Článek
Oblast západočeského pohraničí v okolí Lubů u Chebu, dřívějšího Schönbachu, a sousedních Kraslic byla po celá staletí krajem, kde se dřevo doslova měnilo v melodie. Tomuto koutu na pomezí Čech a Saska se ne náhodou přezdívalo „hudební kout“ – Musikwinkel. Už od druhé poloviny 17. století se tady rozvíjelo špičkové houslařství a postupem času vznikl v Evropě naprosto ojedinělý řemeslný kraj.
V Schönbachu a okolních vesnicích fungovaly stovky provázaných rodinných dílen; zatímco jedni mistři stavěli kompletní mistrovské nástroje, další se úzce specializovali na vyřezávání krků, kobylek, ladicích kolíčků či výrobu strun. Zdejší prestiž ještě upevnila vyhlášená houslařská škola, založená v roce 1873.
V tomto inspirativním prostředí otevřel v roce 1887 svou dílnu Karl Höfner, jehož kvalitní housle, violy a violoncella si záhy získaly obrovské renomé po celé Evropě i v zámoří. Když do rodinného podniku po první světové válce vstoupili jeho synové Josef a Walter, rozšířili výrobu o klasické kytary a ve 30. letech také o tehdy velmi žádané jazzové kytary s klenutou přední deskou a výřezy ve tvaru písmene f, takzvané archtopy, které se v Americe proslavily hlavně díky firmě Gibson.
Ve stejném městě se v roce 1917 narodil také Alfred Andreas Wilfer, zvaný Fred, muž s mimořádným citem pro obchod a organizaci, jehož jméno je spojeno s další významnou kapitolou příběhu německé výroby nástrojů s kořeny v tehdejším Československu.
Konec druhé světové války v roce 1945 totiž přinesl do poklidného života sudetských řemeslníků dramatický zlom. Nuceným vysídlením německého obyvatelstva a byla staletá kontinuita prakticky ze dne na den přerušena. Původní dílny v Schönbachu sice převzal československý stát a položily základ pozdějšímu podniku Cremona, avšak většina zkušených německých mistrů musela odejít za hranice jen s nejnutnějším majetkem.
Tehdy devětadvacetiletý Fred Wilfer si uvědomil, že pokud se rodiny zručných nástrojařů rozptýlí po celém Německu, jejich umění nenávratně zanikne. Podařilo se mu přesvědčit bavorskou vládu i americkou okupační správu o nutnosti zachránit tuto cennou tradici. Hned 1. ledna 1946 založil společnost Framus – což byla zkratka pro Fränkische Musikinstrumentenerzeugung Fred Wilfer – a v Bavorsku začal budovat zázemí pro nově příchozí rodáky.
O tři roky později, v říjnu 1949, byl v malé bavorské vesnici Bubenreuth položen základní kámen nové osady Geigenbauersiedlung. Tam našel domov nejen Framus, ale také Karl Höfner se svými syny a stovky dalších řemeslníků. Bubenreuth se proměnil v nové evropské centrum výroby strunných nástrojů.
Padesátá a šedesátá léta přinesla na západě Evropy hospodářský rozmach poháněný nástupem rokenrolu a beatové horečky. Původní zaměření na klasické housle přestávalo stačit; dospívající mládež po celém světě toužila po elektrických kytarách. Obě firmy na tento hlad zareagovaly se značnoupružností.
Wilferův Framus vsadil na moderní velkovýrobu, vybudoval moderní provozy v Bubenreuthu a Pretzfeldu a v 60. letech se stal vůbec největším výrobcem kytar v celé Evropě. Měsíčně produkoval přes dva tisíce nástrojů a zaměstnával na tři stovky lidí. Wilfer navíc v areálu otevřel hudební školku, kde se děti od tří let učily hrát, aby si firma, jak sám říkal, s předstihem vychovávala budoucí zákazníky.
Také u Höfnera zažívali nebývalý boom. Poptávka rostla tak rychle, že lakýrníci nestíhali čekat na vysychání barev, a tak Höfner některé masivní kytary potahoval moderním vinylem. Pro britský trh znamenaly německé nástroje obou značek naprosté zjevení: nabízely špičkovou kvalitu za zlomek ceny nedostupných amerických originálů, jako byly Gibson a Fender.
Právě v této éře se zrodil nástroj, který vstoupil do dějin hudby jako skutečná ikona – houslová baskytara Höfner 500/1, dnes známá prostě jako Beatle Bass. Walter Höfner ji navrhl v roce 1955 a představil na hudebním veletrhu ve Frankfurtu. Chtěl muzikantům nabídnout lehkou, elektricky zesílenou alternativu k nepraktickému kontrabasu, která by si však uchovala hřejivý akustický témbr.
