Článek
Žijeme v době velikánských gest a dramatických emocí, které by z fleku utáhly nedělní chvilku poezie i antickou tragédii. Kdybychom žili v antice, hrdinové by čelili hněvu bohů, hromům Diovým nebo zradě nejbližších přátel na bitevním poli. V dnešním českém veřejném prostoru však k prožití existenciálního otřesu a k přirovnání sebe sama k obětem nejstrašnější genocidy v dějinách lidstva stačí překvapivě málo: například když vám někdo vrátí tři tisíce korun.
Ano, čtete správně. Tři tisíce českých korun. Přesně tolik totiž stál poukaz na to, aby bylo jméno moderátora a člena Rady České televize Luboše Xavera Veselého vytištěno na obalu nového alba legendární kapely Druhá tráva. Skupina okolo Roberta Křesťana se rozhodla natočit novou desku a jak bývá zvykem, vyzvala své fanoušky k finanční podpoře v crowdfundingové kampani. Každá částka měla svou odměnu. A odměnou za tři tisíce bylo, že vaše jméno bude navždy vytištěno na papírovém obalu CD mezi sponzory a mecenáši.
Xaver Veselý neodolal. Tři tisíce poslal a mohl se těšit, jak si při večerním poslechu virtuózního banjového sóla Luboše Maliny pročte obal a s uspokojením tam najde své vlastní jméno mezi těmi, bez nichž by album nevzniklo. Jenže pak se stalo něco nečekaného. Členové kapely si všimli, kdo se jim to mezi dárce vetřel. A protože pánové z Druhé trávy mají své občanské postoje a politické názory Xavera Veselého reprezentují svět, se kterým opravdu nechtějí být jakkoliv spojováni, učinili rychlé a principiální rozhodnutí.
Manažer kapely zvedl telefon. Podle slov samotného Xavera mu zavolal velmi slušně, citlivě, lidsky a s mnoha omluvami. Vysvětlil mu, že je pro ně osoba s jeho veřejným vystupováním toxická. Peníze mu tedy vracejí a jeho jméno na obalu desky nebude.
Docela obyčejný příběh o soukromém rozhodnutí jedné kapely, říkáte si? Právo muzikantů vybrat si, čí jméno si dají na vlastní CD, by v normálním světě vyvolalo možná tak pokrčení rameny nebo lehké pousmání. Jenže v paralelním vesmíru Luboše Xavera Veselého se tento telefonát proměnil v drama shakespearovských rozměrů.
Dotčený radní se odebral před kameru a natočil videodeníček. Kdo to video viděl, musel nabýt dojmu, že se odehrává národní tragédie. Xaver dlouze mlčí, těžce dýchá, hlas se mu chvěje, emoce by se daly krájet. Hledá slova, přemáhá dojetí a líčí své utrpení. A pak pronese větu, nad kterou zůstává rozum stát. Postěžuje si, že když mu ten telefonát skončil, říkal si, že takhle nějak se asi museli cítit lidé, kterým Hitler dával žlutou hvězdu. Takhle to podle něj asi bylo, když někoho označili, že mezi normální lidi nepatří.
V té chvíli se člověku nechce věřit vlastním uším. Na jedné straně tu máme nacistický aparát, rasové zákony, žlutou hvězdu na oděvu jako rozsudek smrti, koncentrační tábory a šest milionů zavražděných Židů. Na straně druhé tu máme jednoho chlapa z Rady ČT, kterému bluegrassová kapela vrátila tři tisíce, protože s ním nechce mít nic společného.
Najít mezi těmito dvěma situacemi jakoukoliv spojitost vyžaduje buď naprostou ztrátu soudnosti, nebo bezbřehý egocentrismus. Srovnávat odmítnutí sponzorství na obalu hudebního nosiče s tragédií holocaustu je přirovnání tak skandální, že pro něj čeština má jedno překrásné slovo z jidiš: chucpe.
Na celém příběhu nejvíc šokuje ta neuvěřitelná míra sebelítosti. Luboš Xaver Veselý přitom není žádný plachý akademik. Je to člověk, který ve svých pořadech bez mrknutí oka častuje své odpůrce nejhrubšími výrazy. Mluvíme tu o radním, který neváhal v minulosti veřejně titulovat slovenskou diplomatku Magdu Vášáryovou jako spodinu a přát jí nepěkné anatomické komplikace v mrazivém počasí. Když rozdává rány on, je to v jeho očích svoboda slova a proříznutá pusa. Jakmile mu ale někdo kultivovaně naznačí, že s ním nechce být na stejném papíře, promění se nekompromisní glosátor v ublíženou oběť celosvětové perzekuce.
Nikdo Xaverovi nezakázal mluvit, nikdo ho neposlal do vyhnanství ani neodvolal z teplem sálající funkce radního ČT. Má dál své kamery, mikrofony, honoráře i své věrné publikum. Přesto se cítí jako oběť nacismu, protože Robert Křesťan odmítl jeho tři tisícovky. Pokud se takhle zakouší pocity obětí holocaustu, pak mají dnešní mučedníci opravdu nesmírně pohodlný život. A muzikantům z Druhé trávy lze jen popřát, aby jim deska vyšla skvěle – i bez těch tří tisíc od pána se žlutou hvězda v srdci.
Zdroje:
https://www.forum24.cz/uz-vim-jak-bylo-lidem-se-zlutou-hvezdou-xaver-vesely-se-dojal-sam-nad-sebou-az-k-holocaustu
https://www.epenize.eu/absolutni-dno-xaver-se-prirovnal-k-zidum-se-zlutou-hvezdou/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lubo%C5%A1_Xaver_Vesel%C3%BD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chucpe
