Článek
Hutka napsal Na Pražském hradě v prvním roce své emigrace do Holandska, konkrétně roku 1979 v Rotterdamu. Tam odjel v říjnu 1978 poté, co se stala nesnesitelnou policejní šikana jeho osoby. Už léta předtím neměl na růžích ustláno. Od roku 1974 jej soustavně sledovala Státní bezpečnost, byl veden jako tzv. nepřátelská osoba, účastnil se nepovolených koncertů (mj. festivalu druhé kultury na chalupě Václava Havla v Hrádečku) a byl mezi prvními signatáři Charty 77.
Právě o pronásledování chartistů v holandském exilu napsal písničku, která dodnes rozesmívá a zároveň z ní mrazí. Začíná verši: „Na pražském Hradě zas páni se radili/Jak by ty chartisty, jak by je zhubili.“ Tito páni z tehdejšího totalitního Hradu se domlouvají, jak naložit s protestujícími občany a docházejí k rozhodnutí, že nejlepším řešením bude je pozavírat.
Následuje refrén, ve kterém se podařilo Hutkovi zrýmovat hned jedenáct signatářů Charty 77, kteří v té době pobývali v kriminále: „Sedí ve vězení Dienstbier a Šabata/Lederer, Havel a Bednářová Ota/Inženýr Petr Uhl, manželé Němcovi/Bělíková, Malý, Benda a dál, kdo ví.“
Páni z Hradu ovšem poněkud pochybují o správnosti svého rozhodnutí. „Nejvyšší pán povstal, ramena si protáh/Ja bol tiež zavretý a kam som to dotáh,“ praví komickou česko-slovenštinou jeden z nich, což posluchače nenechává na pochybách, o kom je řeč. Tehdejší prezdent Gustáv Husák totiž takovou hatmatilkou, ne nepodobnou současné „babištině“, skutečně mluvil.
Kromě toho je známo, že byl v době nejtvrdšího komunistického teroru od roku 1951 do amnestie v roce 1960 ve vězení v rámci takzvaného procesu s buržoazními nacionalisty. Ani přes to, že přežil věznění a mučení svými soudruhy neopustil komunistickou víru a stal se jedním z hlavních normalizátorů po sovětské okupaci, což je jeden z nejpodivuhodnějších paradoxů československých dějin minulého století.
Ale zpět k Hutkově písni, která pokračuje: „To právě, to je to, řek jeden s pochybou/Byl jsi ve vězení, teď jsi státu hlavou/Jestli bychom na to neměli mysliti/Že je to riziko někoho zavříti.“ Vládci váhají, zda tedy chartisty z vězení raději nepustit a nezbavit se jich třeba tím, že jim koupí jízdenku do Číny. Celá píseň pak vrcholí dvojverším: „Bojej se sluníčka, východu, západu/Jakou jim chartisti přinesou úrodu.“
A v čem je tedy Hutkův text prorocký? No právě v tom, že se vyplnilo ono „Byl jsi ve vězení, teď jsi státu hlavou.“ Což se týká jednoho ze jmen v refrénu, Václava Havla. Ale nejen jeho. Znovu si refrén projděme. Novinář Jiří Dienstbier byl prvním ministrem zahraničí po sametové revoluci. Ve vládě zasedal s filozofem Jaroslavem Šabatou coby ministrem bez portfeje.
Novinář Petr Uhl byl po sametové revoluci poslancem Federálního shromáždění, ředitelem ČTK, posléze zmocněncem vlády pro lidská práva a členem Rady České televize. Kněz Václav Malý byl coby moderátor velkých shromáždění na Letné jedním z nejviditelnějších mužů sametové revoluce a posléze se stal tzv. pomocným biskupem pražským. Filozof Václav Benda byl poslancem Federálního shromáždění a předsedou jedné z jeho sněmoven.
Jen menšina z osobností „z refrénu“ po sametové revoluci nezvolila politickou kariéru. Otta Bednářová se angažovala v charitativní nadaci první dámy Olgy Havlové, stejně jako Dana Němcová, jejíž manžel, filozof Jiří Němec, se po roce 1990 věnoval na akademické půdě svému oboru. Jarmila Bělíková se věnovala své původní profesi psychoterapeutky. Jediný publicista Jiří Lederer se změny poměrů nedožil, zemřel roku 1983 v německém exilu.
Každopádně je zábavné - a ať si kdo chce co chce říká, také velmi uspokojivé - si uvědomit, že to, co v roce 1979 v Hutkově písničce mohlo vypadat jako legrační satira došlo svého naplnění.
Zdroje:
https://www.hutka.cz/new/html/_texty/na_prazskem_hrade.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Hutka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gust%C3%A1v_Hus%C3%A1k
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/hutka-myslel-jsem-ze-budu-v-emigraci-uz-nadosmrti-255175
https://vltava.rozhlas.cz/co-je-vsak-nejvetsi-ta-lidska-svoboda-zpival-jaroslav-hutka-na-podzim-1989-8863713
+ hesla jednotlivých zmíněných osobností na wikipedii