Osudový okamžik nastal na jaře 1961 v Hamburku. Tehdy ještě neznámou skupinu The Beatles opustil baskytarista Stuart Sutcliffe a basu musel převzít devatenáctiletý Paul McCartney. Mladý Paul zamířil do hamburského obchodu Steinway-Musikhaus a ve výloze spatřil právě Höfner 500/1.
Jeho volba byla ryze praktická. Paul byl levák, hrál tudíž na kytaru obráceně, a běžné nástroje s asymetrickými výřezy vypadaly v jeho rukou jaksi neforemně, zatímco souměrný houslový tvar působil v levostranném držení naprosto přirozeně. Druhým podstatným faktorem byla cena: nástroj stál kolem třiceti liber, což bylo pro začínajícího liverpoolského mladíka mnohem dostupnější než americké kytary Fender.
Odlehčená baskytara navíc nabízela mimořádné pohodlí, nízkou hmotnost a měla hluboký, kulatý tón. McCartney na ni nahrál většinu raných i pozdních hitů Beatles, odehrál s ní slavný střešní koncert v roce 1969 a věrný jí zůstal i po celou sólovou kariéru, ostatně, v rukou ji měl i na svých pražských koncertech. Z nástroje se stal celosvětový kult a firma Höfner jej v několika provedeních vyrábí dodnes.
Houslový Höfner však nebyl jedinou nástrojovou hvězdou, která vzešla z rukou sudetských rodáků. Značka Framus slavila obrovský triumf se svou pololubovou baskytarou Framus Star Bass, kterou si v letech 1963 až 1965 oblíbil Bill Wyman z The Rolling Stones. Nástroji s charakteristickým pruhovaným povrchem se v Británii láskyplně přezdívalo „Humbug“ podle pruhovaného větrového bonbónu a jeho úderný, suchý zvuk definoval „spodky“ raných nahrávek slavné kapely.
Framus zanechal nesmazatelnou stopu také přímo u The Beatles: dvanáctistrunnou akustickou kytaru Framus Hootenanny si pořídil John Lennon a nahrál na ni například legendární píseň You've Got to Hide Your Love Away na albu a ve filmu Help!. Ve videoklipu z filmu je samozřejmě v akci vidět i Paulova houslová baskytara.
Höfner se zase mohl pochlubit modely elektrických kytar President, Committee či Club 40, na které v hudebních začátcích hráli John Lennon, George Harrison i mladý Eric Clapton. U Framusu vznikaly i výjimečné speciální jazzové nástroje, stavěné často přímo na objednávku jednotlivých hudebníků.
Sláva těchto nástrojů měla zajímavý dozvuk i za železnou oponou. V komunistickém Československu 60. let byly samozřejmě jakékoli západní hudební potřeby prakticky nedostupné. Když pražští spolužáci Michal Prokop a Ivan Trnka na jaře 1963 zakládali kapelu okouzlenou britskými The Shadows, sehnat kvalitní vybavení byl doslova heroický výkon.
Podařilo se jim získat ze západního Německa balíček vynikajících kytarových strun nesoucích značku Framus. Tento název muzikantům zněl tak moderně a lákavě, že podle něj v září 1964 při svém prvním vystoupení skupinu pojmenovali a díky pětičlenné sestavě spatřil světlo světa název Framus Five. Pod tímto jménem – později kvůli cenzuře angličtiny zkráceným na Framus 5 – se Prokopova kapela zapsala mezi to nejlepší na české rockové scéně, mimo jiné díky výjimečným albům Město ER a Kolej Yesterday.
Všechno tedy nakonec dobře dopadlo: příběh značek Höfner a Framus uzavřel nečekaný kruh: staleté kvalitní řemeslo sudetských Němců ze západních Čech překonalo poválečné rozdělení světa, dobylo světová pódia a díky vytouženým strunám se v originální podobě vrátilo zpět inspirovat českou hudební scénu.
Zdroje:
https://www.egerlandmuseum.de/egerlaender-geigenbau-140-jahre-schoenbacher-geigenbauschule/
https://de.wikipedia.org/wiki/H%C3%B6fner_(Musikinstrumente)
https://de.wikipedia.org/wiki/Framus
https://www.deutschlandfunkkultur.de/integration-durch-musik-wie-bubenreuth-zur-hochburg-des-100.html
https://en.wikipedia.org/wiki/H%C3%B6fner_500/1
https://www.debassist.nl/muzieknieuws/artikel/2-29077/paul-mccartneys-first-hfner-is-back
https://www.guitarplayer.com/guitars/its-the-most-amazing-guitar-ive-used-it-on-nearly-every-single-record-bill-wyman-on-the-usd15-bass-guitar-that-powered-the-rolling-stones-classic-hits-and-became-a-priceless-piece-of-rock-and-roll-history
https://www.framus-vintage.de/en/About-Framus/History/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Framus_Five
