěčestvěnnaja vojna?„Jauza, Eksmo“. M.-2008.
Solonin, M.: 25 ijuňa. Gluposť ili agressija? „Jauza-Eksmo.“M.-2008.
Sudoplatov, P.: Spěcopěracii. Lubjanka i Kreml 1930-1950 gody. „OLMA-PRESS“. M.-1997.
Suvorov, V.: Všechno bylo jinak. „Naše vojsko“. Praha-2008.
Šepeljev, A.: V něbě i na zemlje. „Vojenizdat“. M.-1974.
The Goebbels Diaries. 1939–1941“.
Věržbickij, V.: Glavnaja tajna načala vojny. „Novaya Gazěta“. No64 (2351) 22.06.2015 g.
Višněvskij, V.: „…Sami pěrejděm v napaděnije“. Iz dněvnikov 1939-1941 godov. Žurnal „Moskva“ No5. 1995g.
„Vojenno-istoričeskij žurnal“, No 06/1988 g.
„Vojenno-istoričeskij žurnal“. No 07/1971 g.
„VOJENNYJ VĚSTNIK“. Senťabr No 09/2000g.
Voronov, N.: Na službě vojennoj. „Vojenizdat“. M.-1963.
Použité archivy: APRF (Archiv prezidenta Ruské federace), CAMO RF (Ústřední archiv Ministerstva obrany Ruské federace), CAMO SSSR (Ústřední archiv Ministerstva obrany SSSR), GARF (Státní archiv Ruské federace), RCCHIDNI (Ruský státní archiv sociálně-politických dějin (v minulosti)) a RGVA (Ruský státní vojenský archiv).
