Článek
Americký zpěvák a autor písní Daniel Johnston byl ryze alternativní umělec, v pravém slova smyslu. Byl ztělesněním syrové upřímnosti a nekonvenčnosti. Jeho tvorba je často popisovaná jako „outsider art“ a je vlastně jakousi hudební obdobou takzvaného art brut, výtvarného umění, které tvoří duševně nemocní lidé, a které je pro svoji silnou výpovědní hodnotu vysoce respektováno kunsthistoriky i sběrateli.
Daniel Johnston se narodil v roce 1961 v Sacramentu v americké Kalifornii. V osmdesátých letech se přestěhoval do Austinu v Texasu, kde začal nahrávat své písně na kazety a distribuovat je v podstatě samizdatovým způsobem. Tyto nahrávky, často pořízené na primitivních zařízeních, získaly rychle kultovní pověst a v americkém kulturním undergroundu si získaly respekt i svéráznou popularitu. A ano, samozřejmě někdy i výsměch, byť nezasloužený.
Johnstonova hudba byla přímočará, bez nadbytečných složitostí, měla naivní melodie i texty, které se otevřeně vyrovnávaly s tématy lásky, víry i zpěvákova boje s duševní nemocí. Johnston totiž už od raného dětství trpěl bipolární poruchou a schizofrenií. Kombinovaná nemoc se jako u každého podobně postiženého projevovala etapami mánie a deprese, a v jeho případě navíc i halucinacemi. Tyto stavy byly pro něj nesmírně psychicky náročné, ale zároveň sloužily jako neustálý zdroj inspirace.
Písně Daniela Johnstona neměly prakticky nic společného s tradičním popem, vybočovaly vším, způsobem vzniku i interpretací. Johnstonův život i dílo jsou tak fascinující kombinací geniality a tragédie, které z něj učinily jednu z nejbizarnějších, ale těmi, kteří jej pro sebe objevili a jeho dílo pochopili, také zároveň nejmilovanějších postav moderní hudby.
Hudební novinář Ondřej Bezr, který měl to štěstí vidět Daniela Johnstona naživo na španělském festivalu Primavera Sound v roce 2013 ve své reportáži napsal: „Možná nejslavnější schizofrenik a maniodepresivní psychotik světových hudebních dějin, kterého zbožňují resp. zbožňovaly osobnosti světové scény od Kurta Cobaina po Sonic Youth, má skutečně velmi daleko ke standardnímu zpěvákovi.
Na jeho projev se nedají pasovat běžná měřítka, umělec žije ve zcela jiném vesmíru (z něhož ovšem do toho našeho občas ‚mrkne‘ dobrým vtípkem při uvádění písniček) a zdálo se, že i jeho tři mladí spoluhráči, tvořící místy docela slušně nabroušenou rockovou kapelu za zády, občas nevěřícně zírají, co se to na pódiu děje. Na druhou stranu závěrečné standing ovation pro vpravdě kultovního tvůrce potvrdily, že ‚zavedená pravidla‘ na Primaveře nejsou tím, co by návštěvníky zajímalo na prvním místě.“
Kresba Daniela Johnstona
Jak autor uvádí, Johnstonova hudba si získala obdiv mnoha významných umělců. Mezi jeho fanoušky patřili písničkář Glen Hansard, kytarista a zpěvák Kurt Cobain z kaply Nirvana, který často nosil tričko s Johnstonovým ikonickým obrázkem žáby a nápisem „Hi, How Are You?“, americká experimentální kapela Sonic Youth nebo britský chameleonský zpěvák David Bowie. Jeho písně nahráli například Tom Waits, Beck, Eddie Vedder a mnoho dalších. V roce 2005 byl o životě Daniela Johnstona natočen oceňovaný dokumentární film The Devil and Daniel Johnston, který ho představil širšímu publiku.
Daniel Johnston sice zemřel v roce 2019, ale jeho hudba je stále připomínkou toho, že umění může vzejít i ze zcela nepravděpodobných míst a že krásu lze najít i v nedokonalosti. Johnstonova bizarní, ale svým způsobem geniální cesta popovým světem ukazuje, že k tomu, abyste se stali hvězdou, nepotřebujete dokonalý hlas ani velká pódia, stačí jen cituplné srdce a zásoba příběhů, které je autor ochoten sdílet se světem.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Daniel_Johnston
https://www.theguardian.com/music/2019/sep/12/daniel-johnston-obituary
https://www.theguardian.com/music/musicblog/2009/aug/10/daniel-johnston
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/primavera-sound-2013.A130525_141637_hudba_ob
